Vlk obecný

Potrava

Potravní spektrum vlka sahá od drobných savců až k losu nebo bizonovi. V Evropě je hlavní kořistí jelen. Méně zastoupeni bývají srnci nebo divočáci. Složení potravy podléhá značným sezónním změnám a mění se také v závislosti na reprodukčním cyklu.
V létě a v době rozmnožování vlci neloví velkou kořist, ale často se živí menšími savci, dále ptáky, plazy, rybami, drobnými hlodavci a dokonce i hmyzem. V zimě se však živí jen kopytníky nebo příležitostně ovcemi, které nejsou dostatečně zabezpečeny.
Cíleně loví a žere jiné psovité šelmy (na Slovensku byli v potravě vlků zastoupeni psi (8 %) a lišky (10,5 %). Z ulovené kořisti pozře najednou až 12 kg masa, v době nouze může hladovět i několik dnů.

Vše ale záleží na místní potravní nabídce. Například na východním Slovensku nebo v Itálii je nejčastější kořistí prase divoké, v nově osídlených oblastech v Německu srnec a v severním Bělorusku zajíc. V České republice byl na základě analýz 17 vzorků trusu nejčastěji zastoupen zajíc, jelen a prase divoké.

Vlci bývají při lovu velmi obezřetní a dlouho svoji kořist testují. Nemohou riskovat jakékoli poranění, to by pro ně mohlo znamenat handicap ohrožující život. Pouze 10‒49 % útoků vlka končí úspěchem, proto se jejich nejčastější kořistí stávají zvířata slabá, mladá (nebo naopak příliš stará), nemocná nebo hůře smyslově vybavená.

Výrazný podíl hendikepovaných jelenů a mladých divočáků v kořisti vlka byl zjištěn například na Slovensku. V oblastech trvalého výskytu vlků byli navíc jeleni i méně promořeni plicními parazity a z těchto oblastí pocházelo také 80 % zlatých trofejí jelenů a divočáků. Zkušenosti ze Slovenska také ukázaly, že pokud v horách trvale žije vlk, divoká prasata prakticky netrpí morem divokých prasat.

Neznamená to ale, že vlci nejsou schopni ulovit silnou nebo zdravou kořist ‒ například v hlubokém sněhu se individuální rozdíly mezi různě zdatnými jeleny nebo srnci stírají. Při lovu většinou upřednostňují samičí zvěř před samčí, čímž také výrazně přispívají k regulaci početních stavů kopytníků.

Díky kolektivnímu způsobu lovu dokáže vlčí smečka ulovit zvíře vážící i přes 500 kg. Kořist může pronásledovat i několik kilometrů a vyvinout při tom okamžitou rychlost až 60 km/h. Při hledání potravy dokáže urazit až několik stovek kilometrů.

Svou oběť usmrcují zpravidla prokousnutím hrdla po předchozím útoku a sražení kořisti na zem. Konzumace ulovené zvěře začíná otevřením hrudního koše a břišní dutiny nebo svalovinou končetin. Pak vlk konzumuje trup, hlavu a zbytky včetně kostí.

Denně vlk spotřebuje 3–5 kg masa. Průzkumy v polském Bialověžském pralese ukazují na skutečnost, že smečka se 4,4 členy uloví denně 0,51 ks kořisti, skládající se ze 63 % jelení, 28 % černé a 4 % srnčí. Denní ulovené množství připadající na 1 vlka je 0,12 ks a příjem potravy 5,59 kg. Na území velkém 100 km2 uloví ročně v průměru 72 ks jelení, 16 srnčí a 31 černé. Vlci jsou úspěšní pouze v 5 % případů útoků.