Vlk obecný

Biotop a teritorium

Vlk vyhledává především rozsáhlé lesní komplexy často s rozvolněnými plochami luk, rašelinišť, holin atd. Je typickým obyvatelem stepí, lesostepí, tunder, lesotunder a polopouští. Vyznačuje se také velkou ekologickou plasticitou – je schopen přežívat v civilizované krajině. Ve Střední Evropě žije především v horských oblastech, ale jsou i výjimky, jako například slibně se vyvíjející populace vlka v bývalém vojenském prostoru v Lužici v Německu či životaschopné populace vlků ve Španělsku a Itálii. Tam, kde nejsou vlci pronásledováni a kde mají dostatek potravy, především spárkaté zvěře, zvyknou si velmi dobře i na přítomnost člověka a vyskytují se v blízkosti jeho sídel.

Nejdůležitějšími faktory pro trvalý výskyt vlků jsou potravní zdroje, místa klidu na odpočinek a vyvádění mláďat.

Teritorium je území, na kterém se nacházejí členové jedné smečky a které je vyznačeno pachovými značkami. Teritoria nejsou pevně stanovená, ale mohou se vzájemně překrývat. Jejich velikost je ovlivněna početností a druhy kořisti, počtem a vlastnostmi vlků ve smečce, povahou terénu a jinými faktory. V lesnatých oblastech s dostatkem potravy je teritorium velké pouze několik desítek km2, ale v pustinách může mít rozlohu až 1300 km².

K označení svého revíru používají vlci především zvukové signály. Tímto signálem je vytí smečky . Nejčastěji ho můžeme zaslechnout koncem léta a začátkem podzimu (od srpna do konce října), protože se k lovu smečky přidávají mladí nezkušení vlci.

Velikost teritoria je různá. V Severní Americe se udává velikost od 80–2500 km2, v Evropě od 100–500 km2. Teritorium závisí na potravní nabídce a velikosti či existenci sousední smečky. Během noci ujde smečka 15–60 km. Přičemž noční trasa smečky se uvádí v délce 50-70km. Délka těchto tras závisí na velikosti smečky, dostupnosti potravy a sezónním období, přičemž v létě jsou kratší. Průměrná délka loveckých tras v Severní Americe a Eurasii je 25,7 km. V mírném klusu dosahuje vlk rychlosti 8 km/hod a při běhu až 55–60 km/hod.
Z výzkumu v Bialověžském pralese v Polsku v letech 1996–1999 je známo, že vlci v průměru denně urazili 25 km. V době rozmnožování a v případě nedospělých vlčic se denní vzdálenosti měnily vlivem ročního období. Nejkratší vzdálenosti byly naměřeny v květnu, nejdelší během podzimu. Vlci denně využívali území o rozloze 21,4 km (jen 9 % celého teritoria), přičemž hodnota se měnila dle probíhajícího páření a péčí o mláďata. Vlci se pravidelně vraceli na stejné území jednou za 6 dnů.
Na Slovensku v roce 2000 se uvádí stav vlků na 1 281 jedinců, což znamená 1 jedinec na 1250 ha.