Pobytové znaky
Typy pobytových znaků
Stopy, trus, značení teritoria, zbytky kořisti, hlasové projevy a přímé pozorování.
Přímé pozorování je u všech šelem vzácné a náhodné.
Medvěd hnědý |  |  |
| Stopy a stopní dráhy |
Medvědí stopy jsou snadno rozeznatelné podle tvaru i velikosti. Otisk přední i zadní tlapy je pětiprstý s dlouhými drápy. Je ploskochodec. Došlapuje na chodidlo, které se ve stopě otiskuje celé nebo téměř celé. Zadní stopa připomíná otisk lidského chodidla, z předního chodidla se běžně otiskuje jen přední část. Silné drápy jsou otištěny jako hluboké dírky před stopou.
Přední stopy jsou 10–12 cm dlouhé a 10–20 cm široké, tvar přední stopy je širší než delší. Zadní stopa je dlouhá 17–30 cm, šířka zadní stopy je 10–17 cm. Právě údaj o velikosti šířky medvědí stopy je důležitý k určování stáří.
Při typické pomalé chůzi je délka kroku u dospělých jedinců 50–60 cm. Šířka rozkroku je nejčastěji kolem 20 cm. Je proměnlivá podle stáří a velikosti zvířete .
 |  |  |
 |
Trus
Medvědí trus vypadá velmi různorodě: jako 3–6 cm tlustý válec, nepravidelná hromada nebo i řídké lejno podobné kravskému. Charakteristická je rozpoznatelnost jednotlivých součástí způsobená nedokonalým trávením. Během vegetační sezóny obsahuje množství semen či slupek lesních plodů, protože se medvědi živí hlavně rostlinnou potravou. Dále může trus obsahovat zbytky hmyzu (krovky brouků), pecky třešní nebo chlupy.
 |  |
 |  |
Značení si teritoria
Nepřehlédnutelné jsou v terénu teritoriální znaky medvěda. Své teritorium si značí a brání. Optické signály vytváří převážně na jehličnatých stromech (často jsou to samostatně stojící stromy a nebo stromy u chodníků), kde zuby vykouše a drápy vyrve kůru stromu, čímž vzniká zdaleka viditelná značka. Bývá ve výšce až 2,5 m. Tuto značku doplňuje pachem moči a otíráním se “parfémováním se” pryskyřicí.
Medvěd se často otírá o poškozené stromy, ze kterých vytéká pryskyřice.
Na takové značce jsou pak patrné i chlupy, které se buď zachytí v drápancích nebo v pryskyřici či na zdrsnělém povrchu.
Zbytky kořisti
Medvědi svou kořist usmrtí jedním nebo několika údery tlap do hlavy, týla nebo hřbetu. Po těchto úderech jsou na těle úlovku jasně patrné rozsáhlé podlitiny a zlomeniny. Hlava kořisti bývá nepřirozeně otočená (zlomený vaz), z ústní a nosní dutiny vytéká krev (znak vnitřního krvácení). Pokud medvěd kořist kousne, tak vždy do plecí a šíje. Při konzumaci nejdříve načíná hrudní koš nebo břišní krajinu, nejprve sežere vnitřnosti nebo vykouše vemeno. Medvěd někdy ulovené zvíře roztrhá a části těla můžete nalézt na větší ploše.
Stopy po získávání potravy
Může se jednat o rozhrabané mraveniště, vybrané včelí nebo vosí hnízdo, zvratky (např. u ovesných polí), polámané větve stromů (ovocných stromů nebo jeřabin), rozebrané pařezy nebo shnilé stromy (při hledání larev hmyzu), obrácené kameny (při hledání hmyzu a menších zvířat), slehnutá místa (např. při obírání borůvek), zbytky po konzumaci kukuřice nebo obilovin apod.
Hlasové projevy
Hlasové projevy medvěda souvisí s vydáváním výstražných zvuků při obhajování svého teritoria, potravy, svých mláďat a nebo při pocitu ohrožení. Může to být hluboké mumlání, bručení až silný řev.
Rys ostrovid |  |  |
| Stopy a stopní dráhy |
Stopa rysa se tvarem podobá stopě kočky. Odlišuje se od ní velikostí (je až 3x větší než stopa kočky divoké).
Jeho mohutné tlapy (přední mírně větší než zadní) se zatažitelnými drápy slouží v zimě jako sněžnice. Prsty se roztáhnou od sebe, čímž vytvoří větší plochu.
Zadní stopa má kolem velkého otisku lysého chodidla v půlkruhu obloukem rozprostřeny dlouhé protáhlé oválné otisky čtyř prstových polštářků. Z chodidla se otiskuje pouze přední část. Délka zadní stopy je u mladých jedinců do 6,5 cm, u dospělých přesahuje 7 cm. Přibližně stejná je i její šířka. Přední stopa má obdobný tvar jako zadní, ale bývá nepatrně větší. Velikost přední stopy se pohybuje v rozmezí 7–8 cm. Délka kroku bývá nejčastěji 25–40 cm, ale může dosáhnout až 80 cm. Šířka rozkroku bývá 7–12 cm. V kroku zanechává rys stopy uspořádané do dvojité čáry levých a pravých dvojotisků, neboť klade zadní tlapy do předních šlépějí. Stopní dráha připomíná sledem svých stop široké čárování. Při sledování stopní dráhy lze pozorovat skoky o délce až 3 m. Při skoku rys podobně jako zajíc předhazuje zadní nohy.
