Zprávy z tisku
2016
2015
Listopad 2016
Rys poprvé vyvedl v Novohradských horách mladé. Dvě koťata zachytila fotopast
Publikováno: 30.11.2016
Rys ostrovid poprvé vyvedl mláďata v Novohradských horách na Českobudějovicku a Českokrumlovsku. Samici se dvěma koťaty zachytila fotopast umístěná v této lokalitě. Rys se v Novohradských horách pohybuje po české i rakouské straně.
„V Novohradských horách sledujeme rysa ostrovida od jara 2013, ale až nyní se nám podařilo zdokumentovat jeho rozmnožování. V minulosti tu docházelo k častému střídání zvířat, nějakou dobu jsme dokonce neměli žádné záznamy o výskytu rysa,“ uvedla expertka na ochranu velkých šelem ze společnosti Alka Wildlife Tereza Mináriková.
Sledovaná samice jménem Jiskra podle ní patrně porodila mláďata mezi květnem a červnem. Rys bývá zpočátku velmi opatrný. „Samice až několik týdnů neopouští mláďata. Ta se v jejím doprovodu začnou pohybovat ve volné přírodě až na podzim,“ uvedla Mináriková.
Alka Wildlife sleduje Jiskru od jejího narození. Na svět přišla před dvěma roky na Prachaticku. Na Šumavě se páry rysů už delší dobu rozmnožují. Tato kočkovitá šelma se v minulosti v České republice vyskytovala ve velké míře. Lidé ji pak téměř vyhubili a ochranáři začali rysa znovu nasazovat do přírody na přelomu 80. a 90. let minulého století. V současnosti žije na rozhraní Česka, Rakouska a Bavorska pouze 60 až 80 jedinců. „Dá se říci, že jediným predátorem rysa je nyní člověk,“ podotkla expertka.
Fotopast potvrdila rozmnožování rysů v Novohradských horách
Publikováno: 30.11.2016
Ochránci šelem získali důkaz o rozmnožování rysů v Novohradských horách. Fotopast tam letos na podzim zachytila rysici Jiskru se dvěma koťaty. Populaci rysů v této oblasti ochránci sledují už třetím rokem.
Její letošní záběry z fotopastí mají pro ochránce šelem mimořádnou cenu. Jiskru zachytily ve společnosti dvou rysích mláďat a fotografie je vůbec prvním důkazem o rozmnožování rysů v této části jižních Čech.
„Jsou pro nás o to cennější, že jsme nějakou dobu neměli žádné záznamy o výskytu rysa v této oblasti, v jednom období se tam také často zvířata střídala, ale až nyní jsme získali takové fotografie,“ upozorňuje Tereza Mináriková ze společnosti Alka Wildlife, která se monitoringem rysů dlouhodobě zabývá.
Ochráncům pomohly k identifikaci zvířat charakteristické skvrny na těle rysů. Podobně jako lidské otisky prstů se nevyskytují u žádného jedince ve stejné podobě.
Fotopast zdokumentovala „česko-rakouskou rodinu“
„Zajímavé je už to, že se v Novohradských horách po roce setkala dvě zvířata z Prachaticka vzdáleného 70 kilometrů. Teď ale máme především radost z toho, že se nám podařilo zdokumentovat první česko-rakouskou rysí rodinu,“ říká Thomas Engleder z rakouského projektu Luchsprojekt Osterreich Nordwest.
Novohradské hory a jejich rakouská část Freiwald podle něj tvoří jedinou rozsáhlou oblast, kterou rysi trvale obývají.
„Na rakouské straně ve Freiwaldu jsme zaznamenali v minulosti rysí rodinu, ta ale nebyla na české straně potvrzena. Díky dobré spolupráci s českými kolegy se nám však podařilo v posledních letech prokázat, že většina rysů v této oblasti obývá jak rakouský Freiwald, tak české Novohradské hory. Toto zjištění není nijak překvapivé, divoká zvířata samozřejmě státní hranice nezajímají,“ říká Engleder.
Organizace Alke Wildlife letos v oblasti zaznamenala ještě jednoho rysa, dvouletého kocoura Jana původem z Bavorska. V období říje byl vyfocen dohromady s Jiskrou a lze tak spekulovat o jeho možném otcovství koťat.
„Příběh rysice Jiskry, Luďka i Jana, kteří všichni přišli do Novohradských hor a Freiwaldu ze vzdálených oblastí a při své cestě opakovaně překračovali státní hranice, ukazuje na nutnost mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany rysa. Ta by se měla zaměřit na důslednou ochranu oblastí, kde rys žije a kde se rozmnožuje, ale i na zachování migračních koridorů, které tyto oblasti propojují. Rys je vysoce ohroženým druhem jak v Česku tak v Rakousku, pro jeho ochranu bychom tedy měli udělat maximum,“ uzavírá Engleder.
„Svítící selfie“ jako důkaz rysů v Jeseníkách
Publikováno: 30.11.2016
JESENÍKY, MF DNES
Vzácný „úlovek“ se podařil ochranářům ze Společnosti přátel Jeseníků. Fotopast zachytila rysa a je to po řadě let poprvé, kdy někdo získal o existenci vzácné šelmy v Jeseníkách takový pádný fotografický důkaz. Fotografie šelmy sice pochází z dubna, ochranáři se s ní ale pochlubili až nyní.
„Před třemi lety jsme zahájili projekt Monitorování života v jesenické divočině financovaný z vlastních prostředků. Fotografie rysa jsou tím nejcennějším, co se nám podařilo v rámci projektu získat,“ říká šéf Společnosti přátel Jeseníků Ondřej Bačík. Část výstupů – unikátní videa a fotografie – nyní Společnost zveřejňuje na výstavě Divoká krása Jeseníků ve Vlastivědném muzeu Šumperk. Podle Bačíka nejde jen o pátrání po rysech, sledují i další zvěř. „Bohužel se potvrzují nepřiměřeně vysoké stavy spárkaté zvěře, hlavně kamzíků, laní, mladších jelenů a divočáků. Tím, že je těchto zvířat příliš a s oblibou okusují mladé stromy, dochází k situaci, že blokují přirozenou obnovu lesa a stává se z toho opravdu velký problém,“ nastínil výsledky pozorování ochranář. K dispozici zatím mají 12 fotopastí, takže pátrání po šelmách na tak velkém území je jako hledání jehly v kupce sena.
„Našeho rysa jsme letos vypátrali v dubnu v oblasti Keprnické hornatiny. Zvěčnil se nám docela kuriózně, portrétem z bezprostřední blízkosti. Na fotce má proto osvícené tělo s charakteristickou siluetou,“ vysvětlil ochranář. Společnost při pátrání po rysech spolupracuje s olomouckým Hnutím Duha a Českým svazem ochránců přírody Šumperk. „Podle výsledků velkého projektu odhadujeme, že na celém území Jeseníků se vyskytují tři rysi a zhruba stejně tolik vlků. Výskyt velkých šelem byl tedy potvrzen, ale vzhledem k nízkému počtu nelze hovořit o populaci. Spíš jsme v Jeseníkách na hranici vyhynutí této vzácné šelmy,“ konstatuje Bačík.
Spolu s dalšími ochranářskými neziskovkami připravila Společnost přátel Jeseníků dokument, ve kterém navrhuje změny. „Jde nám o citlivější přístup k lesu a o vyhlášení klidových zón s opatřeními na podporu velkých šelem a biodiverzity obecně,“ podotkl Bačík.
V českokubických lesích se objevil vlk
Publikováno: 30.11.2016
Zdeněk Holý spatřil v lese vlka, prvního po čtyřiceti letech
Česká Kubice, Týdeník Domažlicko
S mladým vlkem se setkal v lese u České Kubice sedmašedesátiletý Zdeněk Holý z České Kubice.
„Byl jsem v lese na houbách. Najednou jsem uslyšel ohromný dupot. Z mlází vyběhl obrovský jelen a za ním se hnal vlk,“ popisuje svůj zážitek. Pan Holý si nejdříve myslel, že je to pes.
„Že jde stoprocentně o vlka, jsem zjistil až poté, co jelen přeběhl koleje a jeho pronásledovatel to vzdal. Když se vracel, uviděl mě. Stáli jsme proti sobě na deset metrů. V tu chvíli jsem zjistil, že to není vlčák, jak jsem si původně myslel, ale vlk. Byl o něco menší než vlčák a měl šedou barvu. Sebral jsem klacek, abych se v případě napadení měl čím bránit. On si mě ale jen prohlížel a pak utekl do lesa. Nemohu říci, že bych se bál, ale stál jsem jako přikovaný, protože vlka ve volné přírodě jsem na vlastní oči viděl poprvé. Nenapadlo mě ani pořídit fotku,“ pokračuje Holý.
„Nemáme hlášeno, že by se tady u nás vlk vyskytl, ale je možné, že odněkud přeběhl.
Stejně jako rysi, kteří zde žijí, si i vlk musí obstarat potravu. Pokud hnal jelena, neměl šanci, toho by dokázali vlci ulovit pouze ve smečce,“ řekl Václav Duffek, předseda Okresního mysliveckého spolku Domažlice. Vlci v českokubických lesích žili zhruba před čtyřiceti lety. „Tehdy tu byli dva. První vlk, který se tady vyskytl, měl obrovský rajon od České Kubice kolem Pece až k Výhledům. Byl tady několik měsíců a za tu dobu nadělal obrovské škody na mufloní a srnčí zvěři. Oba vlci byli zdejšími lesníky zastřeleni jako škodná, protože tehdy to ještě bylo možné,“ zavzpomínal ředitel Domažlických městských lesů Jan Benda. „Pán, který se s vlkem, jak tvrdí, setkal, měl obrovské štěstí, protože to je vzácné,“ dodal Benda.
Pokud se vlk v českokubických lesích ještě zdržuje, nemusí se ho prý lidé obávat. „Je to velmi plaché zvíře, které se lidí straní,“ zakončil Benda.
V Bílých Karpatech se objevil vlk
Publikováno: 22.11.2016
Do této chráněné krajinné oblasti se vrátil po dvouleté přestávce.
Odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Bílé Karpaty potvrdili, že ovce a srnu poblíž Rudimova strhla právě tato šelma.
„Kromě poradenství a pomoci při administrování náhrady škody na hospodářských zvířatech nabízíme chovatelům nově k zapůjčení také sítě a elektrické ohradníky. Pokud šelmy způsobí škody, mají farmáři podle zákona nárok na finanční kompenzaci. Jsme v kontaktu s krajským úřadem, příslušnými obecními úřady i hospodáři,“ vysvětluje Jiřina Gaťáková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Bílé Karpaty.
„Chovatelům doporučujeme, aby svá hospodářská zvířata (zejména ovce, kozy či mladý skot) hlavně na noc řádně zabezpečili: umístili je například do pevného objektu nebo do vyšší, nejlépe dvojité ohrady v blízkosti domu, je-li to možné. Osvědčuje se také připěvnění barevných pruhů látky, takzvaných zradidel, na ohradu. Klasickou ochranou hospodářských zvířat na pastvině je trvalá přítomnost velkého pasteveckého psa u stáda – vyplatí se zejména při chovu většího počtu ovcí nebo koz. Zkušenosti z německé Lužice či Beskyd ukazují, že škodám je možné předcházet,“ říká Jiřina Gaťáková.
„Vlci jsou pro krajinu důležití. Jsou výborní lovci a mohou tak pomáhat regulovat přemnoženou spárkatou zvěř, která způsobuje značné škody zemědělcům i lesníkům. Velké šelmy si ke své obživě přednostně vybírají slabé a nemocné kusy a zvyšují tak kondici populace volně žijících srnců, daňků, muflonů i divokých prasat,“ uzavírá Jiřina Gaťáková.
Bílé Karpaty leží na okraji areálu, ve kterém se vlci pohybují. Letos byla hlášena jejich pozorování z Beskyd a slovenského příhraničí. V Bílých Karpatech se v posledních deseti letech objevili několikrát, nezdá se však, že by zde žila stabilní populace této vzácné šelmy.
Kromě karpatské populace přicházejí do České republiky vlci také z německo-polského pomezí, z oblasti Lužice. Jejich výskyt byl letos potvrzen na Kokořínsku, Broumovsku, Frýdlantsku, Jeseníkách, Šluknovském výběžku či Krušných horách.
K fotopasti přišel vlk samotář
Publikováno: 18.11.2016
ŠUMAVA, MF DNES
Jedna z fotopastí, které na Šumavě rozmisťují členové Rysích hlídek Hnutí DUHA, zachytila na podzim cenný úlovek – vlka.
V současné době ale neexistují žádné údaje o tom, že by tuto oblast jižní části Šumavy obývala trvale vlčí smečka. Spíše se jedná o samostatné jedince, kteří hledají nová teritoria.
Poslední výzkumy ukazují, že evropský vlk je dnes schopný přežívat i v hustě osídlené krajině střední Evropy. A vrací se po sousedních státech i do Česka. Od roku 2014 se stihla už třikrát vlčí smečka rozmnožit v CHKO Kokořínsko, o rok později se usadili v CHKO Broumovsko.
„Areál rozšíření vlka v Evropě se za posledních zhruba patnáct let výrazně rozšířil. Důkazem je situace v Německu, kde se na přelomu tisíciletí objevil první vlčí pár v německopolské Lužici. Dnes se na území Německa pohybuje 46 smeček a 15 párů. I výskyt vlků u našich jižních sousedů znamená, že je otázkou času, kdy se vlčí smečka usadí také na Šumavě a v Pošumaví,“ říká koordinátorka Rysích hlídek Josefa Volfová.
Podle ní je podzimní fotografie zatím jediným záznamem o pohybu vlků na Šumavě, který se hlídkám podařilo získat. Další fotografie ale mají k dispozici ochránci přírody z Národního parku Šumava, kteří mají vlastní fotopasti.
Smečka vlků by podle některých ochránců přírody pomohla na Šumavě regulovat stavy přemnožených divokých prasat a také jelení zvěře. Zatímco jeleni okusem ohrožují především lesní porosty, přemnožená černá zvěř může působit třeba i jako predátor vzácných druhů živočichů.
„Jsem přesvědčený o tom, že se v nejbližších letech vlčí smečka na Šumavě usídlí. Záleží ale jen na nás, jestli jim ten prostor pro život dáme a nebudeme je likvidovat, jako to bylo ještě v nedávné minulosti. Věřím, že lidské myšlení a vědění se už posunulo dál. Pro regulaci stavů zvěře by byli vlci jistě prospěšní,“ řekl ředitel NP Šumava Pavel Hubený při loňském otevírání Návštěvnického centra v Srní. To návštěvníkům ve speciálním výběhu představuje právě život vlků. A za jediný rok jím prošlo přes 210 tisíc lidí. Hnutí DUHA připravuje další školení, při nichž se mají rozšířit Rysí hlídky o další dobrovolníky. Od 25. do 27. listopadu je připravené v Prášilech, další bude od 9. do 11. prosince v Prachaticích. Dobrovolníci se při něm naučí o biologii a ekologii velkých šelem, kromě rysů letos právě i o vlcích. Čeká je i venkovní pochůzka a poznávání pobytových znaků zvířat, přednáška o migraci v krajině a ochraně prostředí.
„Vše je připraví tak, aby byli schopni kontrolovat fotopasti a provádět víkendový monitoring, na který jsou hlídky především zaměřené,“ popsala Volfová s tím, že Rysí hlídky jsou důležité i pro šíření osvěty mezi turisty, myslivci a dalšími lidmi, kteří se v přírodě mohou se vzácnými šelmami setkat.
Zdroj: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-lesnictvi-a-drevarstvi/k-fotopasti-prisel-vlk-samotar-mf-dnes
Stálým obyvatelem lesů na Krumlovsku je rys ostrovid. Zachytila ho fotopast
Publikováno: 14.11.2016
Myslivci na Českokrumlovsku mají ve svém revíru rysa. Potvrdily to snímky z fotopasti, která se nachází v lesích u Borové. Malá plastová krabička s čočkou dokáže i to, co se člověku podaří jen málokdy – třeba zachytit neobvyklá zvířecí setkání.
„Máme štěstí, že napadl čerstvý sníh a že je takzvaná obnova, kde se dají ty stopy krásně přečíst,“ říká lesní správce Radek Kordač, který se vypravil na ochoz zvěře, jak říkají myslivci cestám, po kterých zvěř nejčastěji chodí. „Je vidět, že tu prošla tlupa černé zvěře a bylo tady několik kusů srnčí zvěře,“ dodává. Když není sníh, myslivci přejdou na místo, kde jsou fotopasti. Právě fotopast u Borové zachytila i rysa.
„Dokonce zapózoval tak úžasným způsobem, že to vypadá jako by se předváděl,“ komentuje Radek Kordač. „Rys tady žije minimálně deset let, možná i déle. Domníváme se, že se trvale zdržuje v lokalitě Ptačí stěna, což je rezervace s nepřístupnými skalnatými výstupy. Tam my coby lesáci v podstatě netěžíme a myslíme si, že to je právě ta klidová zóna, kde rys dneska v podstatě už trvale žije,“ připomíná. Podle Radka Kordače je rys lesníkův kamarád. Pomáhá totiž při hospodaření se zvěří. „Srnčí a vysoká zvěř nám poškozuje lesy tím, že okusuje stromky. Rys jako predátor tu srnčí baští, takže je lesníkův kamarád,“ říká.
V honitbě Borová na Českokrumlovsku jsou fotopasti tři. Samozřejmě před nimi nepózuje jenom rys. „Fotopast nám zachycuje nejčastěji zvěř černou, je vždycky vidět nějaká bachyně, někdy se selátky. Potom se tudy občas projde zvěř vysoká – jelen, laň s kolouchem,“ vyjmenovává revírník David Hála. Na vnadišti s fotopastí se dokonce objevili v jeden čas jeleni a selata divokých prasat. To je docela rarita. „Jelen desaterák tam byl asi půl hodiny se šesti nebo sedmi selaty a spokojeně konzumovali to, co tam bylo připraveno. Ve volné přírodě se vzájemně respektují a většinou to krmeliště navštíví až po sobě,“ doplňuje Radek Kordač. Dalším způsobem monitoringu zvěře jsou také speciální obojky, které nosí zvěř na krku. Tímto způsobem i fotopastmi se pořídí tisíce záznamů a fotografií, které usnadní myslivcům sčítání zvěře.
Na Broumovsku a Kokořínsku se usadili vlci
Publikováno: 14.11.2016
Vlci se usadili na Broumovsku a Kokořínsku, kde sídlí po jedné vlčí smečce. Jinde v tuzemsku zatím není jejich trvalý výskyt prokázaný. Jednotlivci se objevují například v Pošumaví, na Šluknovsku, v Krušných horách, Krkonoších, Jeseníkách a Beskydech. Uvedl to mluvčí Hnutí Duha Jan Piňos.
Dobré životní podmínky jsou v ČR i díky dostatku kořisti. Jako predátor tak pomáhá zachovat přírodní rovnováhu i snížit škody, které působí přemnožení divočáci, případně srnčí a jelení zvěř. „Případné škody způsobené chovatelům hospodářských zvířat hradí podle zákona stát,“ uvedla Josefa Volfová z Hnutí Duha.
Jeden z posledních záznamů výskytu vlka se podařilo získat i díky monitoringu rysa ostrovida, kterého sledují Rysí hlídky Hnutí Duha. Fungují na Šumavě a v Pošumaví jedenáct let a prostřídalo se v nich přes 300 dobrovolníků. Regionem podle záznamů z fotopastí procházejí spíše vlčí jednotlivci. Necelých třicet kilometrů za rakouskými hranicemi se od letošního roku objevuje vlčí smečka se čtyřmi vlčaty. Výskyt vlků monitorují i Vlčí hlídky působící v Beskydech, širším okolí Jeseníků a na Kokořínsku.
Vlci byli v českých zemích vyhubeni koncem 19. století. V CHKO Kokořínsko-Máchův kraj se vlci prvně objevili na jaře roku 2014. V létě pak zde byla zaznamenána první vlčata na území ČR po více než sto letech. Smečka se dál rozmnožuje. Loni se usadili i vlci na Broumovsku, i jim se letos podařilo vyvést mladé.
Podle Volfové se vlci v posledních 15 letech výrazně rozšířili. Důkazem je situace v Německu, kde se na přelomu tisíciletí objevil první vlčí pár v německo-polské Lužici. Nyní se na území Německa pohybuje 46 smeček a 15 párů. „I výskyt vlků u našich jižních sousedů znamená, že je otázkou času, kdy se vlčí smečka usadí také na Šumavě a v Pošumaví,“ doplnila Volfová.
Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/relax/zvirata/na-broumovsku-a-kokorinsku-se-usadili-vlci_405680.html
Říjen 2016
AOPK ČR: Měl by vzniknout mezinárodní akční plán pro ochranu velkých šelem v Karpatech
Publikováno: 29.10.2016
Shodli se na tom účastníci konference „Large Carnivores` Protection in the Carpathians“ , která skončila v pátek 21.10. v Rožnově pod Radhoštěm.
Čtyřdenní konference se zúčastnilo na 70 odborníků z ČR, Slovenska, Polska, Ukrajiny, Maďarska, Srbska a Rumunska. Hlavním výstupem byla společná deklarace, kdy bylo odsouhlaseno, že populační management velkých šelem napříč Karpaty a navzdory státním hranicím je nutný k zajištění životaschopných populací šelem v dlouhodobém horizontu.
Účastníci konference se shodli na tom, že by měl být v budoucnu připraven mezinárodní akční plán na ochranu a udržitelný management karpatských populací velkých šelem, který by měl implementovat příslušná ustanovení Karpatské úmluvy a jejích protokolů, stejně jako příslušná doporučení Stálého výboru Bernské úmluvy. Zdůraznili potřebu podpory přípravy akčního plánu ze strany Evropské komise, nutnost spolupráce resortů životních prostředí, zemědělství, lesnictví, turistiky, územního rozvoje, dopravy a územního plánování. Hlavní témata pro akční plán doporučená účastníky konference byla:
- Prevence fragmentace habitatů a snížení narušení krajiny spojené s rozvojem infrastruktury;
- Zajištění ekologické konektivity a migračních koridorů pro velké savce;
- Vyhodnocení sociálních a ekonomických vazeb mezi člověkem a velkými šelmami;
- Vyhodnocování škod způsobených velkými šelmami, navržení preventivních opatření k minimalizaci konfliktů a podpora efektivních kompenzačních opatření;
- Zlepšení mezinárodní spolupráce v ochraně a péči o velké šelmy;
- Dohoda o/a sjednocení metod monitoringu populací velkých šelem;
- Uplatňování a vymáhání zákonných opatření ve vztahu k nelegálnímu lovu velkých šelem;
- Příprava národních plánů péče;
- Posilování kapacit a výměna informací;
- Zvýšení odolnosti vůči klimatické změně;
- Zapojení veřejnosti, osvěta a výchova.
Na závěr se již po osmé sešla pracovní skupina pro biodiverzitu, která řešila zejména formát pravidelného reportingu a červené seznamy ohrožených karpatských druhů a stanovišť.
Hlavním organizátorem konference „Large Carnivores` Protection in the Carpathians“ je AOPK ČR společně se Sekretariátem Karpatské úmluvy, akci podpořili jako přidružení partneři ČZU a ÚBO AV ČR. Konference je financovaná z německého dotačního titulu AAP (Advisory Assistance Programme) pro ochranu životního prostředí v zemích střední a východní Evropy, Kavkazu a střední Asie. Dotační titul je poskytován německým Federálním ministerstvem životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti
Ochránci šelem z celých Karpat budou jednat v Rožnově
Publikováno: 17.10.2016
Na mezinárodní konferenci [1], která začíná zítra v Rožnově pod Radhoštěm, budou jednat odborníci na ochranu velkých šelem z celých Karpat. Experti sedmi států Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat se zaměří na to, zda je reálné chránit velké šelmy, jako jsou medvěd, vlk a rys, v tomto rozsáhlém komplexu pohoří podle jednotných pravidel.
„Podmínky jsou v jednotlivých státech různé, ale problémy všude stejné. Velké šelmy všude v Karpatech ohrožuje zejména doprava, zastavování krajiny či pytláctví. Prostupnost krajiny je pro ně klíčová, protože potřebují velký životní prostor. S kolegy proto budeme jednat o tom, co pro tato krásná zvířata můžeme společně udělat, aby z přírody postupně úplně nezmizela. Zvířata neznají státní hranice, proto bychom měli při jejich ochraně postupovat společně,“ vysvětluje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která konferenci společně se Sekretariátem Karpatské úmluvy pořádá.
„Velké šelmy byly, jsou a doufejme i budou přirozenou součástí našich lesních ekosystémů. Sehrávají zde významnou úlohu a v místech svého výskytu přispívají k obnovení rovnováhy přírodních procesů, zejména z hlediska stavů spárkaté zvěře a souvisejících problémů v oblasti obnovy lesních porostů. Aktuálně je zapotřebí hledat cesty k umožnění trvalé a zároveň socio-ekonomicky přijatelné přítomnosti velkých šelem v naší krajině, zejména prostřednictvím prevence a minimalizace případných hospodářských škod a jejich náhradě, pokud vzniknou. Vzhledem k narůstajícímu množství stavebních a technických bariér v krajině je také nezbytné usilovat prostupnost pro živočichy,“ doplňuje ředitel odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP Jan Šíma.
To, že se konference koná právě v chráněné krajinné oblasti Beskydy, je více než symbolické. Právě Beskydy jsou totiž jediným místem, kde se v České republice všechny tři šelmy vyskytují společně.
Experti státních i nestátních organizací ze sedmi států Karpatské úmluvy (ČR, Slovensko, Polsko, Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Maďarsko) budou v Rožnově pod Radhoštěm jednat od úterka18.10. do čtvrtka 20.10. Kromě diskusí nad možným společným plánem péče o velké šelmy zde bude také podepsáno Memorandum o spolupráci mezi Karpatskou úmluvou a Mezinárodní unií pro lov a ochranu přírody (International Council for Game and Willife Conservation). V pátek pak účastníci vyrazí na terénní exkurzi do národní přírodní rezervace Kněhyně – Čertův Mlýn.
Poznámky:
[1] Hlavním organizátorem konference „Large Carnivores Protection in the Carpathians“ je AOPK ČR společně se Sekretariátem Karpatské úmluvy, akci podpořili jako přidružení partneři ČZÚ a ÚBO AV ČR. Konference je financovaná z německého dotačního titulu AAP (Advisory Assistance Programme) pro ochranu životního prostředí v zemích střední a východní Evropy, Kavkazu a střední Asie. Dotační titul je poskytován německým Federálním ministerstvem životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti
Zdroj: http://www.mzp.cz/cz/news_1601017_selmy_konference
Stáda na Liberecku decimují vlci. Své ovce a kozy lépe zabezpečte, vzkazují ochránci
Publikováno: 17.10.2016
Farmáři v Libereckém kraji se potýkají s nepříjemným problémem. Jejich ovce a kozy totiž čím dál častěji napadají vlci. Kraj letos poškozeným vyplatil už více než 30 tisíc korun náhrad. Ochránci přírody teď mobilizují chovatele, aby si svá stáda před vlky lépe zabezpečili.
Jako do samoobsluhy si prý vlci chodí třeba na farmu Martina Límana z Bezdězu na Českolipsku. Letos mu tyto přísně chráněné psovité šelmy, které přišly na sever Čech z Německa a Polska, už zakously sedm zvířat. Farmář kvůli tomu dokonce přejmenoval svou farmu na Vlčí ráj.
„Letos už tady byly třikrát,“ řekl pan Líman Českému rozhlasu. Vlky naposledy zaznamenal při procházce se psem, hledal svou ovečku, našel místo ní napadenou kozu, od které vlci utekli.
Podle nezávislého starosty Bezdězu Jaroslava Cinkla vlky ve vesnici nepamatují ani ti nejstarší obyvatelé. „Objevují se tu až poslední dva nebo tři roky. Ochranáři je několikrát zaznamenali na fotopasti,“ dodal starosta.
V okolních lesích sice mají šelmy potravy dost, primárně ale vždy volí nejsnazší kořist. Dávají proto přednost domácímu zvířectvu před divočáky a jeleny.
Odškodnění pro farmáře
Liberecký kraj už letos dal poškozeným farmářům více než 32 tisíc korun, oznámila mluvčí Markéta Dědková. „Náhradu škody kraj poskytuje na základě zákona o poskytování náhrad způsobených vybranými zvlášť chráněnými živočichy,“ řekla Dědková k odškodňování farmářů.
Ochránce přírody Václav Tomášek majitelům stád doporučil, aby si svá zvířata lépe chránili. „Měli by se nějakým způsobem naučit s tou šelmou žít a zaopatřit si svá stáda nějakými ohradníky, případně ovčáckými plemeny psů,“ dodal ochránce.
Ani elektrický ohradník ale podle farmářů není stoprocentní ochranou. Třeba pan Líman proto zvažuje zakoupení osla, který by fungoval jako alarm varující před příchozími vlky. Kromě toho prý šelmy zahání i červené cáry hadrů v okolí stáda.
Rakouskou justicí hýbe případ mrtvých rysů
Publikováno: 10.10.2016
Rakouské soudy řeší exemplární případ zastřelených rysů, který má odradit všechny pytláky zabíjející chráněná zvířata. Místo jasného verdiktu si ale justice s případem neví rady.
Soudy se už třetí rok zabývají případem manželské dvojice pytláků, která postupně zastřelila dva dospělé rysí samce v rakouském národním parku Kalkalpen. K odhalení a usvědčení pachatelů, které je ve střední Evropě zcela ojedinělé, přispěla nejen souhra náhod a anonymních udání, ale dokonce i zhrzená láska.
Hlava v mrazáku
Zvláštní příběh se začal psát v roce 2013, kdy se z národního parku Kalkalpen najednou ztratili dva rysi. Ochránci přírody měli podezření, že mohli být zastřeleni. Na základě anonymního udání policie vtrhla v hornorakouském Freistadtu do dílny preparátora zvířat Erwina R. a objevila u něho v mrazicím boxu tělo a hlavu jednoho ze samců.
Preparátor policistům nakonec prozradil, že rysa zastřelila místní čtyřiašedesátiletá lovkyně. Ta se k činu pod tlakem přiznala, tvrdila ale, že šlo o omyl. „Myslela jsem si, že střílím na lišku,“ uvedla pachatelka před soudem. Přitom ale policie v jejím mobilu objevila snímky, na nichž s úlovkem hrdě pózuje. „Kdyby zvíře skutečně zastřelila omylem, mohla to okamžitě oznámit úřadům,“ řekl soudce.
K nelibosti ochránců zvířat žena přesto odešla od soudu jen s relativně mírným trestem. Odvolací instance ji letos v létě pravomocně odsoudila k tříměsíčnímu podmíněnému trestu odnětí svobody, odebrání loveckého oprávnění na 30 měsíců a pokutě 1920 eur (52 000 korun).
Vyšetřování dovedlo policii na stopu dalšího zabitého rysa. V dílně preparátora totiž kriminalisté objevili i pytel se zbytky kůže jiného zvířete. Analýza DNA pak prokázala, že jde o rysa „Klause“ dovezeného dříve do Kalkalpenu ze Švýcarska. Policie začala na základě některých anonymních udání podezírat pětašedesátiletého Haralda W., manžela usvědčené pytlačky. Ten tvrdě zapíral, vaz mu ovšem zlomila zhrzená láska.
Na policii se dostavila žena, s níž pytlák dříve udržoval mimomanželský poměr a s níž se zřejmě rozešel ve zlém. Vyšetřovatelům a později i soudu potvrdila, že se jí její bývalý milenec chlubil fotografiemi zastřelených rysů i tím, jak je s manželkou dostali. Soud této svědecké výpovědi potvrzené dalšími nepřímými důkazy uvěřil a paradoxně vynesl mnohem přísnější rozsudek než v případě Haraldovy manželky. Pytlákovi udělil pokutu 11 160 eur (300 tisíc korun), kterou po sérii odvolání na konci září potvrdil i Vyšší zemský soud v Linci.
