Medvěd hnědý
Biotop a teritorium
Medvěd hnědý osidluje nejen lesnaté území, ale také step, severskou a alpínskou tundru. Na kvalitu biotopů mají vliv tři hlavní faktory: potrava, možnost úkrytu a dostupnost brlohů. Podle slovenských poznatků medvěd nachází optimální biotop v oblasti jehličnatých a smíšených lesů v nadmořské výšce 700–1 250 m. V CHKO Beskydy se medvědi snaží obsadit nejkvalitnější teritoria. Útočiště nacházejí ve starých pralesovitých porostech v odlehlých částech hor. Často jsou to maloplošná chráněná území. Z nich jsou pro medvědy nejvýznamnější např. NPR Mionší (169 ha), NPR Kněhyně – Čertův Mlýn (196 ha), PR (Smrk 161 ha) a PR Makyta (cca 200 ha).
Medvěd hnědý patří mezi teritoriální samotářská zvířata, to znamená, že si vyznačuje území, ve kterém nalézá všechny podmínky pro život, a brání ho proti jiným medvědům. K prolomení hranic dochází pouze v době páření a někdy také v době hojnosti potravy na podzim, kdy se i několik jedinců na jednom místě navzájem toleruje.
Hranice teritoria si značí na stromech, z nichž strhává kůru nebo se do nich zahryzne až po lýko, případně se o ně otírá . Při zahryznutí stojí na zadních a výškou záhryzu označuje své hierarchické postavení. Nejčastěji si ke značení vybírá jehličnaté stromy, kde takto vzniklá výrazná bílá skvrna na tmavé kůře vytváří optický signál, který je vidět zdaleka. Teritoriální chování je význačné pro dospělé samce. Stopy drápů byly objeveny až do výšky 2,5 m. Tuto optickou značku doplňuje pachem moče. Takto označené stromy jsou umístěny na obvodu teritoria i vně, v místě křížení medvědích chodníků, v dobře viditelné oblasti a v oblasti s hojností potravy. Nejvíce značkuje smrky (88,9 % případů), dále jedle (4,1 %), nejspíše také z důvodu, že jej přitahuje vůně pryskyřice, o niž se pak otírá.
Velikost teritoria je velmi variabilní (10–1 600 km2) a závisí na množství dostupných letních i zimních úkrytů, zdrojů potravy, ale také na velikosti celé medvědí populace v daném území. Např. průměrná velikost teritoria je v jádrových oblastech skandinávských jehličnatých lesů 6 až 10 krát větší než velikost teritoria v lesích v Chorvatsku, kde je mnohem lepší potravní nabídka v podobě žaludů, bukvic, kaštanů, ale i umělých ujedí. Teritorium samců může dosahovat velikosti od 128 km2 (Chorvatsko) až po 1 600 km2 (centrální část Švédska) a teritorium samic od 58 km2 (Chorvatsko) do 225 km2 (centrální část Švédska). Mladí samci, kteří zatím nemají přesně vymezené území, se mohou pohybovat po území o rozloze až 12 000 km2. Na Slovensku má průměrné individuální medvědí teritorium výměru okolo 10–30 km2.
Zimu medvědi tráví zimním spánkem, který je označován jako nepravý. Medvědi před zalehnutím do brlohu konzumují různé byliny, které jim mají pomoci vyčistit vnitřnosti. Tělesná teplota se totiž během tohoto polospánku snižuje jen minimálně, spotřeba kyslíku klesá asi o polovinu, ale tep může klesnout až o 75 %. Dalším rozdílem je, že medvědi v zimě nevylučují trus ani moč, nýbrž dochází k jakési recyklaci produktů metabolismu. Na konci tlustého střeva se vytvoří jakási zátka ze suchého trusu, kterou medvěd „vytlačí“ až na jaře dalšího roku. Délka zimního spánku je 75–120 dní, zpravidla od poloviny listopadu do poloviny března. Medvěd se však může probudit i dříve, například v době zimních oblev, a poté znovu ulehnout. Po dobu zimního spánku je medvěd schopen přijímat podněty z okolí (hlavně zvukové), které ho mohou ze spánku lehce probudit.
Jedinci v jižních oblastech (Chorvatsko, Španělsko) se vůbec nemusí ukládat k zimnímu spánku a mohou zůstat aktivní v průběhu celého roku. Na Slovensku hibernují medvědi 75–120 dní, zpravidla od poloviny listopadu do poloviny března.
Někteří autoři dokumentují i stavbu tzv. letních brlohů, do kterých se obvykle samice s mláďaty ukládá k odpočinku. Tvoří si je třeba v bučinách nebo pod kameny s vystýlkou z borovicového jehličí.