Rysí stopa je obvykle kulatá, mírně asymetrická a bez otisku drápů. Ty vytahuje rys jen výjimečně ‒ například při útoku, na kluzkém povrchu, při chůzi ve svahu nebo na zmrzlém sněhu. Slouží mu podobně jako mačky horolezcům. Rysové s oblibou chodí po padlých kmenech .
 |  |  |
 |  |
Trus
Najít trus rysa v terénu je dost obtížné, protože si ho někdy uvnitř teritoria zahrabává. Je složený z více válcovitých kousků, o průměru asi 2,5 cm, se zašpičatělými konci. Obsahuje srst a úlomky kostí. Pronikavě páchne „kočičinou“.
Značení si teritoria
Určité druhy stromů si rys vybírá k broušení drápů. Rozedraná kůra je pak patrná na patě kmene. Pařezy nebo vývraty značkuje močí a pachem ze žláz u řitního otvoru. Označená místa jsou cítit „kočičinou“.
Zbytky kořisti
Rys usmrcuje kořist zakousnutím a několik minut trvajícím stiskem hrtanu nebo šíje. Rány jsou přesné, neroztřepené, podkožní krvácení je v oblasti krku. Při konzumaci upřednostňuje svalovinu zadních a předních končetin nebo kolem páteře. S oblibou pojídá i plíce, srdce a játra.
 |  |  |
Hlasové projevy
Hlasové projevy rysa jsou slyšet nejčastěji v době námluv (únor–březen). Oba partneři se vyhledávají charakteristickým voláním, které je slyšet až 1 km daleko. Jiné hlasové projevy jsou jemnější (vrkání a předení), připomínají hlasy domácí kočky. Samci bránící své teritorium vydávají výhružné mručení a skřeky.
Vlk obecný |  |  |
Stopy a stopní dráhy |
Stopa vlka se podobá šlépěji psa. Otiskuje se pouze přední část chodidla a bříška prstů. Otisky bříšek dvojice prostředních prstů jsou proti psím stopám předsunuty před špičky krajních prstů. Tím připomínají liščí stopy. Stopa má většinou protáhlý tvar, ale otisk přední tlapy může být při roztažení prstů i kruhovitý. Zadní stopa je opatřena stejně jako přední nápadně silnými drápy, jejichž otisky jsou při srovnání s drápy psů delší a špičatější. Tato stopa je o poznání menší a užší než přední. Zadní stopa je dlouhá 7,5–8 cm, široká 5,5–7 cm. Přední je dlouhá 9,5–12 cm, široká 8,5–10 cm. Délka kroku při pomalé chůzi je 80–90 cm, při klusu bývá dlouhá kolem 100 cm a v úprku kolem 150 cm i více.
Jedním z možných určovacích znaků je stopní dráha vlků v klusu, která většinou probíhá terénem přímo a tvoří pouze jednu linii (tzv. čárování), protože kladou zadní menší tlapy přesně do stop větších předních tlap (vznikají dvojotisky v přímce). Naopak psi většinou různě kličkují, odbíhají k předmětům na trase a mezi stopami mají alespoň malý rozkrok (dvě linie stop).
Pokud kluše více vlků pohromadě, našlapují často do stop prvního vlka, takže nelze poznat, kolik zvířat procházelo. Rozdělí se většinou jen před křovisky nebo jinými překážkami v cestě. Avšak pokud je např. málo sněhu a vlci tak nejsou nuceni využíváním stop prvního vlka šetřit energií při běhu, nebo se pohybují jinak než rychlým klusem, nemusí stopní dráha několika spolu běžících vlků tvořit jednu přímou linii.
Rozlišení samotných stop psů a vlků je proto velmi problematické a často zcela nemožné. Protože psí stopy jsou velmi variabilní ve velikosti a tvaru. Navíc někteří toulaví se mohou pohybovat stejným způsobem jako vlci (rychlý klus) a zanechávat tak velmi podobnou stopní dráhu.
Vzhledem k velké variabilitě otisků obou druhů a neexistenci jednoznačného rozlišovacího znaku by to byl jen odhad asi 50:50. K jistějšímu závěru proto můžeme dojít pouze s pomocí dalších nalezených pobytových znaků (trus, stržená kořist), případně podle chování zvířete, pokud jej můžete dle stop sledovat.
 |  |
 |  |
Trus
Trus vlka připomíná trus psa. Je tmavě šedý, dlouhý 10–15 cm i více, široký 3,5 cm i více. Někdy se rozpadá na menší kousky. Obsahuje většinou množství chlupů a úlomků kostí.
 |  |
Značení si teritoria
Močí a trusem si vlk označuje hranice lovného teritoria smečky. Značení je pravidelné. Upřednostňuje svážnice, chodníky a vyvýšená místa. Močí značí výrazné body v terénu.
Zbytky kořisti – způsob usmrcení a konzumace kořisti
Vlk usmrcuje kořist zpravidla prokousnutím hrdla po předchozím útoku a sražením kořisti na zem. Konzumace ulovené zvěře začíná otevřením hrudního koše a břišní dutiny nebo svalovinou končetin. Pak vlk konzumuje trup, hlavu a zbytky včetně kostí. Při lovu hospodářských zvířat vlk neuplatňuje princip selekce, ale taktiku rozruchu. Snaží se rozehnat stádo a dostat kořist na odlehlé místo, kde ji usmrtí a může v klidu konzumovat.
 |  |
Hlasové projevy
Charakteristickým vytím nebo štěkáním si vlci označují svůj domovský okrsek. Širokou škálu hlasů (vrčení, kňučení,…) vlci vydávají při komunikaci ve smečce.