Jenže vedení národního parku Kalkalpen je přesvědčeno o tom, že i tato finanční sankce je příliš nízká a celkový postih mírný. „V takovém případě mohou pytláci snadno dojít k závěru, že zastřelení rysa je v Rakousku nakonec vyjde mnohem levněji, než kdyby museli sednout do letadla a platit komerční odstřel někde v Kazachstánu,“ okomentoval poslední rozsudek ředitel národního parku Kalkalpen Erich Mayrhofer.
Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/rakouskou-justici-hybe-pripad-mrtvych-rysu_401014.html
Rumunsko končí s lukrativním byznysem, zakázalo trofejní lov šelem
Publikováno: 7.10.2016
Rumunská vláda zakázala jakýkoli trofejový lov velkých šelem. Kabinet chce překvapivým krokem ochránit největší populaci hnědých medvědů, vlků, rysů a koček divokých v Evropě. Kabinet tak zároveň prakticky zlikviduje lovecké podnikání, které od vstupu Rumunska do Evropské unie v roce 2007 zažívá nebývalý rozmach.
Lov pro peníze se v Rumunsku v posledních letech rozrostl v odvětví s obratem v mnoha milionech eur. Lovci přijíždějící z celého světa, kteří touží po trofejích, za skolení divoké šelmy platí i deset tisíc eur. Neustále se také navyšují kvóty pro odstřel šelem, letos smí lovci skolit 550 medvědů, 600 vlků a 500 velkých koček.
„Lov pro peníze byl už dříve nezákonný, i tak ale dostával zelenou,“ řekla britskému deníku The Guardian ministryně životního prostředí Cristiana Pasca-Palmer. Velké šelmy chrání všechny členské státy EU, rumunští lovci ale využívali ustanovení evropského práva, která umožňuje odstřel zvířete, které buď napadlo člověka, nebo poškodilo soukromý majetek.
Příslušný odstřel musí povolit stát. Rumunská praxe ale spočívala v tom, že lovecké spolky předem každý rok nahlásili celkové počty šelem a počet zvířat, která podle nich mohou způsobit škody. Úředníci následně na základě těchto čísel stanovili kvóty a práva na odstřel prodali zájemcům.
„Tato metoda vyvolávala řadu otázek,“ konstatovala ministryně. „Jak mohly lovecké spolky předem vědět, kolik zvířat napáchá škody dříve, než k tomu došlo? Zavedením zákazu věci vrátíme do správných kolejí,“ řekla.
Ochránci přírody také upozorňují, že celkové stavy šelem mohou být kvůli metodě sčítání značně nadhodnocené. Oficiální údaje uvádějí, že v Rumunsku žije přes šest tisíc medvědu a čtyři tisíce vlků. Zvěř ale počítají jednotlivé spolky spravující jen malé revíry, šelmy tak mohou snadno přejít do jiné oblasti a být započítány hned několikrát.
Politologové a i někteří ekologové se ale obávají, že zákaz rozdělí rumunskou společnost. Zatímco obyvatelé měst zákon pravděpodobně podpoří, venkované považují odstřel šelem za jedinou účinnou metodu, jak bránit škodám na majetků a stádech dobytka.
Vlci na Šluknovsku: Chodí k nám ze Saska, jsou plaší
Publikováno: 4.10.2016
Šluknovsko – Okolím Šluknova běhá vlčí smečka. Tuto zprávu doprovodila na sociálních sítích tento týden nejasná fotka. Přestože na fotografii zřejmě není přímo vlk, ale pes, v některých částech Šluknovského výběžku se vlci opravdu pohybují.
Pohyb vlků v okolí Rumburka a Šluknova se prozatím stoprocentně prokázat nepodařilo. A to i přesto, že na německé straně hranice je jejich výskyt více než pravděpodobný.
„Rozhodně není vyloučené, že vlci jsou i ve východní části Šluknovského výběžku. Naopak potvrzený je v západní části Šluknovského výběžku v okolí Lipové,“ říká mluvčí správy národního parku Tomáš Salov.
Do této části Šluknovska totiž zasahuje oblast Hohwald v Sasku, kde se vlci vyskytují.
Lidé se ale vlků, stejně jako třeba rysů, bát nemusí. „Vlk nemá člověka na svém jídelníčku, takže se jej netřeba bát. Navíc je to velmi plaché zvíře, takže i vyfotit jej je velmi problematické,“ vysvětluje Tomáš Salov.
Vlci naopak nepohrdnou lesní zvěří, obzvláště slabšími kusy. Čas od času strhnou také hospodářská zvířata. Nedávno vlci sežrali v Krkonoších dvě telata.
Během velmi krátké doby vlci sežrali asi půl metráku masa, takže se zřejmě jednalo o větší počet vlků.
Na Děčínsku a Šluknovsku podle Salova žádný takový případ v posledních letech nebyl. Navíc pokud se podaří prokázat, že ovci nebo tele opravdu strhli vlci, zaplatí zemědělcům škody úřady.
Správa parku sice ví o několika snímcích, na kterých by mohl být vlk, ale není to potvrzené. Snadné je zaměnit vlka například s československým vlčákem. Ten totiž vznikl křížením německého ovčáka a karpatského vlka, ze kterého si vzal řadu rysů.
A to bude zřejmě i případ zatím fotografie, která se objevila na sociální síti facebook. „Nebyl to toulavý pes?“ napsal do facebookové diskuze Jan Johny Volf.
Ochránci přírody mají spolehlivější metody, jak určit, zda se v regionu vyskytuje vlk. Jednou z metod je určení DNA například z trusu nebo chlupů, pokud se je podaří nalézt.
„Typické je také stržení zvěře, kterou vlci strhnou jiným způsobem než psi,“ popisuje další možnost zjištění výskytu vlků Tomáš Salov. O možném návratu vlků na Děčínsko se začalo poprvé mluvit před necelými čtyřmi lety. Tehdy totiž vyfotili ochranáři fotopastí vlka v oblasti německého Hohwaldu, který je těsně za hranicí s Českou republikou.
Vlci se pohybují v na teritoriu o poloměru pár desítek kilometrů, pokud by se například přesunuli o čtyřicet kilometrů, hledali by si již nejspíše nový domov.
Na východ Německa se vlci vrátili koncem 90. let z Polska a jejich počet se stále zvyšuje díky každoročně narozeným mláďatům, které následně osidlují nové oblasti. Drtivá většina z nejméně osmnácti německých vlčích smeček žije právě v Lužici hraničící s Českou republikou. Podle údajů organizace, zabývající se sběrem informací o vlcích v lužické oblasti, by zde mělo žít nejméně třináct smeček. Ty pak mohou bez větších problémů přecházet česko–německou hranici.
Nejbližší potvrzenou vlčí smečkou je ta žijící na Českolipsku v okolí Doks. Ta se letos opět rozšířila, letos na jaře se jim narodila nejméně čtyři vlčata. Podařilo se je zachytit fotopastím Agentury ochrany přírody.
V Krkonoších se s jistotou objevili vlci, zabili dvě čerstvě narozená telata
Publikováno: 3.10.2016
Trutnov – Na Erlebachových Boudách byly nalezeny pozůstatky dvou čerstvě narozených telat. Podle pracovníků Správy Krkonošského národního parku, kteří pozůstatky zvířat ohledali, je jednoznačné, že je zabili vlci. „Je jisté, že se koncem srpna v Krkonoších opět vyskytoval vlk nebo vlci,“ uvedli pracovníci Správy KRNAP.
Ty tenkrát kontaktoval hospodář, který u Erlebachových Bud pásl stádo skotu. „Na zabití obou zvířat se podílely přinejmenším dvě šelmy, spíše ale více. Většina masa – odhadem asi 50 kilogramů – byla zkonzumována během jediné noci, což opět nasvědčuje podílu většího množství zvířat. Rysa ostrovida je možné v tomto případě vyloučit, protože mu neodpovídá způsob ulovení kořisti, ani velké množství zkonzumovaného masa. Pokud vezmeme v úvahu způsob ulovení a stav obou nalezených telat, lze se přiklonit k závěru, že tato dvě telata zabili vlci,“ uvedl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Protože jde o první známý případ napadení skotu velkými šelmami v Krkonoších, byla získaná fotodokumentace zbytků usmrcených zvířat konzultována se zkušenými odborníky z Hnutí DUHA a Správy CHKO Broumovsko. „Ti potvrdili správnost výše uvedených úvah a podobnost zdokumentovaných škod se škodami prokazatelně způsobenými vlkem v oblastech jejich působení,“ říká zoolog Správy KRNAP Jiří Flousek.
Vlci do Krkonoš pravděpodobně migrují ze Saska a přilehlých polských Borů dolnoslezských. Výskyt vlků v Krkonoších byl poprvé zaznamenán v roce 2000, četněji je registrován od roku 2009, celkem 10 evidovaných nálezů do roku 2013. V letech 2014 až 2016 přibylo dalších osm údajů. S ohledem na výskyt rozmnožujících se vlků v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj a jejich pravidelný výskyt v CHKO Broumovsko, lze letos očekávat jejich četnější pohyb v Krkonoších.
„Zatím ale usuzujeme, že v případě Erlebachových Bud se nejspíše jednalo o migrující smečku, protože žádný další případ napadení domácích zvířat nebyl v Krkonoších nahlášen,“ dodal mluvčí Drahný. Škody na hospodářských zvířatech způsobené vlky kompenzuje chovatelům v souladu se zákonem o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy příslušný krajský úřad. Vlk obecný nedostává své pověsti – pro svou přirozenou plachost na člověka neútočí a raději se mu zdaleka vyhne.
Snižte rychlost aut, žádají kvůli rysům
Publikováno: 3.10.2016
Ochránci přírody chtějí kvůli hynoucím rysům, vlkům a další zvěři omezit v noci rychlost aut na Valašsku. Policie je spíše proti, rozhodne kraj.
ZLÍNSKÝ KRAJ
Hned dvě rysí mláďata zahynula loni na podzim po srážce s autem u Lidečka a Dolní Bečvy. Jde o místa, která chránění rysi, vlci, medvědi a další zvířata využívají jako migrační koridor.
Ochránci přírody proto chtějí podobným střetům zabránit. Pracovníci Správy CHKO Beskydy vybrali deset úseků, na kterých by se mohly objevit značky upozorňující řidiče na zvýšený pohyb zvěře. Zároveň by tudy šoféři museli v noci projíždět sníženou rychlostí 50 nebo 60 kilometrů za hodinu. „Na krajský úřad jsme zaslali informační dopis, ve kterém žádáme o změnu dopravního značení. Žádná jednání ve věci ale zatím nezačala,“ sdělila zooložka Dana Bartošová ze Správy CHKO Beskydy.
Většina problematických míst leží na silnicích prvních tříd. Jde například o cestu mezi Lidečkem a Lužnou, Střelnou a hranicemi se Slovenskem, Horní Bečvou a Bumbálkou nebo Valašským Meziříčím a Hostašovicemi.
„Kvůli rostoucí zástavbě jde o jedny z posledních míst, kudy může zvěř volně migrovat. Kvůli tomu ale zároveň dochází k nehodám,“ řekla Bartošová.
A jejich účastníky nejsou jen vzácné velké šelmy. Srážky s auty jsou fatální i pro jeleny, srnce, jezevce, vydry, bobry nebo užovky.
Přesná čísla, kolik šelem takto ročně zahyne, k dispozici nejsou. „Střety s velkými šelmami nejsou sice tak časté, vzhledem k jejich nízkým počtům je ale každá taková událost pro jejich populaci zásadní,“ upozornil Michal Bojda z olomoucké pobočky Hnutí Duha.
O změnách dopravního značení na silnicích prvních tříd rozhodují krajské úřady. Odbor dopravy a silničního hospodářství na hejtmanství ve Zlíně už se podnětem ochránců přírody zabývá.
K navrhovaným změnám musí zaujmout stanovisko také policie a Ředitelství silnic a dálnic, které krajský úřad v půlce září oslovil. „Tato vyjádření jsme dosud neobdrželi,“ podotkla mluvčí úřadu Renata Janečková. „Zatím jsem seznam vybraných úseků ani navrhovaných omezení neviděl, proto se k němu nemůžu vyjádřit,“ reagoval šéf zlínské pobočky ŘSD Karel Chudárek.
Policie se ale k návrhu ochránců přírody staví poměrně zdrženlivě.
„Musíme se s jejich požadavky teprve detailně seznámit, ale obecně nejsme pro to, aby se povolená rychlost na silnicích prvních tříd snižovala. Ty slouží k tomu, aby se lidé dostali z místa A do místa B co nejrychleji. Pokud rychlost omezíme, lidé stráví na silnicích více času,“ objasnil mluvčí vsetínské policie Vladislav Malcharczik.
Zda dá kraj nápadu zelenou, má být jasné nejpozději do konce roku. „Výsledek projednání ale momentálně nelze předjímat,“ poznamenala Janečková.
Ochránci přírody věří, že budou úspěšní. Navrhovaná opatření podle nich mají znamenat přínos nejen pro zvířata, ale zároveň také pro bezpečnost šoférů.
„Vždy však bude záležet především na ohleduplnosti jednotlivých řidičů,“ doplnil Bojda.
Září 2016
Vlky, rysy a jeleny mohou na Šumavě doplnit i medvědi
Publikováno: 30.9.2016, 5plus2
Návštěvnické centrum Kvilda je zatím v oblibě méně než vlčinec na Srní. Proto i tam přibyly šelmy. Jaké má Národní park Šumava další plány, to objasňuje Miloš Juha z jeho vedení.
KVILDA
Návštěvnické centrum na Kvildě se rozrostlo o nový výběh. Kromě jelenů teď bude turistům přibližovat i život nejznámější šumavské šelmy -rysa ostrovida. Nový, necelého půl hektaru rozlehlý výběh, má v současné době dva obyvatele. Rysa Davida, který už jako kotě žil ve stanici pro handicapovaná zvířata v Klášterci u Vimperka, a jeho novou družku Kate, rysici dovezenou z Německa. Rysi mají Kvildě pomoci dohnat náskok Návštěvnického centra Srní, které je zatím díky výběhu s vlky navštěvovanější.
„Od začátku jsme věděli, že samotní jeleni nemohou vlkům konkurovat a nebudou tolik lákat. Výběh pro rysy je proto na Kvildě plánovaný od začátku. A v budoucnu k nim přibudou ještě divoká prasata,“ říká náměstek ředitele Správy NP Šumava Miloš Juha, který je autorem návrhu celého zoologického programu největšího českého národního parku.
* Bude tedy teď lákat Kvilda stejně jako Srní?
Za současných podmínek by to mělo být podobné. Celé centrum by v podstatě mohlo být postaveno jen na rysech. Časem přibudou ještě divoká prasata, ale s těmi je to složitější. Podrývají kořeny stromů, a tak je důležité vybrat pro ně vhodné prostředí, les by totiž mohla úplně zdevastovat. Proto s budováním jejich výběhu spěchat nebudeme.
* Plánujete nějaké změny také na Srní?
Tohle centrum funguje ještě lépe, než jsme čekali. Proto tam teď ale musíme řešit rozšíření parkoviště, padesát míst je málo. Když projekt vznikal, navrhoval jsem parkoviště s kapacitou okolo stovky aut. A ukazuje se, že ten odhad nebyl daleko od reality.
* Jste vlastně otcem celého nápadu návštěvnických center. Cítíte po tomto úspěchu uspokojení?
Určitě, ale má to více souvislostí. Speciálně na Srní návštěvnické centrum napomohlo části celé obce už jen tím, že jsme dodali potřebný počet ekvivalentů, aby obec dostala 52 milionů korun dotace na kanalizaci, která vede až na Antýgl. Vidím v tom další krok ke komplexní ochraně celého toho prostředí. Jsem rád, že to funguje.
* Jak na vznik center reagují místní?
Pochvalují si, že jim centra ulehčují práci. Souvisí to s dobou, ve které žijeme. Rychle se mění nároky lidí a turisté si svoji dovolenou na Šumavě představují čím dál víc ideálně. Vidí oblohu bez mráčků, lesy plné hub a potoky plné vody. Jenže se často stane, že návštěvník přijede, na obloze jsou mraky, prší a Šumava, i když je nádherná, najednou nenabízí snadno dosažitelné cíle. Turisté přijedou, prší, a tak hledají, kam by mohli vyrazit. Místní měli dříve větší problém vybrat jim cíl cesty, teď je ale jeden den pošlou na sovy, druhý na jeleny, třetí na vlky – a najednou je týden skoro pryč. Věřil jsem, že národní park skrze tyto projekty dokáže místním pomoci.
* Jsou ale lidé, kteří projekty návštěvnických center kritizují. Mnoha lidem třeba vadí, že taková místa nevznikají v chráněné krajinné oblasti, ale poblíž nejcennějších území v národním parku.
Je opravdu těžké návštěvnické centrum umístit. V současné době uvažujeme ještě o vybudování třetího takového místa někde v jižní části Šumavy. Je to ale těžké, protože musíme dělat kompromisy. Nechceme zasahovat do nejcennější přírody, zároveň musíme vybrat snadno dostupné místo. Také nám ale záleží na tom, aby měl návštěvník možnost vyhnout se ruchu, který zná z města.
* Máte i další požadavky?
Vycházíme z toho, že jsou místa, kde je třeba návštěvnost rozptylovat, a další, kde je dobré ji koncentrovat. Právě na Kvildě nebo Srní připadá v úvahu to rozptylování. Každý, kdo dříve přijel na Kvildu, chtěl vidět pramen Vltavy. Hrnuly se tam davy. Díky návštěvnickému centru se daří tyhle davy rozředit a cenným přírodním fenoménům se časem uleví.
* Máte v plánu i třetí návštěvnické centrum. V jaké fázi jsou jeho přípravy?
Na přípravách zatím intenzivně pracujeme, ještě ale nemáme vybranou lokalitu. Její výběr souvisí s tím, jaká zvířata v centru budeme chtít návštěvníkům představovat.
* Mám takový pocit, že se v souvislostí s tím mluvilo o losech nebo zubrech.
Přesně tak, ale každé z těch zvířat vyžaduje jiný typ prostředí. Pro zubry by vyhovovalo okolí Českých Žlebů, losi vyžadují jiný biotop, spíše prostředí mokřadů. Ty ale patří obecně k místům s nejvyšším stupněm ochrany. Navíc uvažujeme ještě o třetím zvířeti. Máme na Šumavě Medvědí stezku, Medvědí horu, místo, kde byl zastřelen poslední šumavský medvěd, a máme taky Václava Chaloupka, který s medvědy už leccos dokázal. Doufám, že tím teď nezpůsobím nějaké všeobecné zděšení, ale právě medvěd mi nějak do té koncepce prostě zapadá.
Vlků se nemusíte bát, vysvětlují přírodovědci lidem v Krušných horách
Publikováno: 20.9.2016
V Krušných horách se objevili vlci. Ochránci přírody to vítají, řada místních lidí a především chovatelé zvířat z toho však mají obavy – šelmy v Česku už několikrát zaútočily na ovce. Přírodovědci zorganizovali na několika místech Karlovarského kraje veřejné besedy na toto téma. V nich se snaží vysvětlovat, že vlci jsou součástí přírody a není třeba se jich bát.
Včerejší debata v Božím Daru na Karlovarsku byla poměrně vzrušená. Lidé poukazovali třeba na to, že vlci jsou na vrcholu potravního řetězce nebo že mají velké nároky na potravu.
„Každý den by měli ulovit minimálně jeden kus, to je likvidace zvěře,“ vyjadřovali lidé své obavy.
Odborníci z Hnutí Duha a Agentury ochrany přírody a krajiny argumentovali, že vlka lze zahlédnout jen zřídka nebo že tam, kde se vyskytuje dlouhodobě, není jiné zvěře málo.
„Je nutné připravovat chovatele, myslivce, ale i laickou veřejnost na přítomnost vlků a informovat je o tom, že vlk není nebezpečné zvíře,“ poznamenal Jiří Beneš z Hnutí Duha.
Výhrady vůči takovému tvrzení mohou mít chovatelé. Osobní zkušenost s vlky má třeba Petr Zacharda z Abertam na Karlovarsku.
„Nejprve jsme se domnívali, že se jedná o útoky toulavých psů. V letošním roce, když ty škody byly přece jen větší, tak policie kontaktovala zároveň i veterináře a Agenturu ochrany přírody, která potvrdila, že se jedná o útok vlků,“ vylíčil chovatel.
Na jeho zvířata prý zaútočily šelmy už celkem čtyřikrát. Od jara kvůli tomu přišel asi o čtyřicet ovcí.
Stáda mohou ochránit speciální psi
Podle odborníků je však i tak soužití chovatelů ovcí se šelmami možné, jsou k tomu ovšem třeba speciální ovčáčtí psi z chovů, které se dodnes s vlky potkávají. Takových je v Evropě málo – ovčáci se proto musejí dovézt z Rumunska, Kavkazu nebo ze Španělska.
S pořízením ovčáckých psů pomáhá projekt Hnutí Duha. Kupuje štěňata z pasteveckých chovů a předává je zemědělcům, kteří splňují požadovaná kritéria, například určitý počet ovcí a samozřejmě chov v oblasti navštěvované vlky.
Řada chovatelů bere vlky jako součást přírody, se kterou musejí nyní počítat – vadí jim spíš nízké náhrady od státu, které prý neodrážejí skutečnou výši škod – větší problém tak vidí odborníci u myslivců, kteří vlky vnímají jako škodnou.
Podle výzkumu, který hnutí provedlo, až 80 procent myslivců připustilo, že by vlka zastřelili. Jejich pohled by chtěli přírodovědci osvětou změnit.
Kolik vlků v Krušných horách žije, není jasné. I odborníci připouštějí, že živého vlka v přirozeném prostředí zahlédnou jen výjimečně a v podstatě náhodou. O jejich výskytu tak vědí hlavně díky fotopastem, kterých by proto chtěli v přírodě rozmístit víc.
Podle odborníků jsou Krušné hory svou velkou plochou lesů a relativně řídkým osídlením pro velké šelmy ideálním domovem. Dá se proto očekávat, že se tam vlci za pár let usadí natrvalo.
Včerejší debata v Božím Daru nebyla jediná. Hned dnes se bude konat další – od osmnácti hodin v kině v Kyselce na Karlovarsku.
Na Valašsku řádí vlci, usmrtili desítky ovcí
Publikováno: 19.9.2016
Nebývale vysoký počet útoků vlků na hospodářská zvířata trápí chovatele na Valašsku. Nejvážnější situace panuje v Halenkově, odkud hospodáři od května nahlásili už šest napadení.
VALAŠSKO
Když lidé v Halenkově začali na jaře objevovat zadávené ovce, někteří z nich hlásili útoky na policii s domněnkou, že za ně můžou psi. Jenže ve skutečnosti to vypadá na útoky vlků.
„Napovídá tomu způsob ulovení zvířat a nalezené pobytové znaky, lidé vlka dokonce na místě spatřili,“ popsala zooložka Dana Bartošová ze Správy CHKO Beskydy. „Lidé se ale vlků bát nemusí, ti se jim vyhýbají,“ dodala.
V obci letos padlo šelmám za oběť už kolem dvaceti ovcí. Velkou část z nich vlci roztrhali, další zraněná zvířata museli hospodáři utratit. Několik ovcí se také ztratilo.
„Nic podobného nepamatuji. Lidi jsou kvůli tomu hodně naštvaní,“ potvrdil halenkovský starosta Jiří Lušovský.
Letošní počet vlčích útoků je výjimečný. „Loni jsme měli hlášené jen dva, předloni to bylo podobné,“ poznamenala Bartošová.
Rozhodně to ale nemusí znamenat, že by počet vlků ve valašských lesích rostl. Ti na české území velmi často přebíhají ze Slovenska, navíc se pohybují na obrovském území. Dokážou totiž urazit i desítky kilometrů denně.
Ovce vyhnané na často odlehlých pastvinách jsou přitom pro hladové šelmy snadnou kořistí. Při napadeních stád se pod dohledem dospělých vlků často učí poprvé lovit mladí.
Ochránci přírody proto chovatele vyzývají, aby si ovce, kozy nebo malá telata především na noc řádně zabezpečili – umístili je do pevné stáje či chléva, případně jim v blízkosti domu vybudovali vyšší dvojitou ohradu.
Nejdůležitější je prevence
Osvědčenou ochranu hospodářských zvířat představuje pes. Speciální plemeno šarplaninského pasteveckého psa ochraňuje například ovce na ranči Jany a Jana Kocurkových z Halenkova. „Díky psům se nám problémy s vlky vyhýbají,“ oddychla si Kocurková.
Preventivní opatření jsou přitom zásadní. „Zabrání škodám a zároveň i zbytečné averzi vůči chráněným šelmám,“ nastínila Bartošová. Ne všichni chovatelé útoky hlásí. Správa CHKO má přesto informace o tom, že vlci v poslední době zadávili několik ovcí také v katastru obcí Zděchov nebo Leskovec.
Za škody způsobené velkými šelmami hospodářům náleží ze zákona finanční náhrada. Případný útok je však třeba do 48 hodin od zjištění škody nahlásit Správě CHKO Beskydy. Mimo její území pak většinou odboru životního prostředí úřadu obce s rozšířenou působností, do jehož správy místo napadení spadá.
Peníze na náhradu škody plynou ze státní kasy, o jejich proplácení se stará Zlínský kraj. Zatímco loni a předloni na krajském úřadu evidovali pouze po jedné žádosti o odškodnění, letos už o ně zažádali čtyři chovatelé.
„Dva z nich se přitom ozvali už podruhé,“ sdělila krajská mluvčí Renata Janečková.
Výše náhrady se odvíjí od ceníků, které sestavuje Svaz chovatelů ovcí a koz, případně Český svaz chovatelů masného skotu. Většinou se jedná o sumy v řádu několika tisícikorun za zabitý kus.
Na finanční kompenzaci lze dosáhnout také za škody způsobené medvědem hnědým, rysem ostrovidem, vydrou říční nebo bobrem evropským. „Nejčastěji jsou propláceny škody způsobené vydrou a bobrem,“ doplnila Janečková.
Vlků ráj to na pohled
Publikováno: 15.9.2016, Vojtěch Kotecký
Vlci v české krajině přestávají být hosty. Stávají se její samozřejmou součástí. Což je důvod k radosti. Ale také k rozpravě, jak se o společný domov podělíme.
Stát se to muselo. Ale čekal někdo, že přijdou takhle rychle?
Když předloni správci chráněné krajinné oblasti prozradili, že se v Máchově kraji objevili vlci, nebyl to naprostý šok. V placaté krajině podél německo-polské hranice žije asi sedmdesát smeček. Bylo jenom otázkou času, kdy se některá z nich přiběhne podívat také k nám.
Krajina kolem Doks sice není přesně první místo, kde je každý čekal. Z Německa to sem měli několik desítek kilometrů daleko. Nicméně kdybych byl vlkem, tahle nemovitost se mi bude docela zamlouvat. Pozapomenutý kraj hlubokých bučin a devět tisíc let starých borů, podmáčených lesů, močálů nebo rašelinišť je skvělá schovávačka pro smečku, jež touží po soukromí. Takže proč ne.
Jenomže vlkům u Mácháče se ještě tentýž rok narodila dvě nebo tři štěňata. Návštěvě z Němec se tuzemské reality zalíbily natolik, že se patrně rozhodla v nich založit své rodinné štěstí. Načež se narodila také dvě. Loni přibyla přinejmenším další dvě vlčata. A první vlky spatřili na Broumovsku. Letos mají v Máchově kraji přinejmenším čtyři štěňata. A na Broumovsku
Během léta se vlci navíc objevili v krušnohorských hvozdech nad Jáchymovem. Naposledy je tu viděli v dobách, kdy se Metternich rozkoukával v kancléřském úřadě a Josef Jungmann sepisoval slovníky. Tohle už přestává být jednorázová návštěva.
Proč se vlci – a také rysi, divoké kočky a bobři, orli mořští, sokoli nebo jeřábi – do české krajiny vracejí? Hlavní příčina je nasnadě. Vzácná divoká zvířata několik desetiletí slušně chráníme. Přestali jsme v nich kolektivně vidět škodnou, do které je nezbytné bez váhání vpálit kulku. Ve středoevropských lesích nastal mír.
Tady se také dá najít prapříčina pozoruhodného paradoxu. Vlci se nečekaně rychle vracejí do Čech. Naopak prázdné hvozdy v Beskydech se dvacet let pokoušeli osídlit bez valného úspěchu. Přispívat k tomu může nestejná míra pytlačení v různých českých koutech. Ale především: na Slovensku se – na rozdíl od Německa, Polska nebo naší maličkosti – vlci pořád oficiálně střílejí. Nově narozená slovenská štěňata ponejvíce jenom doplňují ztráty. Smečky proto nemají potřebu se vydávat na vandr k sousedům.
Vlkům také prospělo, jak v české krajině přibývá flákoty. Divočáci, svého času vzácnost, se ve stádech potulují po lesích, kukuřici a městských parcích. Oficiální (a pravděpodobně podhodnocené) součty, které vykazují myslivecká sdružení, hlásí k 30 tisícům jelenů a zhruba čtvrt milionu srnců – přibližně dvakrát tolik co před padesáti lety. Realitní kancelář Česko s.r.o. kromě pěkných nemovitostí připravila také bohaté pohoštění. No nekupte to.
Takže z hostů na jedno léto se očividně stává samozřejmá součást české krajiny. My se teď budeme muset rozhodnout, jak ji s nimi chceme sdílet.
Prozatím jsme na to neměli moc času. Minulých několik desetiletí jsme se v naší konverzaci o šelmách hlavně navzájem ujišťovali, že Červená Karkulka je opravdu, ale opravdu jenom pohádka. Nic proti – Červená Karkulka je opravdu jenom pohádka. (Během dvacátého století se v Evropě ani jednou nestalo, že by vlk zabil člověka.) Nezbyl nám však už čas na rozpravu, jak by naše soužití s vlky mělo vypadat.
Nebude to úplně banální. Náš život se promění. Krajina s velkými šelmami je zkušenost, jakou jsme už dvě století neměli. Vlci sice nežerou děti. Žerou však ovce. Součástí českého venkova se musí stát věci, jež bačové v Karpatech považují za samozřejmost, ale u nás jsme je dávno pozapomněli: pastevečtí psi, elektrické ohradníky nebo fladry.
Ani elementární opatrnost neuškodí. Po vlcích dříve či později přijdou medvědi. Šelmy nemusí být nebezpečné; nicméně nikdy není od věci si dávat pozor. Česká krajina přestává být místem, kde každé pravidlo hry určujeme sami. Mluví a bude nám do ní mluvit také divoká příroda. Což je dobrý důvod k radosti. Ale také k většímu respektu.
Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/23725-vlku-raj-to-na-pohled
Vlci se na severozápadě Čech objevují i v Krušných horách
Publikováno: 11.9.2016
Po Kokořínsku, Broumovsku, Frýdlantsku, Jeseníkách či Šluknovském výběžku se letos téměř po dvou stech letech (poslední záznam o výskytu vlka v Krušných horách je z roku 1825) podařil potvrdit výskyt vlků i v oblasti Krušných hor.
V předchozích několika letech se tu vlci sporadicky objevovali, zejména v zimních měsících. Nálezy stop či jednotlivá hlášení o výskytu se ale nepodařilo exaktně ověřit. Jednalo se pravděpodobně pouze o migrující jedince. První potvrzené zjištění lze tedy datovat až do letošního roku, kdy v oblasti Abertam došlo k opakovanému stržení ovcí.
