Rys ostrovid

Potrava

Rys je dobrý lovec. Vyznačuje se hbitostí a vynikajícími smysly. Jeho oči zaznamenají i nepatrný pohyb. Ne nadarmo se nazývá ostrovid. Za denního světla dokáže zpozorovat myš ze vzdálenosti 70 metrů, zajíce na 300 metrů a srnce na 500 metrů. Jeho zrak je vynikající i v noci: v létě za úplňku spatří např. zajíce na 125 m a srnce na 300 m. Stejně vynikající je i jeho sluch, zatímco čich má rys o něco horší než psovité šelmy.

Potrava rysa je v jednotlivých částech jeho velkého areálu rozšíření odlišná a závisí do značné míry na lokálním složení fauny. Nejvyšší podíl v potravě rysa tvoří menší kopytníci – u nás je to srnec, výše na sever pak i kamzík, kabar pižmový, sob. Následují jelen evropský, los evropský, prase divoké a muflon, které loví sporadicky a vždy se spíše orientuje na mladší a nemocné kusy. V místech, kde je kopytníků nedostatek, stává se kořistí zajíc polní, liška obecná, kočka domácí, ptáci, hlodavci, obojživelníci i větší hmyz.

Menší zvířata (hlodavce, zajíce, ale také lišky) zabíjí rys kousnutím do hlavy, kdežto větší kořist (spárkatou zvěř) vahou těla srazí k zemi a zakousnutím do hrdla či týla jí láme vaz. Větší kořist rysové načínají většinou od kýt.

Kořistí se nejčastěji stávají nemocní, mladí nebo méně ostražití jedinci. V oblastech, kde rys žije trvale, je zvěř ostražitější, v dobré kondici a dosahuje i vyšší hmotnosti.

Rys je lovecky aktivní především za soumraku a v noci, v tichých nepřístupnýchmístech však může lovit i ve dne. K lovu používá starých loveckých chodníčků, dlouhých až 20 km a na stejné se vrací po 14–21dnech.

Častou a mylnou představou je, že rys sedí někde na větvi či krmelci a skočí kořisti rovnou za krk. Rys sice s oblibou pozoruje své okolí z vyvýšeného místa, ale loví jako většina kočkovitých šelem. Na vyhlédnutou kořist číhá na zemi nebo se k ní připlíží a svou kořist překvapuje rychlým útokem ze zálohy.

Při skoku za kořistí dokáže překonat vzdálenost 7 až 10 metrů. Z místa vyskočí až do výšky 2,5 metru. Svou kořist pronásleduje na vzdálenost 20–50 (100) m. I přes své vynikající lovecké schopnosti bývá 80 % útoků neúspěšných. Pokud není rys při lovu úspěšný, vydrží hladovět i několik dní. Zdechlinu pozře jen výjimečně, z 90 % žere rys pouze čerstvou kořist, kterou sám ulovil.

Ulovenou kořist často překrývá trávou, listím nebo sněhem, výjimečně ji vytáhne i do rozsochy stromu, aby úlovek uchránil před liškami nebo jinými potravními konkurenty. Na rozdíl od vlků však nejsou schopni překousnout silné kosti.

Rys se z ulovené kořisti snaží zkonzumovat co nejvíc, naráz však nezvládne více než 1,5‒3 kg svaloviny. Denní spotřeba masa je 1–2,5 kg. Normálně rys loví co 5 dní a vodící samice co 4 dny.

Když není vyrušován, vrací se ke kořisti a sežere ji v průběhu 3–7 nocí za sebou. Většina případů, z nichž se rys vracel ke kořisti, byla zaznamenána v oblastech, kde je populace stabilizována již po více let. To by mohlo signalizovat pozvolný vznik přirozeného vztahu mezi rysem a jeho kořistí, neboli jinak řečeno pozvolnou adaptaci srnčí zvěře na existenci rysa v honitbě.