Vlk obecný

Vzhled

Vlk obecný (Canis lupus) je největším zástupcem psovitých šelem. Výška těla je 66–81 cm. Vlk má vysoké nohy a svěšenou oháňku. Samci jsou větší než samice. Mezi různými poddruhy jsou rozdíly v hmotnosti i zbarvení srsti. Barva srsti je proměnlivá, nejčastěji bývá v odstínu barvy šedé. Ve smečce můžeme pozorovat různá zbarvení vlků, od šedé až po černou nebo hnědou. I štěňata z jednoho vrhu mohou být různého zbarvení. Stínování je patrné na kožichu všech vlků a tvoří specifický vzor s rozlišovací funkcí. Tmavší srst tvoří pruh okolo celého krku a táhne se přes záda až na konec ocasu, kde splývá s tmavšími chlupy. Na hlavě tvoří tmavší srst okolo očí a uší charakteristickou masku. Má širokou hlavu, krátké špičaté uši a šikmé žluté oči. Vlci mají celkem 42 zubů, tesáky jsou ostré a lehce zakroucené pro pevné uchopení kořisti. Jsou dlouhé až 6 cm. Velmi ostré jsou i řezáky. Umožňují vlkovi ukusovat z kořisti velké kusy masa. Vlk dokáže svými čelistmi vyvinout tlak až 100 kg/cm², což mu dovoluje rozkousávat i velké kosti. Pro srovnání – německý ovčák dokáže vyvinout tlak pouze 50 kg/cm².

Nejlépe vyvinutými smysly vlka jsou čich a sluch. Čich je asi milionkrát lepší než u člověka.
Kořist dokáže ucítit na vzdálenost až tří kilometrů.

Vlci mají velké ušní boltce, které mohou ovládat pomocí sedmnácti svalů, což jim umožňuje snadno zachycovat a zaměřovat zdroj zvuku. Vlci slyší až do frekvence 250 Hz zhruba stejně jako člověk, ovšem se zvyšující frekvencí se zlepšuje i jejich sluch. Jsou schopni vnímat zvuk až do frekvence 100 kHz (člověk pouze do 22 kHz). Dokáží také uzavřít vnitřní ucho tak, aby od okolního hluku oddělily ty zvuky, na které se chtějí zaměřit.

I zrak vlka je velmi ostrý a dokáže zachytit i nepatrný pohyb. Nehybné objekty však snadno přehlédne. Vlci nevidí v celém barevném spektru jako člověk, nýbrž vidí černobíle, což je velká výhoda za šera.

Hmotnost je závislá na poddruhu. Pohybuje se v rozmezí 16–65 kg. V Evropě průměrně 35–45 kg, přičemž samci jsou těžší než samice.

Na první pohled není těžké rozeznat psa od vlka. Některá plemena psů jsou ale vlku velmi podobná – Německý ovčák, Malamut či Husky. Ještě těžší je to v případě kříženců psů a vlka (Saarloosův vlčák a Československý vlčák). Vlk se od těchto plemen liší v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči, kratší a výrazně trojúhelníkovité uši, volně svěšený ocas a výrazně odlišné držení těla.