Není zatím jasné, kolik vlků se ve zdejší krajině trvale vyskytuje, to prokáže až další průzkum území. Znovuosidlování pohraničních pohoří však potvrzuje trend návratu těchto dříve vyhubených šelem do české krajiny. Vlci pocházejí pravděpodobně z německo-polského pomezí, z oblasti Lužice. Odhaduje se, že vlků tam žije více než stovka.
Škody na pasoucích se hospodářských zvířatech vyplývají zejména z jejich nedostatečné ochrany. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Správa CHKO Slavkovský les, proto chovatelům nabízí poradenství a také součinnost při zjištěných škodách. Pokud šelmy způsobí škody na hospodářských zvířatech, mají farmáři podle zákona nárok na finanční kompenzaci.
„Vlci jsou pro krajinu důležití. Jsou výborní lovci a mohou tak pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata a jeleny, kteří způsobují značné škody zemědělcům i lesníkům. Velké šelmy si ke své obživě přednostně vybírají slabé a nemocné kusy a zvyšují tak kondici populace volně žijících jelenů, srnčí, muflonů i divokých prasat. Jsme v kontaktu s krajským úřadem, příslušnými obecními úřady i hospodáři. Právě pro ně připravujeme na 19. září 2016 besedu o životě těchto šelem a ochraně hospodářských zvířat,“ říká Vít Tejrovský z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, regionálního pracoviště Správa CHKO Slavkovský les.
„Chovatelům doporučujeme, aby svá hospodářská zvířata (zejména ovce, kozy či mladý skot) hlavně na noc řádně zabezpečili, tedy umístili je například do pevného objektu nebo do vyšší, případně dvojité ohrady v blízkosti domu. Klasickou a osvědčenou ochranou hospodářských zvířat na pastvině je trvalá přítomnost velkého pasteveckého psa u stáda – vyplatí se zejména při chovu většího počtu ovcí nebo koz. Zkušenosti z německé Lužice či Beskyd ukazují, že škodám je možné předcházet,“ dodává Miloš Holub z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, regionálního pracoviště Správa CHKO Slavkovský les.
Beseda se bude konat v pondělí 19.9. 2016 v 15.00 hodin v zasedací místnosti Městského úřadu Boží Dar.
Karlovarskenovinky.cz informovala Jana Rolková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, regionálního pracoviště Správa CHKO Slavkovský les.
U Abertam na Karlovarsku žije smečka vlků, potvrdili to i odborníci
Publikováno: 8.9.2016, Vojtěch Kotecký
V okolí Abertam na Karlovarsku se objevili vlci. Výskyt už potvrdili i odborníci. Kolik vlků se zde trvale vyskytuje, prokáže až další průzkum území, informovala ČTK Jana Rolková ze Správy CHKO Slavkovský les.
Ačkoli se nálezy stop nebo jednotlivá hlášení o výskytu vlků v Krušných horách objevily i v minulosti, šlo zřejmě jen o migrující jedince. Letos ale výskyt potvrdila i opakovaná napadení ovcí v oblasti, řekl starosta Abertam Zdeněk Lakatoš (HNHRM). „Jednu ovci roztrhali, další byly potrhané. Matka zřejmě učila mladé vlky lovit. Odborníci pak usoudili, že nejde o jednoho vlka, ale smečku vlků,“ uvedl.
Na rozdíl od hospodářských zvířat lidem podle starosty nebezpečí od vlků nehrozí. „Zvěře je tolik, že potravinový řetězec mají pestrý, a nemají tak zálusk na lidi,“ řekl Lakatoš.
Podle odborníků jsou vlci pro krajinu důležití. „Jsou výborní lovci, a mohou tak pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata a jeleny, kteří způsobují značné škody zemědělcům i lesníkům. Velké šelmy si ke své obživě přednostně vybírají slabé a nemocné kusy, a zvyšují tak kondici populace volně žijících jelenů, srnčí, muflonů i divokých prasat,“ uvedl Vít Tejrovský z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, regionálního pracoviště Správa CHKO Slavkovský les.
Škody na pasoucích se hospodářských zvířatech podle ochranářů vyplývají z jejich nedostatečné ochrany. „Chovatelům doporučujeme, aby svá hospodářská zvířata hlavně na noc řádně zabezpečili, tedy umístili je například do pevného objektu nebo do vyšší, případně dvojité ohrady v blízkosti domu. Klasickou a osvědčenou ochranou hospodářských zvířat na pastvině je trvalá přítomnost velkého pasteveckého psa u stáda,“ doplnil Miloš Holub z regionálního pracoviště Správy CHKO Slavkovský les.
Karlovarsko není jediným místem v České republice, kde jsou vlci. Nejméně dvě vlčata se letos na jaře narodila vlkům na Broumovsku, prokázaly záběry z fotopastí. V Broumovském výběžku se tak nyní prokazatelně pohybují minimálně čtyři vlci. Předloni na jaře zase výskyt vlků prokázaly fotopasti na Českolipsku.
Divocí vlci na Broumovsku mají mladé, zachytila je fotopast ochranářů
Publikováno: 7.9.2016
Smečka vlků, která se před necelým rokem objevila na Broumovsku, vyvedla letos na jaře mladé. Vlčata natočila fotopast ochránců přírody. Podle nich jde minimálně o dvě mláďata. Bližší informace o smečce mají poskytnout rozbory trusu.
Fotopast natočila video, na kterém je vidět, jak si dvě mláďata vlka obecného hrají s nalezenou botou. Na stejné místo se vrátila několikrát. V jednom ze záběrů tak je vidět, jak mláďata místo očichávají a pravděpodobně hledají potravu nebo další „hračky“.
Podle ochranářů jde o potomky vlků, kteří se na Broumovsko vrátili loni na podzim pravděpodobně z oblasti německo-polské Lužice, kde žije kolem sedmdesáti vlčích smeček.
„Záběry vlčat na Broumovsku jsou jedinečné a dokazují, že i v naší krajině šelmy mohou trvale žít, pokud jim to dovolíme. Jak ukazují zkušenosti z řady evropských zemí včetně sousedního Německa, výskyt vlků není v protikladu s chovem ovcí, ale pro snížení škod je potřeba realizovat preventivní opatření,“ upozornil Miroslav Kutal z Hnutí DUHA Olomouc, které se na monitorování šelem v Česku podílí.
Právě na hospodářské škody upozorňují zemědělci z Adršpachu, Stárkova či Zdoňova. Vlci tam zabili desítky zvířat, hlavně ovcí a koz. Chovatelé přitom na přirozeného predátora nebyli připravení. Většinou nemají ovčácké psy na hlídání stád a zvířata na noc nezavírají.
„Kdybyste chtěli mít psa, který ochrání ovce před vlkem, musel by s ovcemi vyrůstat, což je proces na dva roky,“ vysvětloval již dříve Karel Krecbach z Dolního Adršpachu, kterému vlci jen v zimě zadávili padesát ovcí.
Podle ochranářů jsou však na vině nedostatečná opatření chovatelů. Hnutí DUHA Olomouc i Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, pod níž Správa CHKO Broumovsko spadá, proto zemědělcům nabízejí rady i zapůjčení elektrických síťových ohradníků s mobilními zdroji energie. Stát jim také již začal kompenzovat škody.
„Podle pozorování a pobytových stop zjištěných během uplynulého roku můžeme říci, že s vlky je potřebné v oblasti počítat dlouhodobě. Vlci do naší krajiny patří a právě proto se snažíme místním chovatelům hospodářských zvířat nabízet účinnou podporu,“ uvedl Petr Kafka ze Správy CHKO Broumovsko.
Podle ochránců přírody vlci na Broumovsku vyvedli na jaře minimálně dvě mláďata a v regionu se tak nyní prokazatelně pohybují čtyři vlci. Kromě záběrů fotopastí to potvrzuje také zaznamenané vlčí vytí.
Pracovníci Hnutí DUHA Olomouc v minulých týdnech lokalitu důkladně prozkoumali a odebrali vzorky vlčího trusu. Jeho rozbory by měly prokázat původ zvířat i složení jejich potravy. Podle ochránců by měli vlci pomoci regulovat přemnožené srnce či muflony.
Přirozené rozmnožování vlků v Česku odborníci poprvé zaznamenali v roce 2014 na Kokořínsku. Letos se tak u nás rozmnožily už dva páry. Na monitorování šelem v Česku se díky grantu podílejí pracovníci Hnutí DUHA Olomouc, Správy KRNAP, Národního parku České Švýcarsko, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Univerzity Karlovy v Praze a Ostravské univerzity.
Zdroj: http://regiony.impuls.cz/tiskni.aspx?r=imp-kralovehradecky&c=A160907_144805_imp-kralovehradecky_kov
O vlcích nám nikdo neřekl, kdybychom to věděli dřív, škody mohly být nižší
Publikováno: 2.9.2016
Abertamy – Návrat vlků do Krušných hor je spojen i se škodami na majetku chovatelů drobných přežvýkavců. Jedním z nich je i Petr Zacharda, který v současnosti řeší, jak zabezpečit svůj majetek před útoky nově navrácených vlků.
Proti existenci vlků v Krušných horách nic nemáme, ale jak to tak bývá, při styku s přírodou je největším problémem člověk. V našem případě nekorektní vyjadřování a jednání pracovníků Agentury ochrany přírody. O existenci vlků v okolí Božího Daru, Abertam a Potůčků, jak nyní vychází najevo, vědí již několik let. Tuto skutečnost nám tajili. Máme dlouholetou zkušenost se škodami na ovcích toulavými psy. Proti těmto útokům jsme již dávno zavedli opatření, jako kvalitní elektrické síťové ohrady. Vlci nám zřejmě způsobili škody již v předchozím roce, ale my je z neinformovanosti přičítali toulavým psům. V letošním roce jsou již škody velké a ochranáři museli přiznat, že jsou způsobeny vlky,“ řekl Zacharda.
Celkem bylo usmrceno nebo následně uhynulo na následky zranění již 39 ovcí. Škodu, která ale vznikla chovateli, neuhradí pojišťovna. „Pojišťovna nehradí škody způsobené chráněnými zvířaty. Odkazuje se na stát. To znamená kolečko byrokracie, kdy musíme prokázat, že se jednalo o náš majetek, že útok opravdu způsobili vlci, a následně doložit rozsah škod,“ řekl Zacharda.
Přesto je tu šance na úhradu škod. „Máme možnost požádat o náhradu za mrtvá zvířata. Informovali jsme se na Krajském úřadě Královéhradeckého kraje, kde již byly škody způsobené vlky uplatňovány. Velká část škod vzniklých začátkem letošního roku nebyla dosud majitelům uhrazena. Krajský úřad je totiž pouhým zprostředkovatelem. Peníze posílá Ministerstvo financí a to škody z neznámých důvodů platit příliš nechce,“ podotkl Zacharda.
Nejlepší prevencí proti útokům vlků jsou velcí honáčtí psi jako čuvač nebo kavkazský pastevecký pes. Takový pes ale neřeší rozdíl mezi vlkem a člověkem. Je to pro něj škodná. „Kdybychom o vlcích věděli už před pěti lety, tak bychom si pořídili psy a už je měli vycvičené. A škody by mohly být o osmdesát procent nižší,“ řekl Zacharda.
Také se dají jako prevence použít plechovky s různými pachy od člověčího po medvědí. Řešení situace je nasnadě. „Budeme nuceni bránit svá zvířata prostředky v našem kraji dosud neobvyklými. Pořídíme velké pastevecké psy. Ten, kdo někdy navštívil rumunské hory, mohl být při pohybu v blízkosti stád ovcí obklopen a napaden smečkou velkých psů a musel vyčkat delší čas příchodu ovčáka, který psy odvolal. Něco podobného budou tedy muset očekávat v budoucnu i návštěvníci Krušných hor,“ vysvětlil Zacharda. V Rumunsku také nikdo neřeší, zda pes pokouše někoho, kdo tam nemá co dělat. Naopak. U nás čekají chovatele další tahanice a obviňování, že si psy dostatečně nezabezpečí.
Vlci se vrátili do Krušných hor, smečka zardousila třicet ovcí
Publikováno: 1.9.2016, MF DNES
ABERTAMY
Do Krušných hor se vrátili vlci. Radost z toho mají především přírodovědci, menší už zemědělci. Smečka přibližně deseti vlků totiž zadávila na třicet ovcí z farmy v Abertamech.
Vlci zabíjejí zvířata výhradně kvůli své obživě, proto tak vysoký počet mrtvých ovcí odborníky překvapil. „Vysvětlujeme si to tím, že dospělí vlci učí své mladé útočit, aspoň takové máme své zkušenosti,“ uvedl zoolog Vít Tejrovský.
O návratu divokých šelem do krušnohorských lesů se spekulovalo už delší dobu, nyní jsou však o jejich přítomnosti jasné důkazy. „Jedná se o stopy, ale i o jednotlivá pozorování myslivců, kteří nyní loví jeleny,“ potvrdil Tejrovský s tím, že už po prvních zmínkách o výskytu šelem poskytla správa chráněné krajinné oblasti zdejším farmářům praktické rady, aby důsledně zabezpečili ohrady a využívali ovčácké psy.
„Nemají tu s nimi takové zkušenosti jako například v Beskydech. Naše vyšetřování zjistilo, že se opravdu jednalo o útok vlků. Majitel nyní může požádat stát o náhradu za ušlý zisk,“ řekl zoolog.
„Výše úhrady za škodu je nedostačující. Činí 1 500 až 2 000 korun za jednu ovci. Přitom dva roky stará ovce, která nám mohla dát během svého života osm jehňat a mohla se pět let dojit, má pro nás cenu přibližně 10 tisíc korun,“ uvedl jednatel společnosti Horský statek Abertamy Petr Zacharda.
Odborníci nyní instalují v Krušných horách fotopasti. „Je to ale sázka do loterie, hory jsou rozlehlé, spoléháme na štěstí, protože vlk dokáže nočním přesunem zvládnout i 100 kilometrů,“ upozornil Tejrovský.
Velkolepý návrat
„Zdejší prostředí je pro vlky ideální. Krušné hory jsou zalesněné a je tu klid,“ dodal Tejrovský s tím, že vlci jsou velice plachá zvířata a lidé se jejich útoku nemusí obávat.
Podle dosavadních zjištění se v Krušných horách objevila migrující smečka s mláďaty. Ačkoli se zde zřejmě neusadila natrvalo, jde o velkolepý návrat. „Poslední vlk zde byl spatřen někdy na začátku devatenáctého století, tuším, že to bylo nedaleko Merklína,“ řekl myslivec Ladislav Cinégr.
Ani myslivci se ze zpráv o výskytu vlků příliš neradují. „Mají negativní vliv na život v lese. Přirozených predátorů tu i bez něj máme dost. V současné době navíc nejsou Krušné hory na jeho pobyt připraveny. Vždyť jsou téměř celé prošpikované cyklostezkami,“ dodal Cinégr.
Srpen 2016
Návrat vlků: Šelmy ve volné přírodě jsou i na severu Čech
Publikováno: 31.8.2016, MF DNES
Až čtyři vlčí smečky žijí v lesích na severu Čech, kam se vrací po sto letech. V přírodě je potkáte jen stěží, ale na jejich stopy lze narazit na Frýdlantsku, Hrádecku, v Lužických horách a Máchově kraji.
Smečka, která je na Kokořínsku a v Máchově kraji se rozrůstá a už se z ní začínají odštěpovat samci, kteří expandují třeba na Stráž pod Ralskem a tímto směrem,“ říká Václav Tomášek z libereckého pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny.
„Samozřejmě jsme si vědomi možných kolizí se zájmy lidí, kteří zde žijí, proto se snažíme jim nejen hradit případné škody, ale i připravovat je předem na příchod vlků,“ podotýká Tomášek.
Šelmy si vybraly Ralsko
Přesný počet vlků ochránci přírody neznají, vědí ale, že původ mají v Lužici. Podle Miroslava Kutala z hnutí Duha bude počet vlků a jejich smeček narůstat.
„Návrat vlků jsme předpokládali již před lety. Spíš jsme to ale tipovali na Krušné hory a podobné odlehlé oblasti. Vlci si ale vybrali jiné. Třeba Máchův kraj je turisticky exponovaný, ale sousedí s Ralskem, které je zase poměrně pusté,“ vysvětluje Kutal. Podle něj je na severu místo pro pět až šest vlčích smeček.
I tak se rozhodně není čeho obávat. Vlci jsou velmi plaší a spatřit je ve volné přírodě se hned tak někomu nepoštěstí. Snímky vlků jsou většinou jen z fotopastí.
Zkušenosti s nimi mají již někteří farmáři. Většinu vlčího jídelníčku ale tvoří divoká zvěř a nejlepší ochranou ovcí a koz proti vlkům jsou pastevečtí strážní psi. Tvrdí to farmář Vojtěch Hajný z biofarmy Dolní Křečany. Návrat vlků je podle něj prospěšný a jako myslivec je dokonce vítá. „Pomohou nám snižovat počty spárkaté zvěře, a tím pádem nám snižují škody na lesních školkách a podobně,“ dodává Hajný
Vlk už po vesnici korzuje i ve dne
Publikováno: 29.8.2016, MF DNES
Broumovsko – Vlkům se asi na Broumovsku líbí natolik, že se chtějí spřátelit už i s lidmi. Takto s nadsázkou by se dalo vysvětlit to, že si tyto plaché lesní šelmy nyní troufnou chodit až k lidským obydlím.
Ve Zdoňově na Teplicku jednoho dokonce přistihli, jak se kolem poledne prochází nedaleko místní autobusové zastávky. Tvrdí to alespoň Jan Šefc, zdejší chovatel ovcí. On sám má přirozeně z vlků obavy. Šestičlenná smečka mu sice zatím, na rozdíl od některých jiných chovatelů v okolí, nezpůsobila žádné ztráty, zmínil se ale, že už je musel od svého stáda odháněl.
„Nemám nic proti vlkům lesním, pokud regulují zvěř v lese, ale tohoto vlka domácího, co si k nám do ohrad chodí pro kořist jako si jdeme v hotelu ke švédskému stolu, tak ten mi skutečně vadí,“ konstatoval během obšírné diskuse, která se ve středu rozvinula po besedě na téma Vlci na Broumovsku.
Tuto akci, která se konala ve Společenském sále Pellyho domů v Polici nad Metují, pořádala ve spolupráci se Správou CHKO (SCHKO) Broumovsko a Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR olomoucká pobočka Hnutí Duha.
Z davu přítomných zazněl na adresu pana Šefce protinázor: „Žádný vlk domácí neexistuje!“
Potvrdila to i Hana Heinzelová, vedoucí Správy CHKO Broumovsko. Zároveň uvedla, že se jedná o vlka, který se na Broumovsko dostal pravděpodobně z Německa.
„Vlci se na Broumovsku trvale vyskytují již rok a je tedy zjevné, že jim zdejší krajina k životu vyhovuje. Otázka ochrany hospodářských zvířat je proto stále aktuální a nelze ji do budoucna podceňovat,“ dodala Heinzelová.
„Právě útoky vlků na ovce a kozy jsou prastarým a dodnes aktuálním konfliktem při soužití lidí a velkých šelem v kulturní krajině,“ podotkl také Miroslav Kutal, koordinátor monitoringu velkých šelem z Hnutí DUHA Olomouc: „Cílem této naší dnešní akce je seznámit vás chovatele i další zájemce s aktuálními poznatky o výskytu vlků na Broumovsku a v širším okolí. Chceme ve spolupráci se slovenskými experty rovněž představit tradiční i moderní metody ochrany stád před velkými šelmami.“
Petr Kafka ze SCHKO Broumovsko všechny přítomné poté informoval, že od prosince 2015 do současnosti způsobili vlci u chovatelů na Broumovsku prokazatelně škody na 69 kusech, pravděpodobně však dalších cca čtyřicet uhynulo rovněž po jejich útoku. Připustil také, že škod může být daleko více, jen je nikdo Správě CHKO nehlásil.
„Zejména menším chovatelům doporučujeme používat elektrické síťové ohradníky. Jedná se o účinnou ochranu jejich stád před útoky šelem. Doporučuje se mít je co nejvyšší, alespoň 120 centimetrů, případně je nahoře ještě doplnit elektrickým lankem/drátem. Vlci se zpravidla snaží podhrabat a při tom dostanou ránu, takže je často od útoku na kořist odradí,“ doplnil ještě Petr Kafka.
STÁDA MAJÍ CHRÁNIT PSI
Součástí besedy byla i přednáška Miriam Mikušové ze slovenské pobočky Carpathian Wildlife Society. Ta hovořila na téma chovu pasteveckých psů a jejich přínosu při ochraně stáda. Své vyprávění podpořila i vlastním, zhruba desetiminutovým dokumentem, který točila v Rumunsku přímo u jednoho z tamních pastevců. Ze snímku bylo patrné, že si štěňata musí už od narození na život mezi ovcemi zvykat a rovněž ovce je musí vnímat jako přirozenou součást stáda.
„Vy nám tady ukazujete, jak pasou ovce někde na východě, ale my chováme naše ovce podle západního stylu,“ rozčiloval se Jan Šefc.
Po delší výměně různých názorů z pléna bylo nakonec domluveno, že se SCHKO Broumovsko pokusí pro zdejší chovatele i další zájemce zajistit co nejdříve výlet do Německa k některému z tamních chovatelů hospodářských zvířat.
Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/vlk-po-vesnici-korzuje-uz-i-ve-dne-videli-ho-ve-zdonove-20160828.html
Do hor se vrátili vlci
Publikováno: 23.8.2016, MF DNES
Karlovarský kraj – Do Krušných hor se vrátila smečka migrujících vlků. A poznali to již i chovatelé, kterým vlci zadávili zvířata. „Byli to jednoznačně vlci. Jedná se o smečku, která tu migruje už takové čtyři pět let. Krušné hory jsou pro smečku ideální. Jsou dostatečně zalesněné a málo osídlené,“ řekl zoolog Vít Tejrovský.
Předpoklad, že smečka migruje v oblasti Dolní Lužice, je však jen domněnkou, která se dá jen těžko potvrdit. Jedná se o rozsáhlé území a umístění fotopastí není zcela možné. Nedá se jasně určit, kam by se měly přesně dát.
„Před zhruba třemi týdny byl nahlášen vizuál na Božídarském rašeliništi, kdy lesáci zachytili vlky právě na fotopasti,“ upřesnil Tejrovský.
Smečka zde podle všeho zacvičuje své mladé. „Předpokládáme, že zde učí svá mláďata lovit. V Abertamech nejprve usmrtili jedenáct ovcí a následně týden nato deset, což je více, než sežerou. Konzultovali jsme to i se zooložkou Danou Bartošovou z CHKO Beskydy. A shodli jsme se na tom, že se jedná o zácvik,“ informoval Tejrovský.
Lidé se ale nemají čeho bát. Vlci jsou relativně plachá zvířata a nehrozí, že by na ně v lese na houbách narazili. Vlci člověka cítí na velkou vzdálenost a raději se mu sami vyhnout.
Není předpoklad, že by samovolně zaútočili. Takové riziko by hrozilo spíše u zdivočelé smečky psů. Útoky na ovce v Abertamech se staly v noci, kdy byl klid a nehrozilo tak vlkům nebezpečí ze strany člověka. „V Abertamech mají ovce špatně zabezpečené,“ doplnil Tejrovský. Lidé si často myslí, že jim právě od vlka hrozí nebezpečí, ale opak je pravdou.
„Vlci mají zájem o kořist, proto útočí na nedostatečně chráněné ovce. Ve chvíli, kdy je chatrná ohrada, která má pouze zabránit útěku ovcí, ale není překážkou pro predátora, nebo odlehlá pastvina v sousedství lesa, to jsou ideální podmínky pro lov. Kořist je lehce dostupná, proto se může stát, že vlka ovládne lovecký pud a zabije víc ovcí, než je třeba. Ale v Abertamech je předpoklad, že vlci zacvičovali mladé,“ řekla Dana Bartošová, zooložka z CHKO Beskydy.
Zdroj: http://karlovarsky.denik.cz/zpravy_region/do-hor-se-vratili-vlci-20160823.html
Ve Vysokých Tatrách uzamknou kontejnery. Medvědy střílet nechtějí
Publikováno: 19.8.2016, MF DNES
Slovenské ministerstvo životního prostředí poskytne částku 1,5 miliónu eur (40,5 miliónu Kč) na opatření, aby kontejnery s odpadem ve Vysokých Tatrách nebyly volně přístupné divoké zvěři. Resort upřednostnil toto řešení před odstřelem dvaceti medvědů, jak žádala místní samospráva.
„Není řešením žádat ministerstvo o povolení k odstřelu desítek medvědů, a přitom nemít zajištěné kontejnery. Musíme předcházet rizikovým situacím a jít cestou prevence,“ uvedl ve čtvrtek slovenský ministr životního prostředí László Sólymos.
Zmíněná částka je určena především k vybudování desítek uzamykatelných boxů pro kontejnery s komunálním odpadem. Boxy by měly být vybudovány do konce listopadu 2016. Ministr zdůraznil, že medvěd hnědý je celoročně chráněné zvíře nejen slovenskou, ale také evropskou legislativou.
Ředitel tatranského národního parku Pavol Majko rozhodnutí ministerstva přivítal. „Uzamykatelné boxy se osvědčily v zemích na severu Evropy, v Kanadě i v USA,“ uvedl Majko.
Nepříjemná setkání
Letos v dubnu vyhlásily úřady na území Vysokých Tater kvůli pohybu přemnožených medvědů v blízkosti lidských obydlí mimořádnou situaci. Ta trvá už čtvrtý měsíc, ale znepokojivý stav se nijak nelepší. Medvědi se stále častěji objevují přímo ve městech u kontejnerů, snaží se dostat do hotelů, horských chat či mateřských škol.
Vysypání odpadků do kontejnerů u domů se stalo pro obyvatele Vysokých Tater adrenalinovým zážitkem. Do práce začali chodit pro jistotu vyzbrojeni píšťalkami a zvonečky na odhánění dotěrných šelem. Deník Korzár popisuje případ, kdy medvěd dlouhé minuty nedovolil vystoupit z auta paní v Dolním Smokovci.
Na psa muže z Vyšných Hágů zase zaútočila šelma sotva několik metrů od vchodu do rodinného domu. Jiný medvěd bez rozpaků vnikl do jedné tatranské chaty, kde vyžral obsah celého mrazicího boxu se zmrzlinou a na místě spokojeně usnul.
Rysí pár si začíná zvykat na volnost
Publikováno: 17.8.2016, MF DNES
Samice si nový výběh u Kvildy už prohlédla, Davida to teprve čeká
Šumava
Zahlédnout rysa ve volné přírodě, to už člověk potřebuje opravdu veliké štěstí a podaří se to jen málokomu. O něco větší šanci nyní nabízí Návštěvnické centrum Správy Národního parku Šumava v Kvildě. Od včerejška zde totiž oficiálně funguje kromě oploceného areálu s jelení zvěří také výběh pro rysa. A ne jen pro jednoho.
Čtyřletému samci odchovanému od mláděte ve Stanici pro handicapovaná zvířata v Klášterci u Vimperku totiž bude dělat společnost dvouletá rysí slečna z Německa, kterou včetně transportu dostala Správa NPŠ darem.
„Je to velmi příjemné místo, kde si bude David užívat přirozeného lesního prostředí. Pro návštěvníky jsme u výběhu postavili pozorovatelnu, ze které je možné sledovat celý areál, takže by neměl být problém rysa zahlédnout. Zpočátku bude určitě zkoumat nové prostředí, ukrývat se a bude si zvykat na více lidí, než kteří ho navštěvovali v Klášterci. Přál bych si, aby byl ten přechod příjemný, hlavně pro Davida,“ říká Miloš Juha ze Správy NPŠ.
Rysa Davida ale návštěvníci ve výběhu nezahlédnou dříve než za čtyři týdny.
Krátce před transportem si totiž poranil nohu, takže musel být ošetřen a zatím bude využívat odděleného soukromí.
Nový domov pro čtyřletého samce rysa ostrovida vybudovala Správa NP Šumava v rámci areálu Návštěvnického centra Kvilda nejen uzavřený a chráněný prostor, ale především téměř půlhektarový oplocený výběh, o který se bude dělit s rysí samicí.
Česko-bavorsko-rakouská rysí populace čítá 60 až 80 zvířat
Publikováno: 15.8.2016, MF DNES
Moderní technologie, jako jsou sledování pomocí GPS obojků a tzv. fotopastí, umožňují v současnosti provedení mnohem přesnějšího odhadu velikosti česko-bavorsko-rakouské rysí populace. Ta zahrnuje nejen rysy z centrální oblasti Národních parků Šumava a Bavorský les, ale i z navazujících území v ČR, Bavorsku a Rakousku, na severozápadě Český les/Oberpfälzer Wald, na východě Novohradské hory/Freiwald. Celá populace rysa čítá 60-80 dospělých jedinců, shodli se odborníci z těchto tří zemí.
Národní parky Šumava a Bavorský les spolupracují na výzkumu rysa ostrovida již od devadesátých let a od roku 2009 plošně využívají metodu tzv. fotomonitoringu – využití fotoaparátů s automatickou spouští, která umožňuje individuální rozeznání jedinců. Výsledky tohoto monitoringu v Národních parcích Šumava a Bavorský les v sezóně 2015/16 byly právě zveřejněny a jsou ke stažení zde,
Na základě výsledků našeho společného dlouhodobého monitoringu můžeme konstatovat, že počet jedinců vyfocených a zároveň identifikovaných na území obou národních parků se dlouhodobě zásadně nemění. Dospělý rysí kocour obývá teritorium o rozloze zhruba 350-450 km2, kočka pak 120-150 km2, hustota populace se pohybuje mezi 1-1,6 jedince/100 km2,“ uvádí zooložka Správy NP Šumava Elisa Belotti.
Vzhledem k velikosti jejich teritorií nežije většina rysů pouze na území národních parků. Svoje domovské okrsky mají z části nebo i zcela mimo chráněná území, proto je pro zjištění celé velikosti populace nutné zmapování jedinců i mimo jádrové území, ideálně v celé oblasti výskytu.
„V rámci projektu Trans-Lynx, realizovaného v letech 2013-2015 jsme se věnovali právě otázce celkové velikosti populace. Spolupráce odborníků z ČR, z Bavorska i z Rakouska nám umožnila spočítat rysy i v okrajových územích, včetně rysů přeshraničních – tedy těch, kteří žijí na území dvou nebo i tří států. Zjistili jsme, že celková velikost populace je 60-80 jedinců, přičemž toto číslo se nezvyšuje, populace spíše stagnuje,“ potvrzuje Tereza Mináriková z ALKA Wildlife.
Z výsledků monitoringu z 90. let minulého století, kdy byla rysí populace ve vrcholové fázi rozšíření, víme, že rysi využívali větší území přeshraničních hor, než je tomu dnes.
„V posledním desetiletí ale z některých okrajových částí rysové zmizeli. Krom malé velikosti je česko-bavorsko-rakouská rysí populace ještě poměrně izolovaná, což výrazně zvyšuje její ohroženost. Aby populace mohla přežít, je nutné, aby se mohla dále rozšiřovat. To se ale v současnosti neděje,“ říká Elisa Belotti.
„Na území národních parků se rysům poměrně daří. Každý rok zde zaznamenáváme rozmnožování, a jak ukazuje náš společný fotomonitoring, rysové se tu dožívají vyššího věku než jedinci sledovaní v rámci projektu Trans-Lynx mimo národní parky. Pouze území národních parků ale k záchraně celé populace rozhodně nestačí. Je třeba zajistit dobré podmínky pro jejich přežití i mimo chráněná území. Zde je třeba řešit hlavně problematiku pytláctví a autodopravy,“ doplňuje zooložka Správy NP Šumava.
Monitoring chráněných druhů je jedním ze základních činností spojených s posláním národního parku. Dlouhodobé sledování vývoje populace neznamená pouze informaci o probíhajících přírodních procesech, ale i relevantní zpětnou vazbu činnosti Správy NP Šumava se svěřeným územím.
„Jsem velmi rád, že tato činnost pokračuje a má výsledky. Chtěli bychom výzkum a monitoring rysa dále rozvíjet a posunout na evropskou úroveň. Společně s partnery z Bavorska, Rakouska, Itálie a Slovinska jsme tak přednedávnem společně vytvořili a podali mezinárodní projekt v rámci evropského dotačního programu Interreg Central Europe,“ zakončuje vedoucí odboru ochrany přírody Správy Národního parku Šumava Martin Starý.
Zdroj: http://www.silvarium.cz/myslivost/cesko-bavorsko-rakouska-rysi-populace-cita-60-az-80-zvirat
Na území národních parků se rysům poměrně daří
Publikováno: 12.8.2016, MF DNES
Moderní technologie, jako jsou sledování pomocí GPS obojků a tzv. fotopastí, umožňují v současnosti provedení mnohem přesnějšího odhadu velikosti česko-bavorsko-rakouské rysí populace.
Ta zahrnuje nejen rysy z centrální oblasti Národních parků Šumava a Bavorský les, ale i z navazujících území v ČR, Bavorsku a Rakousku, na severovýchodě Český les/Oberpfälzer Wald, na východě Novohradské hory/Freiwald . Celá populace rysa čítá 60-80 dospělých jedinců, shodli se odborníci z těchto tří zemí.
Národní parky Šumava a Bavorský les spolupracují na výzkumu rysa ostrovida již od devadesátých let a od roku 2009 plošně využívají metodu tzv. fotomonitoringu – využití fotoaparátů s automatickou spouští, která umožňuje individuální rozeznání jedinců. Výsledky tohoto monitoringu v Národních parcích Šumava a Bavorský les v sezóně 2015/16 byly právě zveřejněny a jsou ke stažení na webových stránkách.
„Na základě výsledků našeho společného dlouhodobého monitoringu můžeme konstatovat, že počet jedinců vyfocených a zároveň identifikovaných na území obou národních parků se dlouhodobě zásadně nemění. Dospělý rysí kocour obývá teritorium o rozloze zhruba 350-450 km2, kočka pak 120-150 km2, hustota populace se pohybuje mezi 1-1,6 jedince/100km2,“ uvádí zooložka Správy NP Šumava Elisa Belotti.
Vzhledem k velikosti jejich teritorií nežije většina rysů pouze na území národních parků. Svoje domovské okrsky mají z části nebo i zcela mimo chráněná území (viz mapa) proto je pro zjištění celé velikosti populace nutné zmapování jedinců i mimo jádrové území, ideálně v celé oblasti výskytu.
„V rámci projektu Trans-Lynx, realizovaného v letech 2013-2015 jsme se věnovali právě otázce celkové velikosti populace. Spolupráce odborníků z ČR, z Bavorska i z Rakouska nám umožnila spočítat rysy i v okrajových územích, včetně rysů přeshraničních – tedy těch, kteří žijí na území dvou nebo i tří států. Zjistili jsme, že celková velikost populace je 60-80 jedinců, přičemž toto číslo se nezvyšuje, populace spíše stagnuje,“ potvrzuje Tereza Mináriková z ALKA Wildlife.
Z výsledků monitoringu z 90. let minulého století, kdy byla rysí populace ve vrcholové fázi rozšíření, víme, že rysi využívali větší území přeshraničních hor, než je tomu dnes.
„V posledním desetiletí ale z některých okrajových částí rysové zmizeli. Krom malé velikosti je česko-bavorsko-rakouská rysí populace ještě poměrně izolovaná, což výrazně zvyšuje její ohroženost. Aby populace mohla přežít, je nutné, aby se mohla dále rozšiřovat. To se ale v současnosti neděje.“ říká Elisa Belotti.
„Na území národních parků se rysům poměrně daří. Každý rok zde zaznamenáváme rozmnožování, a jak ukazuje náš společný fotomonitoring, rysové se tu dožívají vyššího věku než jedinci sledovaní v rámci projektu Trans-Lynx mimo národní parky. Pouze území národních parků ale k záchraně celé populace rozhodně nestačí. Je třeba zajistit dobré podmínky pro jejich přežití i mimo chráněná území. Zde je třeba řešit hlavně problematiku pytláctví a autodopravy,” doplňuje zooložka Správy NP Šumava.
Monitoring chráněných druhů je jedním ze základních činností spojených s posláním národního parku. Dlouhodobé sledování vývoje populace neznamená pouze informaci o probíhajících přírodních procesech, ale i relevantní zpětnou vazbu činnosti Správy NP Šumava se svěřeným územím.
„Jsem velmi rád, že tato činnost pokračuje a má výsledky. Chtěli bychom výzkum a monitoring rysa dále rozvíjet a posunout na evropskou úroveň. Společně s partnery z Bavorska, Rakouska, Itálie a Slovinska jsme tak přednedávnem společně vytvořili a podali mezinárodní projekt v rámci evropského dotačního programu Interreg Central Europe,“ zakončuje vedoucí odboru ochrany přírody Správy Národního parku Šumava Martin Starý
Historie rysího samce „Krasny”:
Díky shromážděným datům z fotomonitoringu, pokrývajícím rozsáhlé území tří států, již máme několik prokázaných případů, že rysi dokážou překonat i větší vzdálenosti a že se dokážou usadit i mimo chráněná území (kde je obzvláště na české straně hranice prostředí pro rysa stále dostatečně vhodné).
Rysí samec „Krasny“ se narodil v červnu 2008 v oblasti Národního parku Šumava a fotil se v zimě 2008/2009 jako kotě v údolí řeky Křemelné (viz FOTO1 a 2). Poté jsme o něm dlouho nic nevěděli, dokud ho v březnu 2011 nezaznamenali kolegové z Rakouska (viz foto 20110329_KRASNY). „Krasny“ se nakonec usadil v jižní části Národního parku Šumava a v přilehlých oblastech Rakouska a Bavorska. Bohužel v říjnu 2014 rys „Krasny“ zmizel (jeho poslední fotografie FOTO4) a je nepravděpodobné, že by byl ještě naživu.
Zdroj: http://m.jihoceskenovinky.cz/zpravy/regiony/na-uzemi-narodnich-parku-se-rysum-pomerne-dari/
Vysoké Tatry trápí zvýšený výskyt medvědů, město žádá o odstřel
Publikováno: 4.8.2016, MF DNES
Bratislava – Město Vysoké Tatry v podhůří stejnojmenných slovenských velehor nadále trápí zvýšený výskyt medvědů. Už v dubnu proto samospráva vyhlásila mimořádnou situaci. Nyní požádala o odstřel dvaceti šelem, které se pohybují v bezprostředním okolí lidských obydlí. Ministerstvo životního prostředí povolilo odstřel dvou, informovala agentura TASR.
Město Vysoké Tatry se skládá z částí Štrbské Pleso, Starý Smokovec a Tatranská Lomnica, které jsou jako turistické destinace oblíbené i u českých návštěvníků. Se zvýšeným výskytem medvědů bojuje město již delší dobu. Letos v dubnu obyvatelům i návštěvníkům doporučilo, aby se po setmění nepohybovali v blízkosti kontejnerů na odpadky a mimo obytné budovy.
Kvůli neustávajícím incidentům s medvědy se nakonec samospráva rozhodla požádat ministerstvo životního prostředí o odstřel dvaceti jedinců, kteří se pohybují ve vzdálenosti do jednoho kilometru od obydlených osad. Resort nakonec souhlasil se zastřelením dvou zvířat.
„Ministerstvo je toho názoru, že usmrcení 20 jedinců medvěda hnědého neřeší komplexně vzniklou situaci,“ uvedla mluvčí ministerstva Petra Stano Maťašovská. Řešení podle ní spočívá především ve změně přístupu k nakládání s komunálním odpadem, který medvědy do obydlených oblastí láká.
Hrozba pro turisty
Odstřel medvědů nedoporučila ani správa Tatranského národního parku (TANAP). Ředitel parku Pavol Majko uvedl, že problém s šelmami v Tatrách začal již v roce 2010. „Kontejneroví medvědi“ podle něj mohou pro turisty i místní představovat hrozbu.
Tatranští medvědi si vybíráním odpadků pouze usnadňují práci, potravy je v současnosti v přírodě dostatek, upozornil Majko. Nejraději podle něj zvířata mají zbytky po pamlscích a krabice od mléka, másla a jogurtů, které vylizují.
Situaci by mohlo zlepšit vybudování uzavíratelných boxů na komunální odpad. Město Vysoké Tatry už podalo žádost o dotaci na jejich výstavbu. Podle mluvčí ministerstva životního prostředí se žádost v současnosti posuzuje.“
Hradecký kraj začal chovatelům platit za škody způsobené vlkem
Publikováno: 3.8.2016, MF DNES
Hradec Králové – Královéhradecký kraj letos začal chovatelům z Náchodska vyplácet peníze na náhradu škod způsobených zákonem chráněným vlkem. Zatím bylo kladně vyřízeno šest žádostí a vyplaceno asi 90.000 korun, k vyřízení zbývají ještě tři žádosti v objemu 40.000 korun. Vlci se na Náchodsko, zejména do Broumovského výběžku, vrátili před několika lety. Dnes o tom informoval Michal Friček z tiskového oddělení hejtmanství.
Vlci letos v Královéhradeckém kraji zatím usmrtili přes 50 zvířat. „Jednalo se především o kozy a ovce, v jednom případě i o tele. Jednotlivé škody jsou v řádech desetitisíců,“ uvedl radní pro životní prostředí a zemědělství Jan Tippner (ČSSD). O odškodnění žádali chovatelé převážně z Adršpachu a Zdoňova, dále také z Vernéřovic nebo Stárkova. Poškození musejí nárok doložit nálezy veterinářů a potvrzením od správy CHKO Broumovsko, která potvrdí, že škodu udělal vlk.
Peníze jako odškodné vyplácí ministerstvo financí, kraj celou agendu pro chovatele zprostředkovává. „Během letošního roku jsme od pěti subjektů přijali deset žádostí o odškodnění za usmrcená zvířata,“ uvedl Tippner. Většina žádostí byla vyřízena, jedna musela být vyřazena. V minulých letech vyplácel kraj náhrady pouze za škody způsobené vydrou říční a kormoránem velkým.
Výskyt vlků na Broumovsku byl potvrzen na jaře roku 2013, kdy se podařilo najít stopu a trus. Loni na podzim se začaly objevovat informace o pozorování vlka, v listopadu vlka zachytila fotopast severně od Teplic nad Metují. „Letos na jaře se podařilo fotopastí zachytit vlka znovu nedaleko Zdoňova, od zimy jsou také další hlášení o pozorování vlků, nachází se zbytky kořisti či stopy a trus,“ řekl v červnu ČTK Petr Kuna z CHKO Broumovsko.
Zoologové tvrdí, že v zimě se na Broumovsku pohybovali minimálně dva vlci, objevují se však pozorování lidí, kteří tvrdí, že jich viděli až šest. „Těžko říci nějaké přesné číslo, ale není možné vyloučit, že se tady zdržuje i menší smečka až o počtu šest kusů,“ řekl Kuna. Odborníkům se podařilo odebrat genetický materiál, který by měl pomoci určit, odkud se vlci na Broumovsko dostali. Podle Kuny přišli zřejmě z německo-polského pomezí, kde podle odhadů žije asi deset smeček.
Vlčí hlídka o víkendu objevila ve fotopastích nové fotky vlčat
Publikováno: 3.8.2016, MF DNES
Doksy – Téměř třicítka lidí se zúčastnila semináře vlčích hlídek, který proběhl o víkendu v Máchově kraji a okolí.
V rámci pátrání po stopách šelem našli dobrovolníci s organizátory nové fotky mladých vlčat.
Nováčci nejdříve prošli teoretickým seminářem, po jeho absolvování pak mohli vyrazit na hlídku přímo do terénu. „V terénu se zjišťuje, kde se vlci pohybují. Každou skupinu vede někdo zkušený, který jim během cesty popisuje biologické zákonitosti v širší souvislosti. Ukazujeme třeba, jak vlk pozitivně působí na lepší odrůstání mladých stromků,“ popisuje Jiří Beneš, koordinátor Vlčích hlídek.
Jednou z nejdůležitějších činností vlčích hlídek je také šířit osvětu mezi návštěvníky oblasti, kde se vlci pohybují. „Jedna paní se mě zeptala, protože jsem měl na tričku obrázek ryse, jestli ho v této krajině mohou potkat. Řekl jsem jí, že tady ne, ale že jsou zde vlci. Byla velice překvapena,“ vypráví koordinátor vlčích hlídek.
Rozděleni do skupin se účastníci během víkendu vydali na řadu pochůzek. „Zmapovali jsme velké území. Zejména severně od Doks a ve vzdálenějších oblastech u Stráže nebo u Hamru na jezeře jsme žádné stopy po vlčí smečce zatím nezaznamenali,“ říká Jiří Beneš.
Během víkendu našli dobrovolníci s organizátory přibližně osm vzorků vlčího trusu. Potvrdilo se tím, že se vlci v tuto chvíli pohybují ve velmi malém okruhu, kde se starají o letošní mláďata, která jsou tři nebo čtyři. Úlovek v podobě nových snímků mláďat našla hlídka také v jedné z fotopastí.
Strach z toho, že by na vlky měli zálusk pytláci Jiří Benše nemá. A to ani vzhledem k loňské události, kdy byla v lese u obce Brenná nalezena zastřelená vlčice. „U mrtvé vlčice nalezené u Brenné výsledky pitvy jednoznačně neprokázaly příčinu smrti. Není tedy na sto procent jisté, že byla vlčice upytlačena, ale ze všech možností je nelegální odstřel nejpravděpodobnější,“ dodává koordinátor Vlčích hlídek.
Podle něho se v oblasti, kde vlci jsou nyní, potulují už třetím rokem. Proto, kdyby vlky chtěli zastřelit například myslivci, udělali by to podle něho již dříve. „Tehdy myslím byli právě myslivci prvními, kdo oznámil, že by se zde vlci mohli pohybovat. Kdyby je chtěli upytlačit, neříkali by to veřejně a odstřelili by je potají,“ vysvětluje Beneš.
Mnohem větší riziko vidí u mláďat, která se mohou vydat mimo teritorium. „Může se stát, že se některý z mladších jedinců od smečky oddělí, začne si hledat nové teritorium a při těch potulkách ho někdo zastřelí,“ doplňuje koordinátor vlčích hlídek.
Sociální vazby mezi vlky jsou velice složité a může se stát, že se dvě menší smečky sloučí v jednu. Případně se jedinec může adaptovat a být přijat do smečky jiné. „Vlci se po krajině potulují a hledají vhodný protějšek. Když ho naleznou, hledají společně teritorium, kde přivedou na svět mláďata,“ vysvětluje Jiří Beneš.
V okolí Doks se vlkům daří již třetím rokem. Fakt, že letos přivedli na svět nové potomky svědčí o tom, že krajina v okolí Doks i přes to, že je turisticky velmi vytížená, přináší vlkům klid a poskytuje jim dostatek potravy.
Vlky zde budou vlčí hlídky z Hnutí Duha dále sledovat. „Příští vlčí hlídka bude na konci srpna a také chystáme další seminář pro nováčky. Ten bude probíhat pravděpodobně v srpnu, nebo září,“ popisuje koordinátor.
Vrací se na Šumavu další šelma? Fotopasti zachytily kočku divokou
Publikováno: 3.8.2016, MF DNES
Liška obecná, rys ostrovid, kuna lesní – to jsou asi nejznámější šelmy žijící na území Šumavy. Mezi ně, zdá se, bude nutné zařadit ještě jednu opravdovou šelmu, kterou mnozí z nás mají v domestikované podobě doma – kočku divokou. Na její možný výskyt na území Národního parku Šumava poukázaly v nedávné minulosti snímky z fotopastí. Kočku divokou nám představí mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák.
Jaký je rozdíl mezi kočkou domácí a kočkou divokou? Kočka divoká je v průměru o něco větší než kočka domácí. Její zbarvení bývá výhradně šedé nebo šedočerné a určitě se nenechá pohladit od člověka. Fotopasti na Šumavě zachytily kočku divokou několikrát a proto, že se jedná pravděpodobně právě o ní, hovoří její proporce, stavba těla a zbarvení.
Je o něco větší než běžná kočka domácí, má však zavalitější postavu a větší hlavu s menšíma ušima. Délka těla je 50-80 cm, délka ocasu 23-28 cm a hmotnost 5-8 kg. Kočka divoká loví převážně v noci a vede většinou samotářský život nebo žije v párech. Její revíry mají zpravidla velikost 60-70 hektarů.
„Kromě těch několika ojedinělých záchytů pomocí fotopastí na české straně Šumavy jsou i fotografie také z fotopastí z Bavorského lesa z těch nižších poloh a právě v současné době je také snaha získat s pomocí speciálních lapačů srsti nějaký materiál, který by mohl ověřit, že jde skutečně o kočku divokou.“
Říká zoolog Správy Národního parku Šumava Luděk Bufka. Kočka divoká byla přitom vyhubena už v polovině 19. století. Výskyt několika jedinců je pak popsán z konce 19. století a z počátku století minulého jsou zaznamenány zástřely, ale to už se mohlo jednat o migrující jedince. Kočka divoká pak byla před pár desetiletími vysazena v Bavorsku v oblasti Regensburgu a je možné, že se pomalu rozšiřuje i do našich končin.
„Tam bylo v osmdesátých letech vypuštěno asi 120 jedinců kočky divoké, takže ten rozptyl těch zvířat a ta populace stále existuje a není vyloučeno, že tato populace může být zdrojem pro ten výskyt v Pošumaví a na Šumavě.“
A jak je to s přerodem kočky divoké na kočku domácí? Prapředkem kočky domácí není ta, co se pohybuje na Šumavě, ale je to severoafrický poddruh kočky divoké, nazývaný kočka plavá.
Na Kokořínsku budou sledovat výskyt vlků Vlčí hlídky
Publikováno: 1.8.2016, MF DNES
Na Kokořínsku budou sledovat výskyt vlků Vlčí hlídky. Jedná se o dobrovolníky, kteří tyto šelmy pomáhají chránit. Působí také například v Beskydech. Ekologické Hnutí Duha tento víkend v Doksech na Českolipsku organizovalo přímo v terénu pro dobrovolníky speciální seminář ve spolupráci se Správou Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Kokořínsko – Máchův kraj. Právě v této CHKO se předloni usadila smečka vlků.
Vyškolení dobrovolníci se zapojí do monitorování a chránění vlků. „V posledních měsících s nadšením pozorujeme, že lidé se chtějí víc zapojit do praktické ochrany skvostů naší přírody – rysů, vlků a medvědů,“ uvedl koordinátor Vlčích hlídek a terénní pracovník Hnutí Duha Jiří Beneš.
Na semináři byly mimo jiné připraveny praktické ukázky stopování a dokumentace znaků výskytu vlků v terénu, jako jsou chlupy či trus. Prezentace doplní odborníci, včetně zahraničních.
Takzvané Vlčí hlídky pracují 16 let v Beskydech, kde svou přítomností v terénu odrazují pytláky a mezi místními obyvateli a turisty šíří objektivní informace o těchto šelmách. Od loňského podzimu působí Vlčí hlídky také v širším okolí Jeseníků.
Pro zájemce o spolupráci při monitoringu a ochraně velkých šelem se v příštích měsících na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj uskuteční několik dalších vzdělávacích seminářů i víkendových setkání Vlčích hlídek.
Zdroj: http://ekolist.cz/cz/kultura/zpravy-kultura/na-kokorinsku-budou-sledovat-vyskyt-vlku-vlci-hlidky
Červenec 2016
Rys může zmizet ze Šumavy, zjistili odborníci po rozboru trusu
Publikováno: 24.7.2016
Rys ostrovid je jedním z erbovních zvířat Šumavy. Není ale vyloučené, že z národního parku a jeho okolí znovu zmizí. Takový je výsledek studie týmu expertů z Německa, Polska a Ruska, kteří zkoumali biologické vzorky rysa, například trus získaný na bavorské straně Šumavy.
Vědci tvrdí, že pokud se situace nezlepší, je budoucnost rysa na Šumavě ohrožená. Příčinou je podle nich izolovanost v prostoru střední Evropy a malý počet zvířat.
Odborníci ze Správy Národního parku Šumava výsledky výzkumu potvrzují. Z dlouhodobého hlediska podle nich populace rysa na Šumavě stagnuje a ohrožuje i stále se zvyšující neprostupnost krajiny. Jen za minulý rok auta na obou stranách Šumavy srazila čtyři rysy, tři mláďata a dospělé zvíře, které bylo díky obojku monitorované.
„To, že stav rysů z 90. let je odhadován vyšší než dnes, může být způsobeno i tím, že v té době nebyl monitoring na tak vysoké úrovni jako dnes. Je ale pravda, že v současné době se stavy rysů nezvyšují, a to není dobrý trend,“ říká mluvčí správy parku Jan Dvořák.
Podle zoologů z národního parku za to mohou limity, které nedovolují rozšíření naší největší kočkovité šelmy do širšího okolí Šumavy. Pytlák zastřelil rysa poblíž Vimperka .
Po husté silniční síti je druhým nejvýraznějším faktorem pytláctví. I když se o něm všeobecně ví, za dlouhé roky se policii nepodařilo vypátrat jediného pytláka, který by rysa zabil. A stejný výsledek má i případ z letošního března, kdy bylo tělo mrtvého rysa nalezeno poblíž Vimperka.
„Úlomky střely, které prošly balistickou analýzou, byly tak malé, že podle nich nebylo možné identifikovat použitou zbraň, a případ byl 15. června odložen,“ informovala policejní mluvčí Martina Joklová.
Podle aktuálních průzkumů se na Šumavě pohybuje přibližně 65 rysů. Jejich areál přitom kromě české a německé strany Šumavy zabírá i přilehlá území v Rakousku a Český les. Část zvířat ze Šumavy se pokouší migrovat i do Novohradských hor nebo do Brd. Jejich pohyb dnes zaznamenávají především fotopasti.
Odborníci odhadují, že v 90. letech minulého století mohlo žít na stejném území přibližně sto rysů. S vysazováním prvních jedinců zpět na Šumavu se přitom začalo až v 70. letech minulého století.
„Kvůli pytlákům počet rysů klesl až o třetinu. Šumavská populace navíc trpí i tím, že není propojená s jinými oblastmi, kde se rys také vyskytuje,“ říká koordinátorka rysích hlídek na Šumavě Josefa Volfová.
Právě jejich členové se snaží shánět informace o pohybu zvířat v terénu. Fungují už jedenáct let a vystřídalo se v nich už přes 150 dobrovolníků. „Na víkend máme naplánovaný sraz v Prášilech. Budeme diskutovat i o tom, jak zlepšit přijetí rysa místními lidmi a zvětšit povědomí o ekologickém významu velkých šelem v naší krajině,“ říká Volfová.
Rysů je na Šumavě čím dál méně, experti se obávají o jejich další osud
Publikováno: 22.7.2016
Populace rysa ostrovida na české, bavorské a rakouské straně Šumavy je ohrožená, upozorňují experti z Německa, Polska a Ruska. K tomuto závěru dospěli na základě genetické analýzy biologických vzorků rysa, které byly odebrány na bavorské straně Šumavy. Při posledním sčítání se zjistilo, že těchto zvířat je na Šumavě a v Pošumaví zhruba 65, tedy o čtyřicet kusů méně než před patnácti lety.
Velké šelmy, zejména vlci, se sice do většiny evropských zemí vracejí, ale situace na Šumavě a Pošumaví je od tohoto trendu odlišná. Příčinou je omezený počet zdejších rysů, nízká genetická variabilita a také izolovanost šumavské populace ve středoevropském prostoru.
„Na vině je především pytláctví, které zabraňuje šíření šelmy do přilehlých oblastí,“ popsala Právu ekoložka Josefa Volfová. Ta se zabývá v hnutí Duha ochranou velkých šelem.
Aktuální zoologické výzkumy uvádějí, že na Šumavě a v Pošumaví se vyskytuje 65 dospělých rysů. Před zhruba 15 lety jich v jihozápadních Čechách žila asi stovka.
Genetický výzkum
Zoologové a ochranáři se proto shodují, že je třeba s genetickým výzkumem pokračovat, zvýšit počet analyzovaných vzorků a oblast sběru rozšířit i na české a rakouské území.
O tom, jak nepříznivý stav zvrátit, budou proto o víkendu v šumavských Prášilech debatovat čtyři desítky českých a bavorských ochranářů, kteří se profesionálně či dobrovolnicky věnují ochraně rysa ostrovida.
„Hovořit se bude mimo jiné i o tom, jak zlepšit přijetí rysa místními lidmi a zvětšit povědomí o ekologickém významu velkých šelem v naší krajině. Důležité je, že do diskuse se zapojí také zoologové ze Správy Národního parku Šumava, bavorské organizace BUND Naturschutz či Masarykovy univerzity,” řekla Volfová.
Výskyt medvěda u Bašky a Janovic vyděsil i potěšil
Publikováno: 18.7.2016
Když počátkem letních prázdnin zahlédl pětašedesátiletý myslivec Richard Malchar v lokalitě Podhůrou mezi Baškou a Janovicemi medvěda, rozdělil tím lidi z obou obcí na dva tábory. Jeden je rád, druhý má strach.
Baška, Janovice
Myslivecké sdružení v Bašce o pohybu medvěda neprodleně informovalo obecní úřad, který následně obecním rozhlasem varoval obyvatele.
„Samozřejmě jsem to hlášení slyšela. A pokud mám hovořit sama za sebe, momentálně bych na kopec Myšinec, kde měl nimrod spatřit dokonce dva medvědy, kteří k nám přišli asi ze Slovenska, rozhodně nešla. O takovéto setkání bych nestála. Člověk by neměl zbytečně riskovat.
Proto je jenom dobře, že to místní lidé vědí. Protože pracuji v obchodě, hodně zákazníků o tom mluví.
Zaslechla jsem, že se medvědi neobjevili v dané lokalitě zdaleka poprvé. Když se páří, stahují se z hor dolů, takže je někdo další viděl i kousek od přehrady. Na nikoho ale neútočili,“ řekla včera Deníku Renata Šnytová z Janovic.
Naopak s velkým nadšením přivítala pohyb „chlupatých huňáčů“ Anna D., která se do Bašky přestěhovala před čtyřmi roky.
„Mám z toho velkou radost, protože to znamená, že se začíná fauně dařit. I když nevím přesně, jak by se měl turista správně zachovat, když na medvěda ve volné přírodě narazí, do lesa na houby bych momentálně klidně šla. Žádné hysterii z toho nepropadám,“ zamyslela se žena.
NĚKTEŘÍ RODIČE MAJÍ STRACH O DĚTI
Devětadvacetiletý Marek Takáč z Bašky by byl přesto opatrnější. „Jelikož mám dítě, určitě bych nebyl v klidu, pokud by se nyní samo vydalo do lesů, ve kterých se mají vyskytovat medvědi. Zatím jsem je na vlastní oči viděl jenom v zoologické zahradě, u čehož snad i zůstane. Proto ani nevím, jak bych na případné nečekané setkání reagoval. Až mě tato představa vyděsila. Asi bych si lehl na zem a předstíral mrtvého,“ řekl Marek Takáč.
Jak se zachovat při setkání s medvědem? – nedívejte se medvědovi přímo do očí (může si to vyložit jako záměr k útoku a reagovat protiútokem) – odvraťte se a předstírejte, že medvěda nevidíte, mluvte klidným hlasem – pomalu se vzdalujte, neutíkejte – pokud vás medvěd sleduje, upusťte kus oděvu nebo jiný předmět, který může upoutat jeho pozornost – pokud by vás medvěd napadl, klekněte si na zem, sbalte se do klubíčka, rukama si chraňte krk, lokty dejte ke kolenům.
Vlčí smečka u Kokořína se rozrostla nejméně o čtyři mláďata. Hrající si vlčata zachytila fotopast
Publikováno: 18.7.2016
Fotopasti v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko zachytily nejméně čtyři mláďata vlka. Jde o první snímky letošních mláďat. Celkový počet vlků v Máchově kraji není aktuálně přesně znám, vloni na podzim a v následujících zimních měsících smečku tvořilo minimálně sedm vlků. Výskyt vlků byl v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj potvrzen v roce 2014. Od té doby se jim daří a úspěšně se rozmnožují.
Doksy (Českolipsko) – Vlčí smečka v oblasti Máchova kraje v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko se na jaře rozrostla nejméně o čtyři mláďata. Zachytila je fotopast Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), která je přímo v národní přírodní rezervaci Břehyně – Pecopala. Jde o první snímky letošních mláďat. Ještě loni na podzim tvořilo smečku sedm zvířat, kolik jich je v současné době, není jasné.
„Po delší odmlce, kdy se vlci ve fotopastech objevovali jen sporadicky, na nás minulý týden čekalo příjemné překvapení. Na několika desítkách záznamů se objevuje jedno až čtyři vlčata. Jsou ve viditelně mladším věku než jejich sourozenci zachycení fotopastmi v minulých letech. Odpovídá tomu i doba pořízení snímků – konec června -, zatímco třeba v roce 2014 byla mláďata zachycena až na přelomu července a srpna,“ řekl Luboš Beran z AOPK.
Celkový počet vlků v Máchově kraji není aktuálně přesně znám, vloni na podzim a v následujících zimní měsících smečku tvořilo minimálně sedm vlků. „S mapováním vlků pomáhají během roku dobrovolníci Vlčích hlídek, kteří zatím sebrali přes 60 vzorků trusu na potravní a parazitologickou analýzu, z nichž přes dvacet bylo čerstvých, tedy vhodných i pro genetickou analýzu,“ doplnil koordinátor monitoringu velkých šelem Miroslav Kutal z Hnutí DUHA. Je pravděpodobné, že některá z předloňských a loňských mláďat již smečku opustila či v nejbližší době opustí a budou hledat nová teritoria, dodal.
Největší divoká populace vlků se nachází v německé Lužici
Výskyt vlků byl v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj potvrzen v roce 2014. Od té doby se jim daří a úspěšně se rozmnožují. V oblasti mají podle odborníků dostatek kořisti, jako jsou divoká prasata, daňci, jeleni a srnci. Velkým přínosem vlka v krajině je tak podle ochránců přírody regulace těchto v české krajině přemnožených zvířat, která poškozují lesní porosty. Vlci dokážou v krátkém čase překonat stovky kilometrů. Největší divoká populace se nachází v německé Lužici, kde se dokázali přizpůsobit a přežívají i v poměrně hustě osídlené krajině.
Případné škody způsobené vlky chovatelům hospodářských zvířat hradí stát prostřednictvím krajských úřadů. V Libereckém kraji uplatnil poprvé škodu chovatel loni a další letos na počátku roku. „Rozsah škody chovatel vyčíslil na 5425 korun, za jednu ovci a za jedno jehně. Ministerstvo financí však při posuzování žádosti neuznalo náhradu za ztracené jehně. Šetření totiž neprokázalo, že škodu způsobil vlk, a současně nebyly splněny podmínky pro její uznání podle zákona. Chovatel tak obdrží odškodné za usmrcenou ovci ve výši 3500 korun,“ řekl náměstek libereckého hejtmana pro životní prostředí Josef Jadrný (Změna pro Liberecký kraj).
Červen 2016
Myslivec spatřil medvěda blízko Frýdku-Místku
Publikováno: 30.6.2016
BAŠKA
Byl to obrovský šok. Když Richard Malchar z Mysliveckého sdružení v Bašce na Frýdecko-Místecku číhal v neděli v podvečer na lišku, najednou zkoprněl.
„Bylo to zhruba po půl sedmé v lokalitě Pod hůrou mezi Baškou a Janovicemi. Ve vzdálenosti zhruba dvě stě metrů jsem viděl medvěda, jak vchází do mlází. Můžete mnohokrát číst, co máte dělat, ale v tu chvíli jsem nebyl ničeho schopen,“ popisuje 65letý muž, kterému se nikdy nic podobného nestalo.
Po chvíli běžel k nejbližšímu posedu, kde si teprve mohl oddechnout. Navíc si není jistý, jestli kolem něj neprošlo více medvědů. „Mohli být dva. Protože když jsem si medvěda všiml, tak vlevo od něj se ozýval řev dalšího.“
O svůj prožitek se podělil s dalšími myslivci a ti chvíli zvažovali, že se na místo ještě vypraví. „Ale pak jsme si řekli, že medvěda nebo medvědy raději nebudeme dráždit.“
Myslivci však informovali obecní úřad, který rozhlasem varoval občany. „Nějaké akutní nebezpečí zřejmě nehrozí, ale bylo naší povinnosti upozornit, aby například nepouštěli na volno své psy,“ vysvětlila starostka Bašky Irena Babicová. Hlášení zaznělo v pondělí, s případnou další relací starostka vyčká až na případné další zprávy o pohybu medvěda.
Medvědů v podhůří si málokdy nikdo nevšimne
Podle zooložky Chráněné krajinné oblasti Beskydy Dany Bartošové je pohyb medvěda v této lokalitě sice neobvyklý, ale rozhodně ne mimořádný. „Medvědi se vyskytují v oblasti Lysé hory a Smrku, přičemž občas scházejí i do podhůří. Jenže v Beskydech je tato oblast velmi hustě osídlena, a proto jen výjimečně ujdou pozornosti lidí,“ řekla. Dodala, že mladí medvědi také migrují a hledají nová teritoria.
Když ochránci přírody časně na jaře hledali stopy šelem, zjistili výskyt medvědů jen v Javorníkách na česko-slovenské hranici a ve Vizovických vrších poblíž Luhačovic. „Na moravskoslezské straně Beskyd tehdy nebyla žádná stopa,“ zmínila zooložka. Slíbila, že se s baškovskými myslivci kontaktuje.
Malchar říká, že na setkání se šelmou rozhodně nikdy nezapomene. „A už bych se bez takového zážitku určitě obešel. Ale co naplat, i medvěd je tu doma.“
Ovce farmářů zabíjí divoká šelma. Podle úředníků nejde o rysa
Publikováno: 29.6.2016
O desítky jehňat přišli v tomto roce chovatelé ovcí v Nízkém Jeseníku. Na svědomí je údajně mají rysi a šakali, kteří se tady začali objevovat. Farmáři proto u ovčínů nainstalovali fotopasti. Potvrzený výskyt rysa jim totiž zaručí finanční náhradu. Podle úředníků ale v tomto případě o škodu způsobenou rysem nejde.
Farmářům pomáhají výskyt šelem monitorovat i ochránci přírody. Jiří Beneš z Hnutí Duha pomocí vábničky zjišťuje přítomnost šakalů v oblasti Nízkého Jeseníku. Ti se tu objevují už po dva roky společně s dalšími šelmami.
„Rysa se nám povedlo v letošní zimě zdokumentovat odsud nějakých patnáct kilometrů,“ sdělil. Výskyt takové šelmy je v oblasti novinkou. A tak, když začala chovatelům mizet jehňata z pastvin – měli jasno. Domnívali se, že škody působí rys.
Podle chovatele ovcí Stanislava Prokopa takové zvíře vídají nedaleko odsud. Farmáři proto nasadili fotopasti s cílem zachytit přesvědčivý důkaz o přítomnosti šelmy na pastvinách. Video jim mělo zajistit odškodné za zmizelá jehňata.
Škodu by majiteli v takovém případě uhradil stát. Zákon přímo stanoví, že se poskytuje náhrada škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy – vlkem obecným, bobrem evropským, vydrou říční, medvědem hnědým, rysem ostrovidem a losem evropským. Pokud ale ztrátu způsobí jiný než chráněný druh, náhrada se nevyplácí.
Finanční obnos vyplácí ministerstvo životního prostředí podle tržní hodnoty mrtvého zvířete. Ročně chovatelům pošle 30 milionů korun.
Vlci napadají zvířata na pastvinách, farmáři čekají na odškodné od státu
Publikováno: 20.6.2016
Návrat vlků do volné přírody sice těší ochránce přírody, problémy však způsobuje chovatelům. Farmáři z Broumovska od loňska nahlásili zhruba 70 napadených domácích zvířat. Za určitých podmínek jim za ně stát sice vyplatí odškodné, zároveň však hrozí, že přijdou o část dotace.
Do příhraničí se vlk vrátil po 250 letech. Chovatelé ochranářům od loňska nahlásili asi sedmdesát domácích zvířat, u nichž je prokazatelné, že je napadli vlci, nebo se to předpokládá. Poslední útok zaznamenali farmáři na Broumovsku v druhé půli května, kdy vlci zakousli dvě telata.
Pět farem si od podzimu požádalo u krajského úřadu o víc než 200 tisíc korun jako náhradu za 55 zabitých koz a ovcí a také za pět koní a dobytčat, většinou zraněných. Podle kraje jde o oprávněné žádosti, ale ministerstvo financí je zatím neproplatilo.
„Čekáme na peníze za škody za 53 kusů ovcí, z nich se dvanáct vůbec nenašlo. S cenami nám nedali na výběr, spočítali to podle jatečné váhy, ale s tím jsme nesouhlasili, když třeba šlo o březí ovci s dvěma jehňaty. Cena takové ovečky se už liší, ale museli jsme k tomu pořídit znalecký posudek. Teprve potom nám to odsouhlasili,“ řekl Lukáš Krecbach z rodinné farmy v Dolním Adršpachu ( o útoku vlků na jeho stádo jsme psali zde ).
Za ovce kříženky žádají přes sto tisíc korun. Už oplotili kus pastviny a ovce na noc zavírají ke stáji. Každodenní zahánění ovcí je však pro zemědělce náročné.
Nedaleko přišli farmáři už o třetí telátko plemene Charolais. „Přijel jsem na pastvinu kolem půl deváté ráno. Vlci tam v přímém přenosu žrali tele, odehnal jsem je a jeden si to nasměroval mezi domy. Lidé na něj koukali doma u bazénu,“ popsal situaci Jan Manych, který s tchánem hospodaří na farmě v Teplicích nad Metují a pokračoval:
„Už nevím, co si mám myslet o téhle divoké populaci vlků. Jsme tu v okolí přesvědčeni, že jde o vlky chované v zajetí, které sem vypustili. Je však těžké říct, zda by bylo vůbec možné povolit jejich odlov, když jde o kriticky ohrožený druh. Zákon to nedovoluje,“ doplnil Manych.
Každé tele stržené vlky znamená pro farmu značnou ztrátu. Za narozené tele masného plemene stát vyplácí dotaci 3,5 tisíce korun. Kdyby ho farma dokrmila do podzimu, prodala by ho za 16 až 18 tisíc bez započtení daně. Farmy mohou přijít i o část dotací, pokud jim klesne počet zvířat na hektar plochy. Vlci zabíjejí víc, než stačí sežrat.
Jeden malý a jeden větší chovatel ovcí potvrdili, že s rizikovým podnikáním raději skončili.
„Zbylo mi šest ovcí a jehně, ty už nemají šanci přežít, když se vlci vrací. Mně na podzim pobili najednou 28 ovcí. Když se dostali za elektrický ohradník, pak to byly dva, tři, pět kusů najednou. Před třemi týdny jsem našel mrtvou ovci zahnanou doprostřed rybníka a druhou zabitou na břehu. Vlci zabíjejí víc, než stačí sežrat,“ uvedl chovatel, který nechtěl zveřejnit jméno.
Škody nehlásil, takže pro státní úředníky jako by neexistovaly. Každý totiž musí přivolat ochranáře a škody zdokumentovat.
Stát vyplácí náhrady škod podle zákona zaměřeného na zvláště chráněné živočichy v případě, že vlk útočil na domácí zvířata zavřená ve stáji nebo ohradě s elektrickým ohradníkem. Jinak je musí hlídat pastevec nebo pes.
Farmáři namítají, že pastevečtí psi jsou drazí, musí vyrůstat se stádem a vůči vlčí smečce je jich potřeba víc. Ke kravám se prý nehodí.
V Chráněné krajinné oblasti Broumovsko se prokazatelně objevuje vlčí pár. Jeden svědek však už viděl až šest vlků pohromadě. O tom, že je v regionu vlků více, svědčí i množství stržených zvířat. Nahlášeno je asi osm desítek kusů domácích i divokých zvířat. Ve volné přírodě se často ani žádné zbytky nenajdou.
Farmáři se domnívají, že vlci nepocházejí z divoké přírody, a žádají řešení, avšak odlov chráněných šelem nepřichází v úvahu.
„Když se vlci vrátili do Beskyd v devadesátých letech, farmáři také tvrdili, že se chovají nenormálně a mají se vystřílet. V Polsku žije kolem tisíce vlků, v Německu asi 150 a pohybují se v kulturní, často až industriální krajině. Když se chovy zabezpečí, i škody jsou limitované, v Beskydech jde ročně v průměru o šestnáct ovcí,“ namítl Miroslav Kutal z nevládního Hnutí Duha.
Hnutí se loni pokusilo prosadit, aby stát přispíval zemědělcům na preventivní opatření, ale pro resort to bylo okrajové téma. Neziskovka sama nabízí, že zapůjčí menším chovatelům síťový ohradník. Větší farmy však podle nich mají peníze, aby se zabezpečily.
„Není pravda, že vlci loví na Broumovsku jen na farmách. Od poloviny května nebyly žádné škody, ale není to tak, že by vlci od té doby nejedli. Živí se divokou zvěří, o čemž svědčily zbytky srsti nalezené v čerstvém trusu,“ dodal Kutal.
Zda jde o divoké vlky a s kým jsou příbuzní, se zatím stále neví. Podle ochranářů může jít o vlky šířící se z německé Lužice přes Polsko. DNA šelem se zatím nepodařilo izolovat.
Vlci se vracejí, říkají farmáři
Publikováno: 13.6.2016
TEPLICE NAD METUJÍ Farmáři z Broumovska se obávají o dotace i o výši odškodnění za útoky vlků na ovce a další hospodářská zvířata. Podle ochranářů však bude nutné stáda lépe zabezpečit. Do příhraničí se vlk vrátil po 250 letech a mezi zemědělci a ochranáři to vzbuzuje spory.
V druhé půli května vlci zakousli farmářům na Broumovsku další dvě telata, od té doby je klid, ale zřejmě jen na čas. Podle ochranářů od loňska už chovatelé nahlásili asi sedmdesát domácích zvířat, u nichž je prokazatelné, že je napadli vlci nebo se to předpokládá. Pět farem si proto od podzimu požádalo u krajského úřadu o víc než 200 tisíc korun jako náhradu za 55 zabitých koz a ovcí a také za pět koní a dobytčat, většinou zraněných. Podle kraje jde o oprávněné žádosti, ale ministerstvo financí je zatím neproplatilo. „Čekáme na peníze za škody za 53 kusů ovcí, z nich se dvanáct vůbec nenašlo. S cenami nám nedali na výběr, spočítali to podle jatečné váhy, ale s tím jsme nesouhlasili, když třeba šlo o březí ovci s dvěma jehňaty. Cena takové ovečky se už liší, ale museli jsme k tomu pořídit znalecký posudek. Teprve potom nám to odsouhlasili,“ říká Lukáš Krecbach z rodinné farmy v Dolním Adršpachu. Za ovce kříženky žádají přes sto tisíc korun. Už oplotili kus pastviny a ovce na noc zavírají ke stáji. Každodenní zahánění ovcí je však pro zemědělce náročné. Nedaleko přišli farmáři už o třetí telátko plemene Charolais. „Přijel jsem na pastvinu kolem půl deváté ráno. Vlci tam v přímém přenosu žrali tele, odehnal jsem je a jeden si to nasměroval mezi domy. Lidé na něj koukali doma u bazénu. Už nevím, co si mám myslet o téhle divoké populaci vlků. Jsme tu v okolí přesvědčeni, že jde o vlky chované v zajetí, které sem vypustili. Je však těžké říct, zda by bylo vůbec možné povolit jejich odlov, když jde o kriticky ohrožený druh. Zákona to nedovoluje,“ míní Jan Manych, který s tchánem hospodaří na farmě v Teplicích nad Metují.
Každé tele stržené vlky znamená pro farmu značnou ztrátu. Za narozené tele masného plemene stát vyplácí dotaci 3,5 tisíce korun. Kdyby ho farma dokrmila do podzimu, prodala by ho za 16 až 18 tisíc bez započtení daně. Farmy mohou přijít i o část dotací, pokud jim klesne počet zvířat na hektar plochy.
Jeden malý a jeden větší chovatel ovcí potvrdili, že s rizikovým podnikáním raději skončili. „Zbylo mi šest ovcí a jehně, ty už nemají šanci přežít, když se vlci vrací. Mně na podzim pobili najednou 28 ovcí. Když se dostali za elektrický ohradník, pak to byly dva, tři, pět kusů najednou. Před třemi týdny jsem našel mrtvou ovci zahnanou doprostřed rybníka a druhou zabitou na břehu. Vlci zabíjejí víc, než stačí sežrat,“ říká chovatel, který nechtěl zveřejnit jméno.
Škody nehlásil, takže pro státní úředníky jako by neexistovaly. Každý totiž musí přivolat ochranáře a škody zdokumentovat.
Stát vyplácí náhrady škod podle zákona zaměřeného na zvláště chráněné živočichy v případě, že vlk útočil na domácí zvířata zavřená ve stáji nebo ohradě s elektrickým ohradníkem. Jinak je musí hlídat pastevec nebo pes. Farmáři namítají, že pastevečtí psi jsou drazí, musí vyrůstat se stádem a vůči vlčí smečce je jich potřeba víc. Ke kravám se přitom prý nehodí. V Chráněné krajinné oblasti Broumovsko se prokazatelně objevuje vlčí pár. Jeden svědek však už viděl až šest vlků pohromadě. O tom, že je v regionu vlků více, svědčí i množství stržených zvířat. Nahlášeno je asi osm desítek kusů domácích i divokých zvířat. Ve volné přírodě se často ani žádné zbytky nenajdou.
Farmáři se domnívají, že vlci nepocházejí z divoké přírody, a žádají řešení, avšak odlov chráněných šelem nepřichází v úvahu.
„Když se vlci vrátili do Beskyd v devadesátých letech, farmáři také tvrdili, že se chovají nenormálně a mají se vystřílet. V Polsku žije kolem tisíce vlků, v Německu asi 150 a pohybují se v kulturní, často až industriální krajině. Když se chovy zabezpečí, i škody jsou limitované, v Beskydech jde ročně v průměru o šestnáct ovcí,“ namítá Miroslav Kutal z nevládního Hnutí Duha. Hnutí se loni pokusilo prosadit, aby stát přispíval zemědělcům na preventivní opatření, ale pro resort to bylo okrajové téma. Neziskovka sama nabízí, že zapůjčí menším chovatelům síťový ohradník. Větší farmy však podle nich mají peníze, aby se zabezpečily. „Není pravda, že vlci loví na Broumovsku jen na farmách. Od poloviny května nebyly žádné škody, ale není to tak, že by vlci od té doby nejedli. Živí se divokou zvěří, o čemž svědčily zbytky srsti nalezené v čerstvém trusu,“ dodává Kutal. Zda jde o divoké vlky a s kým jsou příbuzní, se zatím stále neví. Podle ochranářů může jít o vlky šířící se z německé Lužice přes Polsko. DNA šelem se zatím nepodařilo izolovat.
Zdroj: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-myslivost/vlci-se-vraceji-rikaji-farmari-mf-dnes
Vlci se opět vrací na Broumovsko
Publikováno: 9.6.2016
Broumovsko možná po třech stech letech opět natrvalo osídlí vlci. Šelmy domovem z německé Lužice posledního půl roku opakovaně migrují Broumovským výběžkem.
Ochranáři zaznamenali dvojici jedinců žijící společně v chráněné krajinné oblasti (CHKO). Přítomnost vlků zjistili zoologové naposledy minulý týden. „Minimálně dva vlci se tady zdržují trvaleji zhruba půl roku a zdá se, že se zde skutečně chtějí usadit natrvalo. Pokud jde o pár, nelze vyloučit, že se usadí a vyvede mladé,“ dedukuje Petr Kuna z CHKO Broumovsko.
„Může se ovšem jednat o nedospělá, smečkou odehnaná mláďata. Ta spolu mohou nějaký čas pobývat,“ podotkl Kuna. Šanci prvních vlčat narozených po staletích na Broumovsku dávají studie sociálních vazeb vlků v sousední Lužici. „Dokumentace z Lužice uvádí, že pokud se vlci někde zdržují trvaleji, jde buďto o vlky samotáře, samce se samicí, nebo smečku. Pár by teoreticky mohl mít v dohledné době vlčata. Jestli už je nemá. Záleží, zda se to vůbec podaří zaznamenat,“ míní Kuna.
Podmínky k vyvedení mláďat mají vlci na Broumovsku téměř ideální. Místo pro vlčí doupata poskytuje klidné česko-polské pomezí, dostatek potravy v podobě divoké zvěře a dobytka na rozhlehlých pastvinách i možný úkryt v těžko přístupných rozsedlinách skalních měst.
„Ve srovnání s podmínkami, v nichž žije vlčí populace v Lužici, je to srovnatelné a možná i lepší. Navíc se vlci naučili žít vedle lidí. Skalní města, kde někdejší přítomnost vlků dokládají místní názvy, jsou ale dnes turisticky příliš frekventovaná. Někdy si tam možná úkryt najdou. Nyní vyhledávají spíše klidová území,“ upřesnil Kuna.
Přítomnost vlčích migrantů v severní části Broumovska ochranáři prostřednictvím fotopastí a rozborů pobytových znaků v krajině stoprocentně prokázali. „Naposledy jsme zaznamenali čerstvý vlčí trus minulou středu na jedné ze stezek,“ potvrdil Kuna.
Kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt.
Vlci poslední půlrok na Broumovsku strhli spolu s divokou zvěří desítky ovcí a několik telat. „Měli jsme kolem dvou set ovcí. Zbylo sto dvacet sedm. Na Štědrý den jsem chodil po pastvině s kulovnicí a dostřeloval potrhané kusy. Ovce skončily v kafilérii. Maso zvířat zabitých ve stresu nelze nijak použít,“ popsal vlčí útoky farmář Lukáš Krecbach z Adršpachu, beroucí soužití s vlky za nutné zlo.
Vlci si troufli také na stádo skotského náhorního skotu. „Jeden kus pokousali na noze. Stádo ho naštěstí ochránilo. Chovat dobytek mne to neodradilo,“ poznamenal farmář.
Škody prokazatelně napáchané vlky uhradí farmářům stát. Snaha bránit stádo před přísně chráněnými vlky s puškou v ruce znamená několikaletý trest.
„Hrozí až tříleté vězení. Proto se také snažíme důsledky škod vlků zdokumentovat, aby farmáři měli pro úřady jednoznačný důkaz,“ podotkl Kuna. Vlci žili na Broumovsku zhruba do poloviny 18. století. Ještě v 19. století nesla zdejší krajina pozůstatky vlčích jam, do nichž domorodci vlky chytali a zabíjeli.
Pokud jde o pár, nelze vyloučit, že se usadí a vyvede mladé Petr Kuna, CHKO Broumovsko
Zdroj: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-myslivost/vlci-se-opet-vraci-na-broumovsko-pravo
Vlci na Liberecku rdousí ovce. Kraj za zabitý dobytek vyplácí náhradu
Publikováno: 8.6.2016
Vlci o sobě dávají v Libereckém kraji stále víc vědět. V okolí Bezdězu přibývá případů, kdy roztrhají ovci a stát za zabité zvíře musí posílat náhradu. Škodu totiž způsobil vybraný zvláště chráněný živočich.
Chovatelům náhrady vyplácí kraj. Kvůli vlkovi vůbec poprvé platil za zabitou ovci loni. Další potvrzený případ se stal letos v únoru. Chovatel vyčíslil škodu na 5500 korun, stát ale uznal jen tři a půl tisíce za dospělou ovci. U ztraceného jehněte se nepodařilo prokázat, že je odnesl vlk.
„Na to, že zvíře zabil vlk, musí být důkazy. Fotografie zabité ovce, kde je patrný způsob lovu nebo vlčí stopy,“ zmínil náměstek hejtmana pro životní prostředí a zemědělství Josef Jadrný. „Nicméně už teď víme o dalším případu, který se bude brzy řešit,“ dodal.
Podle něj žije na Českolipsku v okolí Bezdězu pět vlků. „Důvod k obavám určitě není, vlk je velmi plachý. Lidem se snaží vyhýbat. Určitě se ale dá počítat s tím, že případů zabitých ovcí bude přibývat,“ zmínil Jadrný.
Přestože jde v Libereckém kraji o nový fenomén a chovatelé nejsou na predátorské chování vlků zvyklí jako třeba v Beskydech, stížnosti na útoky vlčí smečky zatím kraj nemá. „Počítáme s tím, že s přibývajícími útoky přijdou i negativní ohlasy,“ předjímá náměstek.
Vlci se naučili žít poblíž lidí
Nedávno se vlka v okolí Bezdězu podařilo nafilmovat člence vlčích hlídek Leoně Kutalové z Frýdku-Místku. Do oblasti Doks se vypravila s ruční kamerou a mikrofonem pro nahrávky vlčího vytí. Setkání s vlkem tak říkajíc tváří v tvář ji překvapilo. Podle ní je důkazem, že se vlci naučili žít v krajině obývané člověkem a nepovažují ho za svého nepřítele.
„Když pak někdo třeba zpozoruje smečku, jak prochází okrajem louky u vesnice, nelze to vykládat tak, že vlci ztratili plachost a je to důvod k obavám o bezpečnost. Prostě jen zjistili, že většina lidí a budov pro ně nepředstavuje riziko, tak nemají takovou potřebu se jim vyhýbat,“ upozornila ekoložka.
Zákon pamatuje na škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy – vlkem obecným, bobrem evropským, vydrou říční, medvědem hnědým, rysem ostrovidem a losem evropským. Z nich žije na území kraje kromě vlka ještě bobr a vydra.
Kraj už v minulosti poskytoval náhrady za škody způsobené chráněnými vydrami nebo kormorány. Kvůli vydrám se platilo naposledy v roce 2011 devět tisíc korun. Kormorán už po novele není zvláště chráněný živočich, mezi lety 2004 až 2013 napáchal v kraji škody za 123 tisíc korun.
Květen 2016
Chovatelé v Nízkém Jeseníku nastražili fotopasti. Snímek rysa jim zaručí náhrady za ovce
Publikováno: 29.5.2016
Chovatelé ovcí v Nízkém Jeseníku už letos přišli o desítky jehňat. Na svědomí je prý mají rysi a šakali, kteří se tady nově vyskytují. Chovatelé proto u ovčínů nainstalovali fotopasti. Potvrzený výskyt rysa jim totiž zaručí finanční náhradu. Lákat šelmy na zvuky jim teď pomáhají i ochránci přírody.
„Máme v podstatě ideální povětrnostní podmínky. Je těsně po soumraku, to je doba, kdy jsou šakali nejaktivnější. Zkusíme jim proto pustit vytí, budeme-li mít štěstí, tak se nám ozvou,“ popsal postup Jiří Beneš z Hnutí Duha.
S megafonem v ruce čekal na šakala, který se v pohoří Nízkého Jeseníku vyskytuje už druhým rokem, na louce u Těšíkova nedaleko Šternberka.
Ochranáři tu letos v zimě objevili taky stopy rysa. A právě na tyto šelmy si stěžují místní chovatelé ovcí.
„Rys chodí až sem. Buď zmizelo nějaké jehně z boxu, nebo jsme našli krev za salaší a jehně bylo pryč, nebo jsme prostě našli nějaké stržené,“ vyjmenoval Stanislav Prokop.
Pastviny má v Hlásnici u Šternberka a letos mu už z nich zmizelo osm jehňat. Neuhlídali je ani jeho psi. Pořídil si proto fotopasti, díky nimž může požádat úředníky o finanční náhradu za stržené kusy.
„Náhradu škody může chovatel žádat pouze v případě, že se jedná o vybrané, zvláště chráněné druhy živočichů, které mu ji způsobují. Tyto případy se tady u nás vyskytují,“ potvrdil Jiří Kostrůnek z odboru životního prostředí šternberské radnice.
„Je to příroda, stane se to. My taky jíme maso. Je to nepříjemné. Na kraji, na životním prostředí z toho ale mají radost, že tady máme rysa,“ dodal Stanislav Prokop.
Zdroj: http://www.rozhlas.cz/zpravy/regiony/_zprava/1618007
Vlčata ze Srní se ukázala návštěvníkům a dostala jména
Publikováno: 29.5.2016
Pět vlčat, která se narodila 11. května v přírodním výběhu v Srní na Klatovsku, při slavnostním křtu viděli první návštěvníci. Samička dostala jméno Bela a čtyři samci se jmenují Blesk, Bart, Burák a Bolt.
V rozlehlém výběhu vše funguje jako ve volné přírodě. Vlčice svá mláďata pečlivě schovává. „Pokud zjistí, že tady někdo byl, tak si je přenáší každý den jinam,“ popisuje zvyky matky-vlčice správce návštěvnického centra Srní Josef Šebík.
Čerstvá vlčata jsou už druhým vrhem v rozlehlém výběhu. Jejich rodiči jsou čtyřletý samec Greg, kterého dovezli správci parku loni v únoru ze zoologické zahrady v Plzni, a šestiletá samice Pandora z německé zoo. „Za Grega bych chtěl poděkovat plzeňské zoo. Má v sobě krev z divočiny a krásně vychovává vlčata a učí je všem dovednostem, které budou potřebovat,“ uvedl vedoucí centra Jiří Kec.
Čtyři psy a jednu fenu se doteď snažila správa parku ukrývat, teprve v neděli je mohli poprvé spatřit návštěvníci. V místní smečce žije jedenáct vlků a její fungování je podle správců centra bezproblémové. Vlčice svým štěňatům dokonce nosí hračky, například malé kostičky.
Poslední vlk z původní populace byl na Šumavě střelen 2. prosince 1874 u Lipky, kde je pamětní kámen. Jednotlivci se i poté čas od času na Šumavu zatoulají, i dnes se tam někdy pohybují. „Po Šumavě se přesouvají, 100 kilometrů pro ně není problém. Zatím to území prozkoumávají,“ dodal Kec. Podle něj nebude dlouho trvat a na Šumavě se po více než 100 letech opět objeví „alfa pár“ a budou tam znovu volně žijící vlčata.
Celoročně fungující centrum v Srní otevřela správa Národního parku Šumava loni 31. října a za listopad a prosinec tam přišlo necelých 40 000 lidí. V současné době jde o nejnavštěvovanější místo parku. Vstup je zdarma, placené je jen parkoviště se 60 místy, které nestačí.
Vlci na Broumovsku mají smečku, vyjí na měsíc a odvažují se až do vesnic
Publikováno: 19.5.2016
Na Broumovsku je patrně celá smečka vlků. Lidé už jich viděli pohromadě pět, možná šest. A poprvé si všimli také jejich vytí za úplňkové noci. Na přesné potvrzení původu šelem podle DNA se zatím čeká.
Pokud se vlci po 250 letech na Broumovsko opravdu vrátili, tak s velmi zvláštním chováním. Zřejmě se přizpůsobili zabydlené krajině, nejsou tak plaší a odvažují se až do vesnic.
Loví v noci, ale někdy i za bílého dne. A nikoli jen slabé kusy v přírodě, ale třeba i zdatné nepůvodní mufloní berany, případně jdou i po hospodářských zvířatech. Farmáři z Teplic nad Metují našli ve dvou květnových ránech dvě roztrhaná telata. Zbyly z nich jen hlava a nohy. Jejich matky je na pastvině nepřestávaly volat. V polském Golinsku zase farmářům zakousli dvousetkilovou jalovici.
„U nás na farmě strhli dvě telátka, předtím v zimě řádili nedaleko u Krecbachů v Adršpachu na ovcích ( o případu jsme psali tady ). I ochranáři potvrdili jednoznačně, že telata byla sežraná od vlků. Pro nás je nereálné, abychom plemeno Charolais na noc zavírali do chléva, protože u něj hrozí ušlapání telat. Krávy jsou venku v ohradě s elektrickým ohradníkem, aby měly kvalitní pastvu v době, kdy rodí. Pak mají dost mléka a telata dobře přibývají na váze. Pro nás je znatelná ztráta každého telete,“ říká Jan Manych, který hospodaří s tchánem na farmě v Teplicích nad Metují.
Přímo od něj pochází i nejvíc výsledků pozorování vlků, protože působí také jako myslivec, pronajímá si honitbu v Horních Teplicích.
„Jsou lidé, kteří je viděli třeba v jednu, dvě hodiny odpoledne. To se mi stalo taky, když jsem o víkendu jel kolem druhé hodiny autem po revíru. Mufloni vyběhli proti mně, pak jsem popojel dvě stě metrů a pán s rukama nad hlavou mě zastavil, že tam je pět nějakých bestií a něco tam žerou. Ještě jsem popojel o tři sta metrů dál a vlci tam vesele hodovali na muflonce. Když jsem přijel sto padesát metrů od nich, viděl jsem tři vlky zabíhat do lesa ve stráni na Adršpašské Hejdě,“ líčí mlyslivec.
První záznam o vytí
Když byl v dubnu za úplňku před půlnocí na čekané v Horních Teplicích, slyšel vytí, které se přibližovalo, později se přidávalo i z další strany. Vyšel na louky a viděl siluety dvou velkých psovitých šelem, připojily se tři další a ještě jedna. Honily se po louce a pak odběhly. Že jde přímo o vlky, ale netvrdí.
Podle ochranářů je to vůbec první záznam o vytí, které by pro vlky mělo být charakteristické. Ještě v březnu byli ochranáři přesvědčeni, že v pohraničí se pohybuje nejspíš dvojice vlků. Odpovídaly tomu stopní dráhy u zabité zvěře z doby, kdy byl sníh.
Pro vlka svědčí stopy i způsob lovu. Zdokumentována je však jen část případů. Některá zvířata se chovatelům zcela ztratila už během zimy a jara, nejspíš je šelmy odehnaly z ohrady a sežraly jinde. Ani u volně žijících zvířat se neví o všech napadených.
Záběry z fotopastí potvrzují přítomnost vlka. Teprve druhý snímek pochází ze Zdoňova z půl páté ráno 9. května. Ještě se čeká, zda se ze stěru slin odebraných ze sežraného telete v Teplicích podaří izolovat DNA. Porovnání se vzorky nasbíranými v jiných letech v Česku i v sousedních zemích může ukázat, odkud smečka přišla.
„My bychom rádi věděli, co je to vůbec za zvířata. Zda jsou to divocí vlci původně z Lužice, kteří se nyní chovají méně plaše a jdou lovit i hospodářská zvířata blíž obydlím, nebo je to skupina vlků, které někdo choval v zajetí, a proto se chovají zvláštně. Nebo zda jsou to zdivočelí psi. Ale na fotopastech je dvakrát jistě vlk. Na čerstvém snímku je to na 99 procent,“ říká Petr Kuna ze Správy Chráněné krajinné oblasti Broumovsko.
Myslivec Manych tvrdí, že každá zvěř má mít místo k životu. Jeho honitba je prý už skoro prázdná, zbylé kusy před vlkem utekly.
Vlci na Broumovsku útočí na telata. Místní je přitom vídají i ve dne a nedaleko svých domů
Publikováno: 16.5.2016
Desítky mrtvých ovcí, muflonů nebo srn. V okolí Adršpašsko-Teplických skal v minulých měsících nic neobvyklého. Na svědomí to měl mít vlk, ochranáři mluvili o jednom páru a podle nich nebylo jisté, jestli jen migruje, a nebo se v oblasti po dlouhých 250 letech usadil. Teď to ale vypadá, že na Broumovsku žije dokonce celá smečka a škod na hospodářských zvířatech tak přibývá. Nově začaly šelmy napadat i telata.
Bučení krávy, která marně hledá své tele, bylo na pastvině u Teplic nad Metují slyšet zatím dvakrát. Vždy ve stádě soukromého zemědělce Stanislava Martince: „Jsou zakousnutý, jdou jim po krku, no a to zvíře jí chybí. Nám to vadí. Jestli jich bude víc, to samozřejmě nikdo neví, každopádně je to ztráta.“
O činnosti vlků vědí své i na druhé straně hranic, v Polsku. Tam vlci zabili dokonce i dvousetkilovou krávu.
Chovatel Martinec má celoročně na pastvinách sto sedmdesát krav a nepopírá strach z dalších škod. Také proto, že to vypadá, že vlků by v okolí mělo být mnohem víc, než se původně předpokládalo.
„Jel jsem autem po honitbě a vidím pána a ten mi říká, támhle je pět nějakých ušatých potvor a žerou tam muflonku,“ popisuje nedávnou příhodu myslivec Jan Manych.
On sám následně v noci na čekané viděl zvířat dokonce šest: „Byl úplněk, bylo asi půl desáté večer a vidím siluety, jak sedí a vyjí na měsíc. Trvalo to asi dvacet minut a pak jsem viděl šestou siluetu směrem údolím od adršpašské Hajdy.“
Zpráv o výskytu vlků přibývá. Lidé je pozorují i během dne a navíc prakticky přímo mezi domy. To je podle Jana Manycha velmi neobvyklé a může tak jít o zvířata odchovaná v zajetí: „My se domníváme, že jsou zvyklí na přítomnost lidí.“
Napadení lidí ale podle odborníků od vlků nehrozí
Jak přibývají útoky na lesní i hospodářská zvířata a zprávy o počtu šelem, množí se i obavy místních.
Jak ale říká Petr Kafka ze Správy CHKO Broumovsko, napadení člověka nehrozí: „Lidé se jich určitě bát nemusí. I když jich může být více, tak stále jsou to divoká zvířata, která mají z člověka respekt a nepovažují ho za svoji potravu. Žádný útok na člověka rozhodně nehrozí.“
Při jednom z posledních útoků na hospodářská zvířata ochranáři odebrali vzorky slin, které poslali na pražskou zemědělskou univerzitu.
Ta DNA šelmy z Broumovska porovná s desítkami dalších vzorků nasbíraných v minulých letech nejen v ČR, ale i v okolních zemích. Brzy by tak mohlo být jasné, odkud vlčí smečka pochází.
Návrat divočiny. V Olomouckém kraji budou žít rysi, vlci i jiné šelmy
Publikováno: 9.5.2016
V lesích na Šumpersku pobíhá vlčí smečka, na srny číhají rysi. Na Libavou se zatoulá medvěd, občas projde los. Naopak šakal je tu doma, stejně i tetřev. Takový pohled se zřejmě lidem naskytne v budoucnosti. Některá zvířata, jež v Olomouckém kraji dřív žila, se teď znovu objevují. Část šelem se brzy vrátí nastálo.
Začátkem roku přistihla fotopast v Jeseníkách po jedenácti letech vlka. Na stopy rysa narazili lidé na severu kraje před několika lety, teď se však stejné otisky objevily i v jižní části regionu u Šternberka.
Odborníci se shodují, že důkazů o výskytu velkých šelem bude v nejbližších letech přibývat. A nejenom to.
Zatím vlk i rys do kraje spíš jen zabloudí. Pokud se návratu divočiny nepostaví do cesty člověk, v budoucnu by tu vlčí smečka či rysi mohli už trvale žít a rozmnožovat se.
Stejně jako šakal a kočka divoká. Vzácně by do regionu mohl zabloudit také medvěd.
Blížící se návrat vlků si Petr Šaj z olomouckého pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny vysvětluje logicky.
„Vlčí populace je na hranici sousedního Polska a Německa poměrně silná. Lze předpokládat, že vlci, kteří postupně tyto smečky opouštějí, najdou příznivé podmínky i u nás,“ říká Šaj.
Dostatek místa i kořisti je tu podle něj i pro rysy. Šaj má za to, že záznamů o přítomnosti velkých šelem bude v horizontu tří až pěti let přibývat.
„Od jednotlivých pozorování se v následujících letech dopracujeme k tomu, že tu bude fungovat vlčí smečka a rozmnožovat se jedna či dvě rysí rodiny,“ upřesňuje
Šaj odhaduje, že se šelmy usídlí v klidnějších okrajových částech Jeseníků bez intenzivního turistického ruchu.
Konkrétně v okolí Starého Města na Šumpersku, na Hanušovicku, v Rychlebských horách i v Nízkém Jeseníku s vazbou na rozlehlé lesy vojenského prostoru Libavá.
Zabydlení vlků nevylučuje v příštích letech ani Jiří Beneš z Hnutí Duha.
„Očekávám, že se u nás usadí stejně jako před zhruba třemi lety na Kokořínsku,“ doplňuje. Je přesvědčen, že v kraji bude opět žít i rys.
Opatrně se odborníci staví k otázce návratu medvěda. Beneš má za to, že by v Jeseníkách našel dost prostoru. Teoreticky by tak medvěd mohl do regionu v budoucnu zavítat.
Hodně jich žije na Slovensku, odtud občas přijdou do Beskyd. A po nich je na řadě Olomoucký kraj. Šelma by mohla dorazit skrz Nízký Jeseník. Beneš ovšem zdůrazňuje, že velkou překážkou pro medvěda bude dálnice mezi Olomoucí a Ostravou.
„Dovedu si ho ještě představit v prostoru Libavé, pokud její část zůstane v méně přístupném režimu. Tam se záznamy o něm mohou objevovat,“ přemítá Šaj. Možnost, že by se tu medvědi usídlili na stálo, označuje za spekulaci. Už dnes ale může východní částí kraje projít majestátní los při cestě ze severu k populaci žijící na Šumavě. Že by se usadil na střední Moravě, považuje Beneš za vyloučené.
Krom vlků a rysů se v regionu pravděpodobně brzy zabydlí šakal. „Je typický pro jižní Evropu, v posledních letech se však k nám dostává přes jižní Moravu,“ doplňuje Beneš. Některé části kraje podle něj může obývat i kočka divoká.
Šaj i Beneš dodávají, že v budoucnu by přírodu kraje mohli znovu ve větším počtu obohatit i ptáci jako například tetřev hlušec, tetřívek, sokol či puštík bělavý.
Duben 2016
V Jeseníkách pobývá vlk. Na začátku roku jej zachytila fotopast
Publikováno: 28.4.2016
Vzácných rysů žije na území Česka asi osm desítek. Nejvíce se jim daří na Šumavě, kde mají vhodné podmínky pro trvalý život. Záznamy o jejich životě mají ochránci přírody zejména z fotopastí, které v lesích umísťuje například Hnutí Duha. Podle zákona o ochraně přírody je rys ostrovid, který se živí převážně lovem menších kopytníků, silně ohroženým druhem.
Na území Česka žije nyní asi osm desítek rysů. Nejvíce jich je na Šumavě a v Pošumaví, kde nedávno fotopasti zaznamenaly rysí říji. Záběry podle ochranářů svědčí o tom, že česká krajina poskytuje rysům vhodné podmínky pro trvalý život. Informoval o tom ve čtvrtek Jan Piňos z Hnutí Duha.
„Před automatickou kamerou Hnutí Duha umístěnou v Pošumaví se počátkem jara objevila rysice Kristýna se svým nápadníkem, rysím kocourem Fridrichem. Ačkoliv objektiv nezachytil samotný akt páření, je zjevné, co se v těchto týdnech v rysím světě odehrává,“ uvedli ochránci. Konec zimy a počátek jara je v rysím světě ve znamení námluv a říje.
Ekologové tvrdí, že v Národním parku Šumava se ve velkém a nelegálně těží dřevo. Obě zvířata dobrovolníci sledují již několik měsíců. Pokud bylo páření úspěšné, Kristýna by mohla mladé porodit na začátku léta, kdy rysice přivádí na svět nejčastěji dvě mláďata.
Podle Piňose je dobrou zprávou to, že se rysi rozmnožují a trvale vyskytují také mimo národní parky Šumava a Bavorský les. Rysům se tak daří i na česko-slovenském pomezí v CHKO Beskydy, žije jich tu zhruba deset. Fotopasti dokázaly letos na počátku roku výskyt rysa také v Jizerských horách a zoologové evidují výskyt této kočkovité šelmy i v turisticky rušných Krkonoších. Uplynulá zimní sezona také potvrdila výskyt rysa v oblasti Nízkého Jeseníku. Na mapování rysů a dalších druhů velkých šelem se podílí desítky dobrovolníků Rysích a Vlčích hlídek Hnutí Duha. Uplynulou zimu se jich do terénu vypravilo téměř 600. Desítky fotopastí organizace pořídila a instalovala díky podpoře z grantů z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Monitorují vlky, rysy, medvědy a kočky divoké na Šumavě a širším Pošumaví, Beskydech, Javorníkách, Jeseníkách, Krkonoších, Jizerských, v Krušných a Doupovských horách či na Broumovsku a Kokořínsku.
Rys ostrovid je plachá a samotářsky žijící kočkovitá šelma. Loví menší kopytníky, jako jsou srnci, méně často jeleny, divoká prasata, hlodavce a lišky. Svou kořist překvapuje rychlým útokem ze zálohy. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je rys chráněným druhem a je klasifikován jako silně ohrožený.
Rysové obvykle vyvedou dvě mláďata.
Do Jeseníků se vrací vlk i rys. Dokazuje to pětiměsíční průzkum v terénu
Publikováno: 28.4.2016
V Jeseníkách končí zatím nejmasivnější monitoring šelem. Ochráncům přírody se během pěti měsíců podařilo získat věrohodné důkazy o pohybu vlka i rysa ostrovida. Spoléhali se na přímá pozorování v terénu i na moderní techniku.
Jiří Beneš z Hnutí Duha Olomouc se do monitoringu ponořil maximálně. Celou zimu kontroloval fotopasti, procházel terén nebo provázel dobrovolníky z vlčích hlídek.“Letos jsme v Jeseníkách zorganizovali největší monitoring šelem v historii, zapojilo se do něj víc jak 100 dobrovolníků. Pomohly i fotopasti, bylo jich v terénu zhruba 70,“ přibližuje.Právě přináší z lesa jednu z fotopastí. Postupně je bude všechny stahovat. „Mám u sebe jednu z posledních fotopastí, kterou ještě zbývá v Jeseníkách zkontrolovat. Je na ní zhruba 200 MB záznamů,“ ukazuje.Průzkum byl náročný, stál prý ale za to. Na začátku roku získali ochránci přírody záznam ze soukromé fotopasti, která v oblasti Rychlebských hor zachytila pohyb vlka.O několik týdnů později narazili poblíž na další pravděpodobně vlčí stopy. Pozitivní výsledky ale hlásí i z opačné strany Jeseníků. Z okolí Šternberka mají zase věrohodné důkazy o pohybu rysa.“Stopy se nám podařilo zdokumentovat na zbytcích sněhu a také v blátě. Překvapením to pro nás bylo, na tomto území jsme ho nečekali. Na druhou stranu je třeba říci, že toto území je pro trvalý výskyt rysa ostrovida téměř ideální. Není rušen člověkem, žádnou lidskou činností, má tam dostatek potravy,“ vysvětluje Beneš.’Záleží na ohleduplnosti lidí’Ředitel regionálního pracoviště Agentury pro ochranu přírody a krajiny Michal Servus zdůrazňuje, že výsledky monitoringu jsou velmi cenné. Signály o pohybu šelem měli ochranáři už dřív, nebyly ale průkazné.“Je to ojedinělé pozorování, takže se nedá hovořit o nějaké populaci, která by tady byla trvalá,“ říká Servus. Bez nasazení desítek lidí a moderní techniky by zřejmě ochránci přírody čekali na přímé důkazy ještě dlouho.“Jestli populace tady má šanci, nebo nemá, záleží samozřejmě na nás, jak se vůči těmto citlivým druhům budeme chovat. Protože to samozřejmě není jenom o tom, jestli nějaký pytlák toho rysa uloví, ale je to i záležitost toho, jakým způsobem se stavíme například k dopravní infrastruktuře a podobně, jestli neklademe do migračních tras zbytečně mnoho překážek a tak dále,“ dodává Servus.Populaci vlků na Českolipsku sledují ‚vlčí hlídky‘, pomáhají i v boji s pytláctvímVlci sem chodí jak do špajzu, zlobí se chovatel z Broumovska. Přišel už o 40 ovcíDesítky dobrovolníků budou stopovat rysa v Jeseníkách. Pomůžou i fotopastiVelké obavy vyvolala u farmářů v Jeseníkách zpráva o pohybu vlka. Bojí se o svá stádaVlci se vrací na jih Čech. Loni je pětkrát zachytily fotopasti Do Jeseníků se po 10 letech vrátil vlk. Zachytila ho soukromá fotopast
Zdroj: http://www.rozhlas.cz/zpravy/priroda/_zprava/1607939
Fotopasti Hnutí DUHA zachytily unikátní záběry rysí říje
Publikováno: 28.4.2016
Šumava, Beskydy, Javorníky, Novohradské hory, ale nově také Jeseníky či Jizerské hory – to jsou jen některé z oblastí, které jsou stálým či přechodným domovem naší největší a skrytě žijící kočkovité šelmy, rysa ostrovida. Podle posledních odhadů jich na území České republiky žije zhruba osm desítek.
Fotopasti Rysích hlídek Hnutí DUHA nedávno přinesly unikátní záběry z rysí říje, které svědčí o tom, že naše krajina rysům poskytuje vhodné podmínky pro trvalý život. Na mapování rysa a dalších druhů velkých šelem se podílí desítky dobrovolníků Rysích a Vlčích hlídek Hnutí DUHA. Jen uplynulou zimu se jich do terénu vypravilo téměř šest set.
Fotopasti nám umožňují nahlédnout do skrytých okamžiků života divoce žijících zvířat, aniž by je člověk svojí přítomností rušil. Před automatickou kamerou Hnutí DUHA umístěnou v Pošumaví se počátkem jara objevila rysice Kristýna se svým nápadníkem, rysím kocourem Fridrichem. Obě zvířata ochranáři sledují již několik měsíců. Ačkoliv objektiv nezachytil samotný akt páření, je zjevné, co se v těchto týdnech v rysím světě odehrává.
U Šternberka se objevil rys
Publikováno: 27.4.2016
Několikaměsíční monitoring přinesl důkazy o výskytu velkých šelem v regionu Jeseníků. Díky instalaci šedesátky fotopastí i pátrání dobrovolníků v terénu se v severní části Olomouckého kraje podařilo prokázat pohyb vlka obecného i rysa ostrovida.
„Na počátku ledna získali ochránci přírody videozáznam z fotopasti umístěné na severní hranici Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jeseníky, na němž byl zachycen vlk.
V druhé polovině února nalezli dobrovolníci Vlčích hlídek na dalších dvou místech v Rychlebských horách stopy, které s největší pravděpodobností patřily také vlkovi.
Jsou to první důkazy o pohybu vlka obecného v oblasti Jeseníků po více než deseti letech.
V Nízkém Jeseníku nedaleko Šternberka se ochráncům přírody podařilo získat důkazy o pohybu rysa.
„Při přesunu k jednomu ze zimovišť netopýrů, která pravidelně kontrolujeme, jsem ke svému překvapení objevil ve sněhu na lesní cestě stopy rysa ostrovida. Byly poměrně čerstvé, a tudíž zcela nezaměnitelné,“ sdělil Jiří Šafář z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky.
Stabilní populace zřejmě nikoliv
Přímo na území CHKO Jeseníky se výskyt vlka či rysa prokázat nepodařilo.
„Přítomnost velkých šelem tu není vyloučená, velmi pravděpodobně zde však nežijí stabilní populace,“ řekl koordinátor jesenického monitoringu šelem z Hnutí Duha Jiří Beneš.
Za jejich absencí pravděpodobně stojí ilegální lov, izolovanost území od dalších populací velkých šelem a zvyšující se fragmentace krajiny.
Během pětiměsíčního mapování ušli lidé zapojení do monitoringu při 220 pochůzkách celkem tři a půl tisíce kilometrů.
Projektu se kromě pořádajícího Hnutí Duha Olomouc účastnila také Agentura ochrany přírody a krajiny, Lesy České republiky, Český svaz ochránců přírody Šumperk a Ostravská univerzita.“
Zdroj: http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/v-jesenikach-ziji-rysi-i-vlci-ukazal-vyzkum-20160427-y3wt.html
Šelmám v Beskydech škodí pytláci i řidiči
Publikováno: 27.4.2016
BESKYDY
Počet rysů, vlků a medvědů v Beskydech stagnuje. Potvrdilo to tradiční únorové sčítání velkých šelem, jehož výsledky nyní zveřejnili ochránci přírody. Růstu populace vzácných zvířat podle nich brání především pytláci a autodoprava. Výskyt šelem v přírodě poznají ochranáři díky pobytovým znakům, tedy stopám ve sněhu, trusu nebo zbytkům kořisti. Významnou roli hrají také snímky z fotopastí.
Aktuální odhady mluví o tom, že se v Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách pohybuje minimálně deset dospělých rysů, pět dospívajících mláďat a tři vlci. Jejich teritorium zahrnuje kromě CHKO Beskydy i Slezské Beskydy a pohraniční území Slovenska a Polska.
„Fotopasti nám ukázaly, že pouze dva dospělí rysi z deseti se zde pohybují déle než čtyři roky. Fluktuace zvířat je vysoká,“ poznamenal Miroslav Kutal, koordinátor monitoringu velkých šelem z Hnutí DUHA Olomouc. Ochránci přírody potvrdili také výskyt jednoho medvěda. „Pohybuje na české i slovenské straně Javorníků,“ přiblížila zooložka Dana Bartošová ze Správy CHKO Beskydy.
O rysicích nemají žádné zprávy
Přestože v Beskydech existuje stále řada volných teritorií, které by mohly šelmy osídlit, v posledních letech se to stále nedaří. I kvůli jejich zranitelnosti. „Náhlá a trvalá zmizení pravidelně pozorovaných jedinců z míst, kde se předtím trvale vyskytovali, svědčí o tom, že největší hrozbou pro šelmy je pytláctví. Potvrzují to i výzkumy odborníků. Především medvědi a rysi představují pro pytláky atraktivní trofeje,“ podotkla Bartošová.
V předchozích letech objevili ochranáři upytlačenou rysici poblíž obce Krásná v Moravskoslezských Beskydech, v lesích u Frýdlantu nad Ostravicí našli dokonce zbytky tlap a krku medvěda, kterého někdo odborně stáhl. Pachatele se však nikdy dopadnout nepodařilo.
Jejich dvě mláďata navíc loni na podzim srazila a zabila auta. „Neopatrnost koťat a jejich pohyb kolem silnice naznaču
Už řadu měsíců nemají ochránci přírody žádné zprávy o dvou rysicích, které žily v oblastech kolem Makyty a Dolní Bečvy. Také u nich se obávají upytlačení.
jí, že předtím přišla o matky,“ nastínila Bartošová.
Právě autodoprava je dalším z vlivů, kvůli kterému se nedaří počty šelem v Beskydech zvyšovat. Negativně působí také stále hustější zástavba v oblasti koridorů, kterými rysi a další zvířata přecházejí do Beskyd a Javorníků ze Slovenska.
Letošního, v pořadí už dvaatřicátého mapování velkých šelem se za čtyři únorové dny zúčastnilo na osmdesát profesionálních a dobrovolných ochránců přírody. Ti kromě šelem narazili na přítomnost dalších vzácných a chráněných živočichů, například vydry říční, jeřábka lesního, puštíka bělavého nebo krkavce velkého.
M. Tomáš: Vlk by Brdům významně prospěl. Stav jelenů je velmi vysoký
Publikováno: 25.4.2016
Od začátku tohoto roku monitoruje výskyt rysa v celé oblasti CHKO Brdy Martin Tomáš. Používá k tomu fotopasti a nachodí desítky kilometrů po Brdech:
Příbram – Do České republiky se navrací velké šelmy. Do nových oblastí proniká i rys, kterému se staly před lety domovem i Brdy. Žije stále v Brdech tato kočkovitá šelma? To se snaží zjistit Martin Tomáš.
„Projekt Meetlynx – dříve jsme používali Setkání s rysem podle stejnojmenných akcí s mladým rysem Blondýnem – funguje od roku 2014. Na akcích nás vidělo přes 8 tisíc lidí.. Akce děláme zdarma a jsme projekt pouze s privátním financováním. Od začátku roku 2016 děláme aktivní monitoring velkých šelem ve spolupráci se dvěma CHKO – Brdy a Lužické hory. Největší úspěch je zatím potvrzení výskytu vlka (fotka z fotopasti) v Lužických horách po více než 200 letech. V Brdech bychom rádi ověřili, jak je na tom populace rysa, která v prostoru Brd vznikla migrací záhy po reintrodukci rysa na Šumavě v osmdesátých a devadesátých letech. Aktuálně ale nemáme moc pozitivních zpráv,“ říká Martin Tomáš. Ten byl v týdnu hostem online rozhovoru Příbramského deníku.
* Jak jste se dostal k monitorování velkých šelem?
Vztah k přírodě už mám od dětství díky rodičům a prarodičům. Už přes dvacet let přírodu a zvířata také fotografuji. K velkým šelmám mě přivedla náhoda a opožděný let z Londýna, kde jsem se potkal s jedním z největších šelmařů na světě Alanem Rabinowitzem. No a přes irbisy a tygry už to šlo logicky k šelmám u nás. Člověk nemusí tolik cestovat…
* Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, kolik fotopastí používáte a jak vybíráte místo, kam fotopast umístit?
Počet fotopastí si z důvodů jejich bezpečnosti nechám pro sebe, snad se nezlobíte. Místa jsme v Brdech museli vybírat zejména na základě našich zkušeností hlavně ze Šumavy. Nejraději bychom využili zimní stopování, ale sněhové podmínky o letošní zimě moc nepřály. Buď sněžilo každou chvíli, takže stopovat nešlo, nebo to roztálo. Proto se také snažíme zapojit i místní a turisty. Udělali jsme přednášku ve Spáleném Poříčí, určitě budou další následovat. Na nich ukazujeme, jak vypadají rysí pobytové znaky. Také jsme zprovoznili facebookový profil Hledá se rys Brdys. Pro monitoring je určitě dobré, když nám veřejnost pomůže a pošle fotky a lokality míst, kde třeba našli stopy nebo ještě lépe strženou kořist.
* Nemáte pocit, že rys je náročnější na výběr teritoria, než vlk, který se objevuje i v takových lokalitách, kde nejsou tak rozsáhlé lesní komplexy, jako je třeba Šumava či Jeseníky?
Dříve, když se prováděla reintrodukce rysa na Šumavu, vědecká obec trvala na vysoké míře lesnatosti, dokonce přes 80 %. Dnes už máme výsledky telemetrie prostřednictvím GPS obojků, fotomonitoringu nebo monitoringu prostřednictvím hledání stop a dalších pobytových znaků, ze kterých se ukázalo, že to může být i o více než polovinu méně. Dokazují to rysi zejména v podhůří Šumavy. Al i u rysů jistě rozhoduje jejich povaha. Jeden se vyhýbá i rekreačním budovám obloukem, druhý projde přes zahradu trvale obydleného domu. Rozhodující je početnost potravy, ta je u nás všude nadstandardní, místo k odpočinku (rys většinu dne prospí) a samozřejmě také přítomnost jedinců opačného pohlaví k páření. Zvířata nám sama ukazují svou adaptabilitu. Jen je potřeba jim nechat kousek klidu. V přírodě jsou velké šelmy velmi prospěšné.
* Pane Tomáši co Blondýn, jak o něm mluvíte v článku. Kde je momentálně a jak jste se k němu dostal?
Náš rysí ambasador Blondýn je ve svém domácím Zooparku Zájezd nedaleko Kladna. Tam ho můžete vidět. Už je to ale velký rysí kocour, silně doporučuji si ho už pouze prohlédnout! Doba, kdy byl mazlivé kotě a nechal se drbat, je pryč. Pokud se chcete pokochat jeho kotěcí dobou, doporučuji zavítat na náš facebookovský profil Setkání s rysem www.facebook. com/meetlynx kde si můžete prohlédnout kupu fotek nebo i videí.
* Už se vám stalo, že někdo ukradl kameru?
V Brdech zatím ne, ale jinde to bohužel není rarita. Je to obrovská škoda. Ty pasti, které používáme se nedají použít na nic jiného, navíc přijdeme o data. Lidská nenechavost nás bohužel nutí vynechat některá místa, kde by fotomonitoring dával smysl, ale pro vysokou návštěvnost nechceme riskovat. Navíc je projekt financovaný z vlastní kapsy, nemáme neomezený rozpočet na nákup dalších a dalších zařízení.
* Dobrý den, pane Tomáši, asi vaše kamery zaznamenaly i jiná zvířata než rysy, co jste všechno už natočili?
V Brdech už jsme vyfotili jeleny, divoká prasata, jezevce, kuny, muflony, srnce, lišky, občas i nějaké ptáky. Za letošek je ale nejcennější foto našeho projektu mimo Brdy, v Lužických horách, kde se nám podařilo vyfotit vlka, což znamená pozorování po více než 200 letech. Jinak občas vyfotíme i lidi, respektive jejich nohy. Mrkněte na náš facebook profil Setkání s rysem, kde jsme přehled fotek nedávno uveřejnili.
* Pokud monitoring potvrdí výskyt rysa v Brdech budou v této lokalitě přijata nějaká konkrétní opatření ke zvýšení jeho ochrany? Pokud ano, jaká.
Už monitoring sám o sobě má vliv na odrazení pytláků, přičemž pytláctví je největším ohrožením rysů u nás. Nějaká specifická opatření pravděpodobně nejsou potřeba, stačí pravidla obvyklá pro CHKO.
* Dobrý den, co výskyt vlka v Brdech? Očekáváte jeho usazení v brdských lesích?
Dobrý den, zajímavá otázka! Dříve jsem s bavorskými kolegy prohrál sázku, sud piva, kdy jsem očekával rychlejší zaznamenání vlka než šakala na pastech na Šumavě, včetně rakouské části a NP Bavorský les. Šakal vyhrál. Obě tyto šelmy se v Brdech jistě objeví (pokud už se šakal neobjevil), otázkou je, kdy tomu tak bude? Do Brd vede nejvýznamnější migrační koridor ze Šumavy, tam už vlci jsou, ale jen v malém počtu. Jakmile se prostor Šumavy vlky nasytí, bude k migraci docházet stejně, jako se tomu stalo u rysa. Vlk by Brdům významně prospěl. Stav jelenů je velmi vysoký. Ale kdy se toho dočkáme, to si netroufám odhadovat.
* Jak je možné, že někdo, kdo pořádá osvětové akce o přírodě pro děti i širokou veřejnost, vystupuje na internetových diskuzích zcela nenávistně, vulgárně a agresivně proti zájmovým skupinám občanů a nabádá veřejnost k páchání trestných činů? Nějak mi tyto dvě činnosti nejdou k sobě.
Zaznamenal jsem už nějaké pomluvy, jsme bohužel v ČR. Jsou zejména z řad myslivců. Není se čemu divit, kritizuji jejich přístup k šelmám a také neschopnost se zbavit pytláků ve svých řadách. Pokud místo sebereflexe vytrhávají slova z kontextu, je to škoda, ale nemohu s tím nic dělat. Žádný z našich projektů není proti myslivosti namířen, s myslivci i spolupracujeme. Že to nepůjde se všemi z několika desítek tisíc je pochopitelné. Snažíme se myslivcům zejména doplnit informace o životě šelem. Při možnostech, které máme, se to daří.
* Dobrý den, stále jsem ještě nevyčetl, zda se rys usídlil v Brdech nastálo nebo zda Brdy obývá v určitých obdobích. Mohl by jste k tomu něco říci případně jaká je prognóza, aby se v Brdech usídlil natrvalo?
Na tuhle otázku je po čtyřech měsících monitoringu zatím nemožné dát dobrou odpověď. Trvalý pobyt rysů možný je. Pravděpodobně jsou stálými obyvateli Brd, zatím ale neumíme říct, kolik jich je. Počítejte, že to budou jednotky jedinců.
* Dobrý den, o rysech se obecně ví, že mají poměrně velký rajon. Kolik rysu se podle vašeho názoru může v Brdech maximálně usídlit?
Domovské okrsky rysů jsou variabilní. V ČR existují rysi s rajonem přes 700 km čtverečních i kolem 100 km. Samci se mohou překrývat, samice svůj rajón sdílí málo. Berte to, prosím, jako odhad, ale pro celou oblast Brd a přilehlé terény to vidím na 2 samce a 4 samice. Jsou to ale opravdu spíše statistické odhady. Držte nám palce, ať v řádu několika nejbližších let umíme dát přesnější odpověď.
* Jakou lovnou zvěří je potrava rysa, jak často loví a je pravda, že zabíjí zvěř také jen z rozmaru?
V ČR je to výrazně dominantně srnec obecný. Pak to může být prase divoké, jelen (v obou případech spíš mladá zvířata), zajíc, ptáci, další kopytníci. Lov z rozmaru je jedna z častých fám kolujících o rysovi. Kočkovité šelmy mají obecně malé srdce vzhledem k osvalení těla, takže nedokáží snadno okysličit svalstvo při stresových situacích (lov k nim patří). Proto nejsou nijak výtečnými lovci a už vůbec ne plýtvači nebo lovci pro zábavu. Prostě tohle nemohou udejchat. Z fotomonitoringu i telemetrie už víme, že se rys ke své kořisti vrací i přes dva týdny. Pokud mu ji nesežerou jiné šelmy nebo prasata, tak až do kompletního zkonzumování svaloviny. Je ovšem pravda, že dříve, když se v některých oblastech objevil nově, např. po reintrodukci na Šumavě, byl pro rysa lov snadný, protože na něj ostatní zvířata neuměla reagovat. Tehdy se stávalo, že po ulovení sežral jen maso ze zadní kýty a k úlovku už se vždy nevrátil, protože si zvládnul ulovit kořist novou. To už ale neplatí. Jinak velmi pravděpodobně vznikla tahle fáma po pozorování rysa s čerstvě ulovenou kořistí. Je obvyklé, že rys útočí znovu a znovu na již usmrcené zvíře. Je to chování spojené s vysokou hladinou adrenalinu v jeho těle. Pak se ovšem, pokud není vyrušen, dobře nadlábne. Zvládne zhruba dvě kila na jedno posezení.
* Dobrý den, všude se povídá, že rys je zdravotní policie, Lovi pouze nemocné a slabé kusy. Jak je tedy možné, že u nás v honitbě během jednoho prosincovém týdne strhl rys 6 kusů srnčího? Všechno byly zdravé dospělého kusy a vše to bylo na ploše cca 10 ha.
Rys je oportunistický lovec, využívá příležitost. Příležitost mu samozřejmě může dát nemocné zvíře, ale stačí také neopatrné. Pokud se rys dostane do míst, kde 200 let nebyl, bude pro něj lov snadný, protože ho jako nebezpečí zvířata nevyhodnotí.
* Dobrý den, chci se zeptat, v jakém směru je pan Tomáš erudovaný k tomu, že může toto monitorování rysa provádět a rozumět jeho bionomii. Je studovaný odborník v dané problematice, nebo jen samozvaný,,ochránce“?
Nevím, co myslíte samozvaností. Projekt spolupráce Meetlynx a Správou CHKO Brdy vznikl na základě dlouholetých zkušeností našeho týmu. Kdyby Správa těm zkušenostem nevěřila, žádný takový projekt by nezačal. Podobně jako projekt v Lužických horách nebo spolupráce na akcích v NP Šumava, CHKO Jeseníky, CHKO Beskydy a dalších. Můžeme se pochlubit i tím, že jsme tak trochu vychovali i dnešního „šéfa“ monitoringu velkých šelem v Jeseníkách.
* Jezdíte po celé ČR, čím je pro Vás CHKO Brdy výjimečné?
Musím se přiznat, že po zahájení aktivit v Brdech, kdy bylo jasné, že mi seberou velký kus času, jsem měl trochu strach, že se mi bude stýskat po Šumavě a okolí, kde jsem před tím nejvíce působil. Ale Brdy se mi dostaly rychle pod kůži. Výjimečné je vnímám v tom, že tam nenarazím na živou duši (v terénu jsme tedy zejména přes týden), moc rád mám brdská vřesoviště a staré lesy okolo Padrťských rybníků. Také skály se suťovými poli jsou docela unikátní. A dneska už taky na mnohých místem vím, který pták mě svým zpěvem, houkáním nebo kvíkáním přivítá, takže už se cítím jako doma.
* Co by se mělo v Brdech dělat po odchodu armády, aby byla lepším biotopem pro velké šelmy?
Ta odpověď bude snadná: nic. Co nejvíce udržet stávající stav. Nerad slyším myšlenky o vybudování hráze na Klabavě. Snad nikoho nenapadne stavět něco uvnitř. Brdy jsou cenné tím, že v nich kromě přírody nic není.
V Beskydech je 15 rysů, tři vlci i medvěd
Publikováno: 25.4. 2016
Podle ochránců přírody jsou počty velkých šelem v posledních letech stabilní Beskydy – Ochránci přírody odhadují, že v Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách se pohybuje minimálně deset dospělých rysů, pět dospívajících mláďat a tři vlci.
Rozlehlé teritorium těchto velkých šelem zahrnuje kromě Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Beskydy i Slezské Beskydy a pohraniční území Slovenska a Polska.
V Javorníkách prokázali ochránci také výskyt medvěda. Evidují tři pozorování téhož jedince. Výskyt velkých šelem potvrdily výsledky jejich únorového mapování, které ochránci přírody uspořádali už po dvaatřicáté. „Počty rysů v Beskydech a Javorníkách jsou v posledních pěti letech stabilní. Pohybuje se zde kolem deseti dospělých jedinců. Značná je ale fluktuace zvířat,“ uvedl koordinátor monitoringu šelem z Hnutí DUHA Olomouc Miroslav Kutal.
PYTLÁCTVÍ JE STÁLE NEJVĚTŠÍ HROZBOU
Fotopasti ukázaly, že jen dva dospělí rysi z deseti se ve sledovaném regionu pohybují déle než čtyři roky.
Zároveň existují oblasti, kde se navzdory dobrým podmínkám rysi nevyskytují vůbec. „Svědčí to o tom, že potenciál velkých šelem není v Beskydech zcela využitý,“ řekl Kutal.
Největší hrozbu pro rysa, vlka i medvěda stále představuje pytláctví. Tvrdí to Dana Bartošová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, regionálního pracoviště Správy CHKO Beskydy.
„Svědčí o tom náhlá a trvalá zmizení pravidelně pozorovaných jedinců z míst, kde se předtím trvale vyskytovali,“ sdělila Bartošová.
Zásadní vliv má také doprava. Zejména na mladá nezkušená zvířata. „V minulém roce byla zřejmě v důsledku ztráty matek usmrcena na silnicích v CHKO Beskydy dvě rysí koťata,“ dokládá Dana Bartošová. Únorového čtyřdenního mapování velkých šelem se letos zúčastnilo na osmdesát profesionálních a dobrovolných ochránců přírody. Takzvané vlčí hlídky organizovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy.
STOPY ŠELEM HLEDALO 80 DOBROVOLNÍKŮ
Hodnocení se opíralo o terénní nálezy stop, trusu či zbytků kořistí, dlouhodobé poznatky ochránců přírody i aktuální údaje Hnutí DUHA, které má k dispozici záznamy z fotopastí.
Vedle velkých šelem členové vlčích hlídek pozorovali v Beskydech také další vzácné a chráněné živočichy, například vydru říční, jeřábka lesního, strakapouda bělohřbetého, datlíka tříprstého, žlunu šedou, datla černého, ledňáčka říčního, puštíka bělavého či krkavce velkého.
Žena natočila vlka kus od svého spacáku. Působil legračně, řekla
Publikováno: 20.4.2016
Další důkaz o vlčí smečce žijící v Podbezdězí je na světě. Hnutí Duha zveřejnilo video pořízené členkou vlčích hlídek, které dokumentuje mimořádné setkání člověka s touto šelmou. Záznam dokazuje, že vlci se naučili žít v krajině obývané člověkem a nepovažují ho za svého nepřítele.
Krátký snímek pořídila Leona Kutalová z Frýdku-Místku. Jako odbornice na velké šelmy se do oblasti Doks vypravila s ruční kamerou a mikrofonem pro nahrávky vlčího vytí. Vůbec netušila, že vlkům stane tváří v tvář.
„Ráno po probuzení ve spacáku se mi nechtělo vstávat. Protože byla zima, tak jsem ještě ležela a koukala do korun stromů. Uslyšela jsem zapraskání větvičky a zahlédla mezi stromy mihnout se dva šedavé hřbety. Sáhla jsem po kameře připravené vedle karimatky,“ popisuje počátky setkání Leona Kutalová. Vlk legračně kroutil hlavou
Protože bylo bezvětří, vlci ji necítili. Jen díky tomu se přiblížili na osm metrů od ženy. Jeden z vlků si jí pak všiml a odběhl, aby se za okamžik zase vrátil.
„Zvědavě mě pozoroval, legračně kroutil hlavou, jak se nejspíš snažil lépe identifikovat, co to tam divného leží na zemi. Nakonec pomalu odešel směrem za ostatními vlky,“ vylíčila.
Video podle ní dokazuje, že setkání člověka s vlkem může proběhnout docela poklidně, až téměř komicky a ani jedna strana z toho nemusí být ve stresu. Mimořádné setkání pokládá Leona Kutalová ze nesmírně obohacující.
„Cítila jsem směs obrovského nadšení a vzrušení z tak blízkého a zajímavého setkání. Zároveň jsem se snažila soustředit na natáčení na kameru,“ přibližuje.
Až po odchodu vlka jí došlo, jak obrovské štěstí měla. Hned si záznam na kameře pustila, aby se ujistila, že neměla halucinace.
„Kdybych si nemohla pustit ten videozáznam, tak bych se snad i sama podezřívala, jestli se mi to náhodou jen nezdálo, protože to bylo opravdu jen těžko uvěřitelné,“ směje se. Málokdy spatříme velké šelmy, říká expert
Záběry potěšily také jejího manžela. Miroslav Kutal, rovněž expert na velké šelmy v Hnutí Duha, považuje podobné záběry za velmi vzácné.
„Vlci zpravidla ví o člověku dříve, než je stihneme zaregistrovat, podobně jako jiné divoké šelmy. Kolikrát v životě se vám třeba podaří vidět třeba obyčejnou lišku, která je nesrovnatelně početnější než vlk,“ přibližuje Kutal.
Zvíře na videu je mladý vlk a možná šlo o jeho první setkání s člověkem. Snad proto neprojevoval strach. A nebo to mohlo být naprosto opačně a na lidi už byl vlk zvyklý. Podle Leony Kutalové musí v lesích Máchova kraje k takovým setkáním čas od času dojít. „Když pak někdo třeba zpozoruje smečku, jak prochází okrajem louky blízko vesnice, nelze to vykládat tak, že vlci ztratili plachost a je to důvod k obavám o bezpečnost. Prostě jen zjistili, že většina lidí a budov pro ně nepředstavuje riziko, tak nemají takovou potřebu se jim za každou cenu vyhýbat,“ říká ekoložka.
Většina lidí nemá s vlky vlastní přímou zkušenost tak jako s běžnými lesními zvířaty, takže jejich představy o nich jsou podle ní často zkreslené, ovlivněné pohádkami, vymyšlenými příběhy z filmů či předsudky. „Díky pořízenému videu jsem tak získala i možnost, jak svůj zážitek zprostředkovat dalším lidem a tím snad napomoci poklidnějšímu návratu vlků do našich lesů,“ dodává Leona Kutalová.
Zdroj: http://liberec.idnes.cz/v-podbezdezi-zena-natocila-na-rucni-kameru-vlka-frg-/liberec-zpravy.aspx?c=A160420_143602_liberec-zpravy_tml#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=hobby&utm_content=main
Ze zoo zpět do přírody? Zákaz! stojí v nových pravidlech
Publikováno: 20.4.2016
Jedním z poslání zoologických zahrad je návrat vybraných zvířat do přírody. Nově nastavovaná pravidla jim to ale mají u desítek druhů zakázat.
Ostravská a královédvorská zoologická zahrada pomáhaly před lety při návratu rysa na Šumavu, neboť tento druh byl v Česku původně zcela vyhuben. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo z chovného centra v Horním Maršově, spravovaném zoo ve Dvoře Králové nad Labem, vypuštěno do Krkonošského národního parku více než čtyřicet tetřevů. Různé programy na vyslání vybraných druhů zvířat do volné přírody – odborně nazývaný reintrodukce – mají prakticky všechny zoologické zahrady.
Chystaná novela mysliveckého zákona jim má ovšem u vyjmenovaných savců a ptáků návrat do přírody zakázat. Na dlouhém seznamu čítajícím 69 položek jsou mimo jiné i uvedený rys nebo tetřev. „V zájmu zachování druhů zvěře se zakazuje vypouštět do honiteb zvěř, která byla chována v zajetí, včetně chovů v zoologických zahradách,“ uvádí se v předloze z dílny ministerstva zemědělství.
Česká kočka na Slovensko
Proti těmto plánům se už postavila Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Připomněla, že se její členové významně podílejí na ochraně přírodní rozmanitosti – právě i návratem ohrožených druhů živočichů do jejich přirozeného prostředí. „Připravovaný zákon by v navrhované podobě mohl možnosti reintrodukcí na území České republiky velmi zkomplikovat či zcela znemožnit,“ uvádí se ve stanovisku unie.
Například Petr Čolas, ředitel ostravské zoologické zahrady, která má s reintrodukcí vybraných druhů zvířat mnoholeté zkušenosti, pokládá novelu za další zásah do něčeho, co dlouhá léta funguje. A toto sešněrování prý může odrazovat od dalších aktivit. Už dnes přitom platí, že zoo musí získat několik povolení, než může začít vypouštět zvířata do přírody. Předchází tomu dlouholetá příprava, zahrada musí splňovat mezinárodní standardy. „Trvá to mnoho a mnoho let a pracuje na tom mnoho a mnoho lidí,“ říká Čolas, jehož zoo vrátila do přírody například stovky sov.
Podobné práci se už léta věnuje rovněž Přemysl Rabas, někdejší ředitel chomutovského zooparku a současný šéf Zoo Dvůr Králové. „Měli jsme vždy velmi dobrá zpětná hlášení od ochranářů,“ konstatuje. Ministerský návrh pokládá za nesmyslný také proto, že se jím zavírají dveře pro řešení problémů s ubývajícími živočišnými druhy, které se mohou objevit v budoucnosti. Paradoxně se tak může stát, že české zahrady budou dodávat některá zvířata jen do ciziny, protože doma to budou mít zakázané. Příkladem by mohla být kočka divoká, která je rovněž na ministerském seznamu. Několik zoo přitom spolupracuje na reintrodukci tohoto druhu na Slovensku.
Nepřežijí v přírodě?
Podle Zdeňka Vermouzka, ředitele České společnosti ornitologické, by se spíše měl řešit návrat vybraných druhů případ od případu. Uznává, že ptáci odchovaní v zajetí skutečně někdy mohou způsobit spíše potíže – například kvůli své pozměněné genetice. Zároveň se pozastavuje nad tím, že myslivcům nikdo nezakazuje vypouštět na rybníky uměle odchované kachny, které mnohdy ani neumějí pořádně létat a musejí se uměle krmit. „Na podzim je pak myslivci zmasakrují,“ říká Vermouzek. Náměstek ministra zemědělství Patrik Mlynář uvedl, že pro záchranu druhů zvěře nejsou primárně určeny chovy v zoo, ale takzvané záchranné chovy, které povolují i orgány ochrany přírody. Vypouštění zvířat z „domácích chovů“ podle něho není žádoucí například kvůli změněnému chování (zvíře ztrácí schopnost samostatného přežití ve volné přírodě), potenciálního veterinárního ohrožení původní populace nebo z důvodu bezpečnosti lidí. „Zvěř, která lidským odchovem do značné míry ztratila plachost, je pro člověka nebezpečná,“ říká Mlynář.
Dodává, že nová pravidla se mají vztahovat jen na zvěř ve smyslu mysliveckého označení, takže se vůbec nedotkne některých druhů, které se nyní chovají v zoologických zahradách pro reintrodukci. Zmínil například orla skalního.
Unie zoologických zahrad je přesvědčena, že zmiňované obavy ministerstva – například neschopnost přežít ve volné přírodě – nejsou namístě. Vybranou zvěř je možné na odchod ze zoo připravit. Vyzvala proto ministerstvo, aby zahradám ponechalo možnost reintrodukce, byť třeba za přísnějších podmínek.
Nesmějí ze zoo (výběr)
Bobr evropský
Rys ostrovid
Medvěd hnědý
Los evropský
Králík divoký
Káně lesní
Sokol stěhovavý
Tetřev hlušec
Bažant obecný
Krahujec obecný
V podhůří Krkonoš má šanci vlk i rys, tvrdí zoolog Krkonošského parku
Publikováno: 10.4.2016
Po více než 200 letech se v Krkonoších zabydlely velké šelmy. Vrchlabský zoolog Jiří Flousek věří, že se rys začne na horách pravidelně rozmnožovat a že se vlci jednou trvale usadí v podhorských oblastech. Návrat medvěda je však téměř vyloučený.
Na velké šelmy si lidé v Krkonoších musí zvyknout. První novodobé údaje o výskytu rysů a vlků na území Krkonošského národního parku se objevily v roce 2000. Od té doby odborníci posbírali kolem 200 záznamů o rysovi a téměř 20 o vlcích na území Krkonoš a přilehlých oblastí Broumovska a Jizerských hor.
„Zpočátku převažovala náhodná, nedoložená pozorování. S postupem času se zvyšuje počet doložených a vyfocených zvířat, což je důkaz, že se šelmy v Krkonoších vyskytují pravidelně a pravděpodobně trvale, byť dodnes nemáme jednoznačný doklad o tom, že se zde rozmnožují,“ říká zoolog Jiří Flousek ze Správy Krkonošského národního parku, který je koordinátorem monitoringu velkých šelem v Krkonoších.
Uvádí se, že v Krkonoších žijí dva či tři rysové. Máte o nich podrobnější informace?
Samci mají domovský okrsek kolem 400 čtverečných kilometrů. Kdyby sídlili uprostřed Krkonoš, tak celé hory v pohodě zabere jeden samec. Zdá se, že jeden rys žije na rozhraní západních Krkonoš a Jizerských hor, druhý na polské straně Krkonoš kolem Karpacze, pohybuje se v okolí Sněžky, Temného Dolu a Pomezních Bud. Další zvíře s největší pravděpodobností žije v oblasti Rýchor a zabíhá do Vraních hor a možná i na Broumovsko.
Je to odhad, nebo spolehlivý údaj?
Všechno to jsou odhady. Spolehlivý údaj bychom získali, kdybychom zvířata chytili a dali jim telemetrické obojky. Mohli bychom tak přesně sledovat jejich pohyb.
Dá se předpokládat, že se zdejší populace rozroste?
Nijak výrazně asi ne, protože rys na to, aby se uživil, potřebuje obrovskou plochu. Někdy mu trvá sedm až deset dní, než se vrátí na místo, kde ho zachytila fotopast. V případě rozmnožování se ale počty rysů mohou na přechodnou dobu, než se mláďata osamostatní a začnou vyhledávat vlastní okrsky, zvýšit. Před letošní zimou jsme v celých Krkonoších instalovali 25 fotopastí, ale bohužel nevyfotografovaly ani jednoho rysa. Počítal jsem, že alespoň pár záznamů budeme mít. Je možné, že zvířata změnila domovské okrsky. Na základě toho bych přinejmenším usuzoval, že se počet rysů v Krkonoších nezvyšuje.
Máte pro to vysvětlení?
Možná, že se rozmnožuje, ale nemáme to doložené fotografií nebo stopami. Existuje jedno nebo dvě svědectví lidí, kteří údajně viděli rysa s mládětem. Není to ale jisté. V takových případech je klíčové mít stoprocentní důkaz.
Čím to vlastně je, že se šelmy po 200 letech na české hory vracejí?
Začalo se jim dařit v oblastech, kde se vyskytují přirozeně. Nejbližší takovou oblastí je Slovensko. Nedá se ani vyloučit, že někteří z krkonošských rysů přišli ze Šumavy, kde byli před pár desítkami let uměle vysazeni. Stejně tak sem mohou chodit i z jiných oblastí. Poláci mají jediný genetický rozbor nalezeného trusu. Analýza ukázala, že patrně patří rysovi pocházejícímu z pobaltských republik.
Poslední svědectví o přítomnosti vlka v Krkonoších pocházejí z roku 2013. Jaká je situace dnes?
Vlci se uchytili v bývalém východním Německu, ve vojenských prostorech, které opustila sovětská armáda. Dnes na německé straně žije téměř 20 smeček, přičemž každou může tvořit tři až sedm zvířat. Už nemají prostor, aby se uživila, a začínají se šířit dál, což je přirozený proces. Jakákoli vzdálenost pro ně není překážkou. Vlk označený telemetrickým obojkem v německém Sasku byl kontrolován v Bělorusku. Pro vlka je tak otázka jedné nebo dvou nocí, než dojde z nejbližších německých nebo polských lokalit do Jizerských hor či Krkonoš. Jeho výskyt v Krkonoších byl zatím náhodný. S velkou pravděpodobností šlo o vlky, kteří zavítali ze Saska a pokračovali dál. InsertSingleVideo
Mohou v dnešních Krkonoších vlci trvale přežívat?
Vlci jsou stále velmi plachá zvířata. Proto si myslím, že v Krkonoších nikdy nebudou mít ideální podmínky, aby dlouhodobě přežívali. Řekl bych, že se jedna smečka může uchytit v podhůří. Napadá mě třeba oblast rozsáhlých lesů okolo Martinic. Vlci jsou schopní si na člověka zvyknout, když znají klidná místa s minimální mírou rušení. Mohou mít noru i pár desítek metrů od frekventované turistické cesty. Ale Krkonoše jsou příliš navštěvované a pohyb lidí po celý rok a po téměř celé jejich ploše je zde značný. Mnohem větší šanci má Broumovsko, tam je také opakovaný výskyt vlka z poslední doby potvrzený.
Je naše společnost, která si odvykla sdílet životní prostor s predátory, na návrat divokých šelem připravená?
Vnímám snahu médií a různých organizací na to společnost připravovat, ale obávám se, že vždy bude existovat určitá skupina, která se s přítomností vlka nikdy nesmíří. Před 15 lety provedl profesor Červený z České zemědělské univerzity anonymní průzkum mezi 400 myslivci na Šumavě. Deset procent respondentů se přiznalo, že nelegálně zastřelilo jednoho nebo více rysů. V loňském roce průzkum zopakoval a přiznalo se 14 procent. I když vezmeme v potaz určitou statistickou chybu, dá se předpokládat, že trvale jedna desetina myslivců na Šumavě si po šelmě ráda vystřelí. Obávám se, že mezi myslivcem na Šumavě a na Broumovsku, v Jizerských horách nebo v Krkonoších nebude velký rozdíl. I tady by se našli takoví, kteří by neměli problém rysa nebo vlka zastřelit.
Je vůbec návrat velkých šelem do přírody žádoucí?
Pro rovnováhu v přírodě je dobré, když kořist i predátoři jsou ve vzájemně vyrovnaném stavu. Šelmy pomáhají udržovat dobrou kondici své kořisti. V případě rysů a vlků jde zejména o srnčí zvěř, jeleny a divoká prasata. Je prokázané, že v místech, kde jeleni žijí dlouhou dobu se šelmami, jsou mnohem kvalitnější trofeje. Pro zdravotní stav zvěře je predátor dobrá věc. K tomu nejen Krkonoše, ale i další regiony se potýkají s vysokými stavy zvěře a velkými škodami na lesních porostech. Souvisí to s tím, že ve volné přírodě kromě myslivce s puškou chybí další regulační faktor. Teď by se v tom rysové a vlci mohli opět angažovat.
Přijde někdy doba, kdy na horách bude zase žít medvěd, nebo je to úplné sci-fi?
Myslím si, že v Krkonoších je to bez šance. Od roku 2000 jsme dohledali jediný nejistý nález medvěda v polském podhůří Krkonoš. Začátkem 90. let se jeden osamělý medvěd po tři roky potuloval mezi Orlickými horami a Krkonošemi. Jejich nejbližší destinací je Slovensko. Dostat se do Krkonoš pro ně představuje obrovskou štreku s velkým množstvím překážek v podobě silnic a dálnic. Medvěd navíc potřebuje klid na velké ploše a ten v Krkonoších chybí. Na rozdíl od vlka nebo rysa v tak zalidněné a navštěvované krajině nemá šanci se chytit.
Troufnete si odhadnout, jak budou Krkonoše vypadat za 10 nebo 20 let?
Doufám, že se zde rysové budou trvale rozmnožovat, že je lidé budou považovat za přirozenou součást krkonošské přírody a že se k nim podle toho budou na území národního parku chovat. V případě vlků očekávám, že by se někde v podhůří mohla do 10 let alespoň jedna smečka objevit.
Kdyby chtěli zabíjet, nikdo v lese nepřežije, říká fotograf medvědů
Publikováno: 7.4.2016
Třicet metrů zvládnou za dvě vteřiny a mají neskutečnou sílu. Robert Hlavica za nimi přesto jezdí do slovenských hor i do světa. Na medvědy trpělivě čeká celé dny, aby nakonec zmáčkl spoušť při několikavteřinovém setkání. „Strach už nemám, ale respekt ano,“ říká valašský fotograf.
Co podle vás musí mít správná fotka? Příběh?
To je různé, ale řekněme, že uživatelsky postačí, když se bude líbit, ne? Tedy aspoň já jsem spokojený, když se mi líbí. Je spousta fotek, které mi vyhrávají ceny, ale na zeď bych si je nedal. A pokud jde o příběh, vždycky je důležité, co se mi ve vzpomínkách vybaví.
Můžete dát příklad?
Mám tu fotku s ledním medvědem. Podívám se na ni a hned se otřepu, protože si vzpomenu na tři dny dlouhou cestu a deset dní čekání v minus čtyřiceti. Vyleze? Nevyleze? Nakonec medvědice vylezla. Na čtyři minuty. To bylo vše. Podobný snímek a vzpomínku mám na fotku lišek dovádějících na sněhu. Čekal jsem na něj v mrazivém terénu dva dny. A když někde ležíte pár dní v blátě, pamatujete si to už napořád.
Jak vypadá kalendář fotografa divočiny?
V lednu je brzo tma, proto je málo času na focení. Jeleni shazují parohy někdy v únoru, srnci nasazují tou dobou nové, pak začne tok tetřeva, tetřívka. V březnu je ještě klid, nic zvláštního se neděje. Ale pak už se to rozjede a nezastaví. Nejvíc našlapaný program je na podzim. Vrcholí srnčí říje a po ní začnou troubit jeleni, pak rochají daňci a končí to až někdy v prosinci u divočáků.
Co všechno kategorie přírodní fotografie pro autora obnáší?
V první řadě musíte dotyčné zvíře znát. Například sport fotit nemohu, protože mu nerozumím. Fotbal hraje jedenáct chlapů, že jo? Takhle na tom jsem se sportem. Proto nevím, kdy přijde onen podstatný okamžik. Fotografie spočívá v okamžiku. Lovci to mají jednodušší než fotograf, ti loví z větší vzdálenosti, třeba ze 150 metrů. Já zvěř musím dostat tak na padesát, maximálně osmdesát metrů a hlavně mít pohled z očí do očí. Pak to chce ještě mít pěkné pozadí a slušná fotka je na světě.
Jak náročné je pořídit například fotku vlka?
Vlk je hodně opatrné a inteligentní zvíře. Proto se čistě na vlčí fotografii nikdo moc nezaměřuje. Dobrá fotka by se s dávkou štěstí dala pořídit na Slovensku. Ve zbytku Evropy jsou tak plaší, že by se spíš vyplatilo zajet si do Kanady.
Vy jste ale pár povedených vlčích snímků zaznamenal. Jak se to povedlo?
Podle mě nejlepší je najít si jejich ochozy a spády. Vlci mají svoje teritorium, které si za nějaký čas celé oběhnou. Najdete si značkovací stromy, které udržují kvůli ostatním smečkám. Můžete si pomoci rozprášenou vlčí močí, která by je mohla přilákat. Jenže tak jako tak na konci stejně musíte čekat. Jeden den nebo čtrnáct, to neodhadnete. A pak po týdnu čekání například zjistíte, když ráno vykouknete ze skrýše, že tu vlci proběhli v noci a vy jste je propásl.
Slyšel jsem jen jeho sípavý dech
Medvědí fotky vám zajistily reputaci i ve světě. Kdy jste vyfotil svého prvního?
Asi v roce 2006 na Slovensku. Nebyla to náhoda, pomohli mi kamarádi lesníci. Posadili mě na takovou dvoumetrovou skálu, vzali psa, že prý mi nějakého medvěda vyženou z houští. A opravdu, za půl hodiny tam byl. Od té doby jsem zdokumentoval na pětadvacet slovenských medvědů a s některými se od té doby v horách znovu setkávám.
Takže je už od sebe rozeznáte?
Některé ano, mám je i pojmenované. Pamatuji si třeba Maxima, který byl první. Pak Michala, to byl velký rváč, poznamenaný spoustou jizev po soubojích. Když jste se na něj podíval, vypadal pořád jako nasraný.
A vždycky jsou to taková hladká a bezproblémová foto-setkání?
Vždycky je to velký adrenalin. Třeba hned první setkání s Michalem neproběhlo podle plánu. Měl jsem v lese připravenou takovou zamaskovanou boudičku, ve které jsem čekal na dobrý záběr. Když padla tma, už jsem to chtěl sbalit a najednou jsem uslyšel medvěda, který stál venku. Obcházel dokola můj úkryt z necelých deseti metrů.
Co jste dělal?
Byl jsem v boudě, byla tma, neviděl jsem na krok. On o mně věděl, cítil mě. Říkal jsem si, že když bude chtít, rozebere tu boudu za pět minut. Slyšel jsem jen jeho mručení a sípavý dech. Co jsem měl dělat? Nakonec odešel. Možná naštěstí. Tu noc jsem nevlezl ani do spacáku. Pak jsme se ještě někde občas viděli, ale nakonec ho někdo zastřelil. Což je škoda. Vůbec se nebál a ovládal všechny medvědice v okolí.
Jak to mají medvědi na Slovensku zařízené s pářením?
Hlavní medvědi jsou tak tři čtyři a střídají se. Jeden přijde, chvilku honí medvědice, a když pak odejde, přijde druhý. Dá se říct, že se prolínají mezi sebou a udržují takové dost dynamické teritorium. A zajímavé je, že přesně vědí, kde ten další je. Mezi sebou se málokdy pobijí, souboje jsem skoro neviděl, jenom někdy slýchal po nocích.
Jak na medvědy reagují ostatní zvířata?
Medvěd není šelma, před kterou všechno prchá. Kolikrát jsem viděl na jednom poli, pár metrů od sebe, jak žere kukuřici divočák a medvěd. Nebo je vedle medvěda laň s kolouchem. Já myslím, že oni se znají, jak tam žijí spolu. Jasně, když přijde doba nouze, tak se medvěd asi dlouho nerozmýšlí.
Z vašeho vyprávění by člověk mohl získat dojem, že fotit medvěda není zase tak těžké.
Ještě před pár lety, kdy jsem nevěděl jak na to, to těžké bylo. Teď už ani tak ne. Ale je dobré si uvědomit pár věcí. Třeba že medvěd je šelma a může zabít. Zvlášť medvědice s malýma je velice nebezpečná, na to je třeba dát si pozor. Když je někde uvidím, moc za nimi nechodím. Je lepší si sednout a počkat. Ono to přijde.
S balvany si pohrávala jako s balonem
Máte na focení medvědů nějakou fintu?
Medvědy si můžete nalákat. Z Kanady jsem si přivezl takovou tinkturu, strašně sladkou a voňavou, a když ji medvědi ucítí, fakt mi přijdou na místo, kde je chci mít. Když jsou tedy někde poblíž. Jinak při focení opravdu záleží na správném okamžiku. Oni se pořád hýbou, nejsou statičtí. Ani na moment se nezastaví, pořád kývají hlavou, málokdy se podívají do očí.
Jaká je bezpečná hranice, vzdálenost?
Tak třicet metrů. To jsou pro medvěda dvě vteřiny. Je to neskutečná rychlost, a když se bude chtít rozběhnout, neutečete mu. Medvědi ale nejsou primárně nastavení na útok, to ne. Spíš zažijete takové ty falešné, zastrašovací útoky.
Jak vypadají?
Medvěd se rozeběhne přímo proti vám, ale dva metry od vás se zastaví a zařve. Takže vlastně, vzato kolem a kolem, bezpečnější budete tak na padesát metrů od medvěda.
Když je tak rychlý, co jeho síla?
Mají obrovskou sílu, až se člověk diví. Pozoroval jsem jednou medvědici s malýma, která šla přes nějaké suťové pole a pro ty malé převalovala balvany packou, aby si tam medvíďata našla nějaký hmyz. Ty balvany byly velké jako stůl, vážily pár metráků a ona je jen tak odpinkávala jako kluci balon.
Co byste tedy doporučil dělat při těsném setkání s medvědem?
Měli byste se snažit ho nepřekvapit. Nepanikařit. A neutíkat. Medvěd se doopravdy nechce nějak angažovat. Když procházíte lesy středního Slovenska, třeba Malou Fatru, potkáte takových medvědů – a ani o nich nevíte! Oni vás mají v hledáčku, cítí vás, ale většinou vás nechají projít.
Dostal jste se při focení medvědů do vyloženě nebezpečné situace?
Potkal jsem se s medvědem na patnáct kroků. Šel kolem mě, zastavil se, podíval, zavětřil a zase pokračoval dál. Byl to Gašpar. Hodně jsem tehdy přemýšlel, co mám dělat. Fotit? To by taky mohla být moje poslední fotka, říkal jsem si. Nakonec jsem to ale zmáčkl. A uklidňoval jsem se, že by se spíš než do mě pustil do batohu…
Ani po tomhle setkání jste se nezačal medvědů bát?
Pochopitelně bych si nepřál, aby mě zmrzačil medvěd, to určitě ne. Ale jinak se nic mimořádného vlastně nestalo. Je třeba mít před nimi pořád respekt. Nezapomínat, že to není plyšový medvídek. Je to šelma se vším všudy. Ale určitě se s nimi dá vyjít, nechtějí vás hned zabít a sežrat. Kdyby totiž opravdu chtěli, nikdo tam nepřežije.
Strach ne, jen respekt?
Za těch deset let člověk dost otupí, ale ze začátku tam strach byl. Dneska už mám termovizi, takže v noci vím, kde jsou, ale tenkrát jsem ji neměl. To bylo dost na nervy. Když kolem běhají medvědi, nedá se moc dobře spát.
Ne vždy končí výprava fotkou
Všiml jsem si, že se už delší dobu pokoušíte o širokoúhlý záběr medvěda i s krajinou. V čem je problém?
Medvědy jsem fotil různě, ale chtěl jsem je vyfotit v krajině. Detaily medvěda můžete nafotit třeba v zoo, ale dostat do pozadí ty slovenské hory, to pořád nějak nejde. Takže zkouším foťák na dálkové ovládání, schovaný a zahrabaný v krmení, a čekám, jestli přijde. Zkoušel jsem snad všechno. Kukuřici, müsli tyčinky, pravý včelí med… a nic. Když to pak večer balím a smotávám kábl (protože s wi-fi vám dojde buď signál, nebo baterka, když to nejvíc potřebujete), odejdu stranou a medvěd si spokojeně pochutnává na hostině, ovšem už bez foťáku.
Procestoval jste kus světa, nafotil jste i medvědy za polárním kruhem. Chovají se jinak?
Ne. Jen jsou o něco zvědavější. Mají tendence se jít podívat blíž, a to může být trochu problém. Já je fotil na vzdálenost asi sedmdesáti metrů, to bylo v pořádku. Samice má přes 500 kilo, takže bych ji opravdu zblízka ani vidět nechtěl. Na fotku jsem tam čekal asi deset dní, při minus 50 stupních. To je taková zima, že když mrknete, lepí vím mráz oční víčka k sobě. Ale celou dobu na mraze jsem nestál. Byly to takové výjezdy s průvodcem…
A teď přicházíte o auru dobrodruha. Bez průvodce to nejde?
Když jdete fotit do Afriky, taky se bez průvodce neobejdete. To jsou strašně velké vzdálenosti, národní park Etosha v Namibii má velikost Moravy a hledat v tom nějaké zvíře… Navíc v Africe je jiné světlo a vy zvěř, když nemáte trénované oči, nevidíte. Třeba levharta bych bez pomoci nenafotil, to průvodce ho zaregistroval. Je to holt jiné prostředí. To samé bylo v Britské Kolumbii, kam jsem jel nafotit bílého baribala. Letíte tam tři hodiny, pak tři hodiny na člunu a kolem vás pořád prales. Medvěda pak vidíte se štěstím jen tři minuty.
A předtím složité plánování. Jaké to je jet za fotkou, která se vám třeba nepodaří?
Někdy je to k naštvání. Zvlášť když se stane něco s technikou. Vloni mi na lodi spadl batoh a zlomil se mi objektiv. Naštěstí jsem měl druhý, ale s jiným ohniskem. Vždycky se může něco stát, počasí se nepodaří, tah lososů přijde pozdě. Dorazíte konečně na místo, ale už jsou tam jen tuny mrtvých lososů, medvědi jsou přežraní a není co fotit.
Taky někdy nevyfotíte za celý den nic?
Ano, třeba za celý týden se nevyfotí žádná fotka. Nebo je ze čtrnáctidenního pobytu výstup jen dvou použitelných fotek. Ale to k tomu patří.
Které zvíře byste si ještě chtěl vyfotit a kde by k tomu mělo dojít?
V Asii, při rusko-čínské hranici, by mě lákal ten tygr ussurijský. To musí být paráda. Je to krásné a mohutné zvíře. A je jich už jen málo.
Robert Hlavica
Narodil se v roce 1973. Říká, že les a zvířata v něm má v genech. Jeho vztah k přírodě ovlivnila i rodina plná lesníků a myslivců. Je absolventem lesnické školy a pracuje ve firmě se zaměřením na lesnickou činnost a dřevoobchod. Původní profese i záliba, myslivost a lov zvěře, časem ustoupila a převážilo fotografování přírody.
Zaměřuje se na divokou zvěř žijící v našich lesích, ale každý rok cestuje za zvířaty i do zahraničí. Fotografoval medvědy na Aljašce, vlky v Norsku nebo levharty v Africe. Velmi si oblíbil lokality na Slovensku, jehož rozmanitou přírodu považuje za přírodní klenot starého kontinentu, učarovala mu hlavně rozlehlá oblast Poľany. Publikuje v knihách a časopisech s loveckou tematikou, vydává autorské kalendáře a pořádá výstavy. Jeho fotografie jsou součástí výstavní kolekce Czech Press Photo. Je držitelem několika ocenění.
Zdroj: http://xman.idnes.cz/fotograf-medvedu-0ec-/xman-rozhovory.aspx?c=A160403_182212_xman-rozhovory_fro
Březen 2016
V Beskydech objevili mladou rysici
Publikováno: 30.3.2016
Na východ od Lysé hory se pohybuje mladý rys. V posledních měsících ho tam zřetelně zachytily fotopasti ekologů, kteří v oblasti objevili také rysí stopy. Do teritoria v sousedství nejvyššího vrcholku Moravskoslezských Beskyd se přitom největší kočkovitá šelma Evropy vrací po několika letech.
„Dobré dva tři roky jsme tu na rysa nenarazili,“ přiznal Miroslav Kutal z olomoucké pobočky Hnutí Duha. Objevené zvíře narozené v roce 2014 je potomkem známé rysice Draži. Jeho otcem je pravděpodobně samec Licous. „Vše nasvědčuje tomu, že jde o samičku, i když úplně stoprocentně si jistí nejsme. Poprvé ji fotopasti zachytily v den, kdy má svátek Jiřina, proto dostala rysice stejné jméno,“ vysvětlil Kutal. Téměř dvouleté zvíře vyrůstalo se svou matkou v oblasti centrálních Beskyd, tedy v okolí Smrku nebo Kněhyně. Poté, co se zhruba rok po svém narození osamostatnilo, o něm ekologové a ochránci přírody dlouho neměli zprávy. Vše se změnilo až letos v zimě.
„Jde o jeden z mála případů, kdy se podařilo zjistit, kam se odrostlé mládě přesunulo po opuštění revíru své matky,“ popsal Kutal. Zprávu o zmapování pohybu mladé rysice uvítala zooložka CHKO Beskydy Dana Bartošová. Zároveň se ale obává, aby se zvířeti v příštích měsících něco nestalo. „Rysů je velice málo a jsou velmi zranitelní. Často se nám nečekaně ztrácejí kvůli pytlákům, loni navíc minimálně dvě mláďata srazilo auto,“ připomněla Bartošová. Beskydy jsou jediným místem u nás, kde kromě rysa žije také vlk a medvěd. Na konci února uspořádala Správa CHKO tradiční sčítání velkých šelem, kterého se zúčastnily desítky odborníků i dobrovolníků. Výsledek by měli ochránci přírody zveřejnit v první polovině dubna. „Co se týče rysů, v Beskydech se zřejmě podobně jako v předchozích letech pohybuje kolem deseti dospělých jedinců plus několik mláďat,“ přiblížil Kutal. Počet rysů se dlouhodobě nedaří navyšovat hlavně kvůli migračním bariérám v krajině. V Beskydech by se jich přitom mohl bez potíží uživit i dvojnásobek současného počtu. „Potravy tady mají dostatek. Víme, že ještě v 50. letech minulého století jsme v Beskydech měli kolem 25 rysů,“ doplnila Bartošová.
Šelmy stopují, když bývají nejaktivnější: podle stop i trusu
Publikováno: 24.3.2016
V posledních deseti letech ubylo šelem, které žijí v Beskydech. Největší nebezpečí pro ně představují pytláci.
NOVOJIČÍNSKO / Už přes třicet let se každoročně na přelomu února a března vydává skupina sedmdesáti až osmdesáti lidí do beskydských lesů, aby v nich zmapovala výskyt velkých šelem, které tady žijí: rysa, vlka a medvěda. „Akci zjednodušeně nazýváme sčítání, i když není možné přesně spočítat všechny šelmy, které se v CHKO Beskydy a jejím okolí vyskytují. Smyslem je získat co nejvíce informací o aktuálním výskytu šelem. A to na základě nálezů jejich pobytových znaků,“ uvedla Dana Bartošová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která akci každoročně pořádá. Termín na přelomu února a března organizátoři sčítání zvolili hlavně kvůli rysovi, protože v předjaří se rys páří.
„Rysové se navzájem vyhledávají a na sněhu, který je v této době na horách obvyklý, je možné dobře vidět rysí stopy. A týká se to v podstatě sledování všech zvířat, která jsou na konci zimy aktivnější a dávají o sobě vědět,“ přiblížila Bartošová. Čtyřdenního sčítání se pokaždé účastní profesionální i dobrovolní ochránci přírody, členové nevládních organizací, případně i zájemci z řad veřejnosti.
„Většina účastníků už má zkušenosti se sledováním šelem. Pro nové mapovatele pořádá Správa CHKO Beskydy vždy před sčítáním odborné proškolení,“ řekla Bartošová. „Obecně lze říci, že všechno jsou to lidé, kteří se zabývají ochranou šelem nebo se o ně dlouhodobě zajímají,“ dodala ochranářka přírody.
„Stopaři“ procházejí lesnaté území CHKO Beskydy, ale také sousední část CHKO Kysuce, Slezské Beskydy, Hostýnské a Vizovické vrchy. Pro trvalý výskyt šelem jsou zásadní odlehlé horské lokality v nejvyšších horských masivech Moravskoslezských Beskyd, ale i v Javorníkách a Vsetínských vrších.
„Zjišťuje se také, jak šelmy využívají takzvané migrační koridory, kterými se mohou dostat z jednoho pohoří do druhého,“ uvedla Bartošová. Přítomnost rysů, vlků a medvědů v přírodě ochránci zjišťují podle stop, trusu a kořisti, chlupů i jiných znaků. Přímé pozorování šelmy je velmi vzácné. „Zároveň sledujeme výskyt dalších chráněných živočichů, ale všímáme si i spárkaté zvěře, která je obvyklou kořistí šelem, a také výskytu psů, koček a nepůvodních a invazních druhů živočichů,“ popsala Dana Bartošová.
Před zhruba deseti lety byl podle odborníků počet rysů, vlků a medvědů vyšší. Díky telemetrie, fotopastí a dalších metod se ukázalo, že současný počet šelem v Beskydech je velmi nízký. „Pouze rys zde vytvořil malou populaci a pravidelně se rozmnožuje, zatímco v případě vlka a medvěda jde pouze o jedince,“ upozornila Bartošová. Všechny velké šelmy jsou v Beskydech ohrožené. Jedná se o malý počet zvířat v okrajové části Karpat, který je velmi zranitelný. „Přitom šelmy jsou nezbytnou součástí přírody všude tam, kde žije jejich kořist. Jeleni, srnci, divoká prasata, která jinak mají tendenci se přemnožit a působit škody na lese a zemědělských kulturách,“ líčila Bartošová. Největší hrozbou pro šelmy nejen v Beskydech je jejich přímá likvidace lovem. V Česku, kde jsou rys ostrovid, vlk obecný a medvěd hnědý chráněni, je problémem pytláctví, které se děje všude tam, kde tito velcí predátoři žijí. „Smrtelné nebezpečí hrozí šelmám rovněž při přecházení frekventovaných silnic. Dalšími negativními faktory jsou úbytek vhodného klidného biotopu vlivem rozvoje rekreačního a sportovního průmyslu v horách a veškeré další rušivé aktivity ze strany člověka,“ upozornila Bartošová.
Pokud by lidé chtěli některou z velkých šelem spatřit přímo na vlastní oči, největší šanci mají brzy ráno nebo večer, kdy jsou zvířata nejaktivnější. „Měli by se však chovat tiše a ohleduplně, neprolézat houštiny, kde se přes den obvykle šelmy, ale i ostatní větší savci ukrývají,“ podotkla Bartošová s tím, že asi nejrušivějším obdobím je houbařská sezona a doba sběru borůvek.
Rostoucí návštěvnost Beskyd představuje pro přírodu velkou zátěž. V horách pod CHKO Beskydy je všude možný volný pohyb lidí s výjimkou národních přírodních rezervací a některých přírodních rezervací.
„Proto je třeba vést návštěvníky k ohleduplnosti a k tomu, aby se pokud možno pohybovali jen po turistických chodnících a cestách. Když návštěvnost nějakého horského území překročí určitou únosnou mez, šelmy, ale i další živočichové, kteří jsou nároční na klid, z těchto lokalit vymizí,“ upozornila pracovnice CHKO Beskydy.
Zdroj: http://www.5plus2.cz/file.aspx?d=24.3.2016&n=PETPLUSDVA&e=JF-NJICIN&t=pdf
Vlka krmit nechceme, zlobí se farmáři na Broumovsku. Přišli o desítky ovcí
Publikováno: 14.3.2016
Vlci, kteří se po 250 letech objevili na Broumovsku, roztrhali za půl roku od návratu už desítky ovcí. Ochranáři zvažují nasazení takzvaných vlčích hlídek, jako prevenci proti nezákonným odstřelům vlků.
Karel Krecbach z Dolního Adršpachu je jedním z obyvatel Broumovska, kterému vlci vtrhli do života tak nečekaně, že mu obrátili život vzhůru nohama. Za poslední čtyři měsíce mu zadávili přes padesát ovcí a způsobili statisícové škody. „Za pětadvacet let, co tady farmařím, jsem nic podobného nezažil. Problémy začaly koncem loňského listopadu, kdy jsme začali na pastvinách nacházet roztrhané ovce. Podle stop to nebyl jeden, ale dva vlci, potvrdili to i ochranáři. Vlci útočili většinou k ránu,“ říká Krecbach.
Rodina se na farmě stará o více než sto kusů dobytka, čtrnáct koní a přibližně dvě stovky ovcí. Právě ty jsou pro vlky na Broumovsku snadnou kořistí. „Když jsem prvně uviděl roztrhanou ovci, napadlo mě, že to udělal zdivočelý pes. Sami ochranáři ale přišli s tím, že to byl vlk,“ říká syn Karla Krecbacha Lukáš. Farmáři na vlky zkrátka nebyli připraveni. Vlka krmit nechceme, říkají farmáři
První svědectví lidí o výskytu vlků na Broumovsku začali ochranáři ze Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Broumovsko dostávat už loni v létě, a to především z Broumovských stěn a z odlehlých míst na česko-polské hranici. V polovině listopadu pak šelmu zachytila fotopast ( psali jsme zde ) a od té doby zpráv o zakousnutých ovcích a stržené zvěři začalo přibývat. „Do dnešního dne máme roztrhaných přes 40 dospělých ovcí. Přesně před týdnem a 1. března nám vlci roztrhali i 17 jehňat,“ zlobí se Krecbach.
Jak příznačné, že několik minut chůze od farmy je nejvýznamnější rokle Adršpašsko-teplických skalách známá pod jménem Vlčí rokle. Vlci z Broumovska zmizeli před více než 250 lety, než se loni opět nečekaně objevili. Ochránit ovce v odlehlé ohradě nad Dolním Adršpachem podle Krecbacha není snadné. „Kdybyste chtěli mít psa, který ochrání ovce před vlkem, musel by s ovcemi vyrůstat, což je proces na dva roky,“ říká Krecbach.
„V dnešní přecivilizované společnosti pro vlka místo není. Nepatří sem. Kde by se uživil? Když ochranáři tvrdí, že si vlci vybírají nemocnou jelení a srnčí zvěř, je to nesmysl. Dělám myslivost řadu let. Nemocná zvěř u nás není, o ni se postarají myslivci. Je pak logické, že se dají do ovcí. A my vlka krmit nechceme,“ říká rezolutně farmář, který doufá, že za mrtvá zvířata dostane finanční náhradu.
Ochranáři z CHKO Broumovsko mají hlášené škody zatím jen z jeho farmy. „Došli jsme k závěru, že škody jim způsobil vlk. Nárok na zažádání o náhradu škody splňuje, i když bychom mu doporučili například ovčáckého psa nebo aby zvířata na noc zavíral do nějaké budovy,“ upozorňuje vedoucí Správy CHKO Broumovsko Hana Heinzelová.
Když farmář přijde na kus potrhaný vlkem a chce nahradit vzniklou škodu, musí do 48 hodin zavolat ochranáře, kteří nález zadokumentují a protokol pošlou na krajský úřad i farmáři. Ten pak musí na úřad poslat žádost o náhradu škody. Podmínkou je, aby napadené ovce při útoku vlka nebyly zcela volně. Pokud krajský úřad vyhodnotí žádost jako opodstatněnou, postoupí věc na ministerstvo financí, které o náhradě škody rozhodne. Konkrétní částka se odvíjí od tržní ceny zvířete.
Karel Krecbach tvrdí, že náklady na jednu dospělou chovnou ovci se pohybují okolo deseti tisíc korun a předběžně odhadl škody po vlcích na více než 300 tisíc korun. „Kdyby byla kompenzace na jednu ovci okolo deseti tisíc, je to nic moc, ale lze to považovat za adekvátní,“ míní Krecbach. Přítomnost vlků v oblasti potvrzuje i zaměstnankyně farmy v nedalekém Zdoňově. „Nahoře kousek za chlévem jsem před několika týdny viděla vlka, jsem si tím jista. V ten den jsme měli uhynulé tele, asi ho to přilákalo. Žádné škody ale neudělal,“ říká žena, jež však chce zůstat v anonymitě.
Podle ní se problémy s vlky na Broumovsku zbytečně zveličují, což může udělat více škody než užitku.
Od loňského září ochranáři potvrdili na Broumovsku asi deset pozorování vlka ve volné přírodě, přičemž lidé jich oznámili jednou tolik. Ochranářům se zatím podařilo získat pouze dvě věrohodné fotografie vlka, jedna pochází z fotopasti a druhá od náhodného rekreanta. Další oběti vlka – mufloni
Jan Manych přináší do kanceláře farmy v Teplicích nad Metují lebku se zahnutými rohy. Na farmě pracuje a jeho koníčkem je myslivost. Trofej pochází asi ze čtyřletého a 40 kilogramů vážícího zdravého muflona. Mufloni v lokalitě Horní Teplice, kde Jan Manych působí, volně žijí od 90. let. Nebyl to však on, kdo divoké zvíře skolil.
„Je to zdokumentovaný čin vlka. Jestli někdo chce tvrdit, že ten muflon byl nemocný nebo nějak oslabený kus, tak není normální. Byl to statný jedinec v nejlepších letech. Strženého muflona jsme našli letos 8. února. Od podzimu máme zaznamenaných několik podobných případů a nešlo jen o muflony. Poslední případ, opět to byl muflon, máme z 22. února. Vlci na Broumovsku se chovají nestandardně,“ míní Manych.
Znepokojuje ho, že vlčí stopy se na Broumovsku prý vyskytují až příliš blízko u vesnic.
„Jezdím lovit do Skandinávie. Nikdo z místních obyvatel si nepamatuje, že by se vlci vyskytovali tak blízko u lidských obydlí. Třeba ve Finsku mi pětasedmdesátiletý myslivec říkal, že ve volné přírodě vlka neviděl. Je to extrémně plaché zvíře a dostat se s ním do kontaktu je zázrak. Chování vlků tady není rozhodně přirozené,“ říká.
Zoolog z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Petr Kafka, který pracuje na Správě CHKO Broumovsko, pro to však má vysvětlení. „Záleží na mnoha okolnostech, na typu krajiny, na tom, kolik lidí se tam pohybuje. Čím hustěji osídlená je, tím je větší pravděpodobnost, že ho lidé spatří nebo najdou pobytové stopy. Může tam hrát roli i povaha jednotlivých zvířat. Některý vlk je opatrnější jiný méně,“ říká Kafka. Podle vědců není nic mimořádného, že ve střední Evropě vlci obývají i území, které je člověkem velmi ovlivněné. Přesto i dnes vlk dá, když má možnost, přednost lesnaté krajině s minimem lidského osídlení. Takových míst však už příliš není a tento trend potvrzuje, jak je vlk přizpůsobivé zvíře. Proto ochranáři odmítají argument, že vlci na Broumovsku nemají co dělat.
„Představa vlka, jako skrytě žijícího živočicha v konkrétních případech nemusí vždy odpovídat. Někdy může se zájmem ze sta metrů sledovat člověka. Důrazně odmítám, že by vlk pro člověka představoval riziko. Ve střední Evropě není za posledních 150 let známé jediné napadení,“ pokračuje Kafka.
Argumentuje tím, že v našem prostředí má vlk dostatek potravy ve volné přírodě, a proto nemá potřebu se s člověkem setkávat.
„Pokud si farmáři budou dobře střežit svá hospodářská zvířata, vlkům nezbude nic jiného, než hledat potravu ve volné přírodě. A výběr budou mít obrovský. Máme přemnoženou černou zvěř, poměrně vysoké stavy zvěře jelení, srnčí i mufloní. Musíme si uvědomit, že vlci dají vždy přednost kořisti, která je pro ně nejsnáze dosažitelná,“ argumentuje. Ochranáři připravují vlčí hlídky
Když přijde řeč na výskyt vlků na Broumovsku, vedoucí Správy CHKO Broumovsko Hana Heinzelová pečlivě váží každé slovo. Ví, jak výbušné téma to je. „Žijeme v naprosto unikátní době, kdy se začínají vracet zvířata, která známe jen z pohádek. A nejde jen o vlka,“ říká Heinzelová. Také ona odmítá tvrzení, že vlk sem nepatří. „Míst, kde může žít, není nekonečně mnoho a chráněné krajinné oblasti mezi tato místa patří. Bude proto potřeba se na to velmi dobře připravit. Problém není ve vlkovi, ale v člověku. Odvykli jsme si žít v krajině s velkými predátory,“ uvádí.
Podle historických pramenů se vlci na Broumovsku vyskytovali do poloviny 18. století.
„Otázka je, jestli venkovská krajina Broumovska před 150 či 200 lety nebyla dokonce více zabydlena, než je teď. Nacházíme se v bývalých Sudetech, ve kterých ještě před válkou žilo mnohem více lidí než nyní. V minulosti v krajině nebylo tolik mimolesní zeleně, a přesto tady vlci žili,“ hájí kriticky ohroženou šelmu Heinzelová. Zoologové se kloní k názoru, že vlci na Broumovsko přišli loni ze západu z Lužice a pravděpodobně se tady už i zabydleli. Kdyby šlo o migrující jedince, nebylo by po nich tolik pobytových stop a navíc by se neobjevovaly pět měsíců v kuse.
„Vlci na Broumovsku jsou ve velkém ohrožení, protože jich je tady stále velmi málo. Podle stop, které jsme zaznamenali, máme informaci o dvou jedincích. Jestli jich je tady více, nevíme, ale nelze to vyloučit. Není to však pravděpodobné. Přestože máme rozmístěných poměrně hodně fotopastí, dosud z nich máme jen jeden snímek vlka,“ míní Kafka. Ochranáři na Broumovsku uvažují o zřízení takzvaných vlčích hlídek, které už v některých částech Česka působí. Kromě prevence pytláctví a nezákonných odstřelů mohou mapovat výskyt vlků. Za nezákonné usmrcení vlka hrozí až tři roky vězení.
Český příběh rysa se šťastným koncem
Publikováno: 10.3.2016
Rys ostrovid byl největší kočkovitou šelmou, které přirozeně žila na území České republiky. V polovině 19. století ho ale lidé vyhubili, a trvalo 100 let, než se na naše území opět začal vracet.
AUDIO:
http://www.rozhlas.cz/_zprava/cesky-pribeh-rysa-se-stastnym-koncem–1592675
Přestože se uskutečnilo několik reintrodukčních programů a rysi na Moravu samovolně přicházeli ze Slovenska, návrat této šelmy nebyl nijak jednoduchý. „Po druhé světové válce se rys začal spontánně šířit ze slovenských a polských Karpat, objevil se nejdříve v Beskydech, pak v Jeseníkách,“ uvedl v Magazínu Leonardo Jaroslav Červený z České zemědělské univerzity.
Tato populace postupně vzrůstala. V 70. letech byl ale opět povolen odstřel, a rysi znovu vymizeli. „ Přesto se objevili na Šumavě. Bylo vypuštěno 5 až 9 rysů v bavorské části Šumavy, a několik dní po vypuštění už byli na české straně.“ V roce 1982 až 1989 bylo na české straně vypuštěno v rámci projektu Lynx 18 rysů, a od té doby dochází k exponenciálnímu nárůstu populace. „Celkový počet se dnes pohybuje kolem 100 kusů, omezené populace vznikly také v Brdech, rys byl spatřen i na Vysočině,“ dodal expert.
Důvodem reintrodukce rysa byla snaha o přirozenou regulaci stavů srnčí a vysoké zvěře. Zvláště se očekávalo, že šelmy budou lovit slabé a nemocné kusy. To se ale nenaplnilo: v prvním období lovili rysi tzv. plýtvavým způsobem a zvěř na predátora nebyla zvyklá. Často se stávalo, že rys ulovil zvěř, kterou ale pak ponechal ležet.
“Populace srnčí a vysoké zvěře neměla zkušenost s takovou šelmou, takže logicky, než si tyto druhy opět na přítomnost predátora přivyknou, musí dojít k vlně ztrát,“ konstatoval Červený. Zvířata si na nového predátora brzy zvykla, a jakmile začal lov stát rysa příliš energie, začal se vracet ke dříve ulovené kořisti, a počty ulovených kusů zvěře se ustálily. „Populace rysů navíc není u nás tak početná, aby ostatní zvěř byla ve výrazném ohrožení.“
Rys má silně vyvinutý lovecký instinkt, který má někdy až zdánlivě sadistické projevy. Rys sice svou kořist okamžitě zabíjí, ale smrtí jeho lov nekončí. „Dost často se stává, že na kořist, i když je mrtvá, opakovaně útočí, testuje si tak své lovecké dovednosti, a to může trvat i půl hodiny, než se šelma uklidní a začne svou kořist konzumovat,“ vysvětlil Jaroslav Červený. I když zvěř musí mí z rysa náležitý respekt, lidé se ho bát nemusí: rys je velmi plaché zvíře a na člověka neútočí.
Zdroj: http://www.rozhlas.cz/leonardo/magazinleonardo/_zprava/cesky-pribeh-rysa-se-stastnym-koncem–1592675
Dajme šancu vlkom
Publikováno: 4.3.2016
V posledných rokoch početnosť vlka dravého na území Tatranského národného parku nedosahuje ani polovicu z optimálneho stavu. V Tatrách trvale žije 4 až 5 vlčích svoriek a súčasťou ich rozsiahlych teritórií sú aj kotliny v podhorí a prihraničné oblasti Poľska. Jedna vlčia svorka využíva územie väčšie ako 200 kilometrov štvorcových. Za normálnych okolností by malo jednu svorku tvoriť 5 až 7 jedincov vrátane mláďat v prvom roku života. Celkovo by malo v Tatrách žiť približne 30 vlkov. Terénni pracovníci Správy TANAP-u však v posledných rokoch čoraz častejšie evidujú len málopočetné vlčie svorky, ktoré sú väčšinou bez vyvedených mláďat.
Vlk dravý je v TANAP-e pôvodným živočíchom. Je vrcholovým predátorom a jeho význam spočíva najmä v tom, že lovením svojej koristi, ktorou je v našich podmienkach hlavne jelenia a diviačia zver, udržiava jej primeranú početnosť a vykonáva nespochybniteľný selektívny, regulačný a zdravotný výber. Svojou prítomnosťou a aktivitou zabraňuje koncentrácii raticovej zveri, čím nepriamo znižuje vznik rozsiahlych škôd, ktoré spôsobuje táto zver na mladých lesných porastoch a na poľnohospodárskych plodinách. Jeho nemenej zanedbateľný význam je aj v tom, že na jeho koristi sa následne priživujú aj iné druhy šeliem a dravé vtáky.
V zmysle európskej legislatívy je vlk dravý živočíchom, ktorý si vyžaduje aj u nás prísnu ochranu a vyhlasovanie osobitných chránených území. Vlastné územie Tatranského národného parku je zaradené medzi územia európskeho významu, kde je predmetom ochrany aj vlk, čo znamená, že je tu celoročne chráneným druhom. Neplatí to však už v ochrannom pásme TANAP-u, ktoré tvorí podhorie Tatier, kde sa môže v rámci pridelených kvót na vlky legálne poľovať v čase od 1. novembra do 15. januára. V zimnom období sa vplyvom nepriaznivých podmienok vo vyšších polohách väčšina raticovej zveri presunie do podhoria a za ňou samozrejme aj vlky. Za posledných 6 rokov bolo v ochrannom pásme TANAP-u poľovníkmi legálne ulovených 31 vlkov, čo v praxi znamená likvidáciu celej tatranskej vlčej populácie. Uvoľnený priestor len veľmi pomaly a postupne vypĺňajú migrujúce mladé vlky, ktoré do Tatier prichádzajú z iných oblastí, najmä z Poľska, kde je vlk na celom území celoročne chráneným druhom.
Tento jav sa podarilo poľským kolegom podrobne zdokumentovať vďaka mladej vlčici, ktorú odchytili v marci 2015 v Bieszczadzkom Parku Narodowom. Vlčici založili telemetrický obojok. Na začiatku monitorovania sa držala spoločne so svorkou ôsmich vlkov na ploche 270 kilometrov štvorcových. Koncom novembra začala jej migrácia smerom na západ, kedy postupne prešla z pohoria poľsko-ukrajinsko-slovenských Bieščad cez viaceré prihraničné pohoria lemujúce poľsko-slovenskú štátnu hranicu až po pohorie Tatry. Následne sa dostala do vlastného územia poľského TPN a slovenského TANAP-u. V území TANAP-u sa vyskytovala viac ako 1,5 mesiaca. Juhovýchodne od mesta Poprad sa niekoľko krát pokúšala prekročiť severnú diaľnicu D 1, pravdepodobne v smere z Levočských vrchov do Slovenského raja alebo do Nízkych Tatier. Po jej opakovaných neúspechoch prešla do pohoria Pieniny.
V Poľsku je ochrane vlka venované zvýšené úsilie a tvrdo sú postihované tiež prípady pytliactva. Pozitívne treba hodnotiť aj ich iniciatívu pre vyriešenie problému klesajúcej početnosti vlka v slovensko-poľskom pohraničí, ktorého príčinou bolo nadmerné legálne lovenie vlka na Slovensku. Po vzájomnej dohode bola vyhlásená 20 kilometrová ochranná zóna v prihraničnej oblasti celej poľsko-slovenskej štátnej hranice, kde je v súčasnosti vlk celoročne chránený.
V súlade s platnou slovenskou legislatívou si od minulého roku poľovnícke subjekty v územiach, kde je vlk celoročne chránený uplatňujú takzvanú „náhradu škody spôsobenú vlkom na poľovnej raticovej zveri“. Vzniká tak absurdná situácia, s ktorou nesúhlasia ani mnohí poľovníci, keď sa pri každej vlkmi strhnutej raticovej zveri musí stretnúť komisia, ktorá keď potvrdí, že ju usmrtil vlk, štát poľovníkom uhradí vzniknutú škodu.
Úsilím Správy TANAP-u je trvalé vylúčenie odstrelu vlka dravého v celom území národného parku, vrátane ochranného pásma. Ďalej zrušenie legislatívne uplatňovanej náhrady škôd spôsobených vlkom na poľovnej raticovej zveri a zachovanie súčasnej územnej ochrany vlka v 20 kilometrovej ochrannej zóne v oblasti celej poľsko-slovenskej štátnej hranice.
Zdroj: http://spravatanap.sk/web/index.php/11-aktualne/422-dajme-sancu-vlkom
Únor 2016
Vlci se po dvou stovkách let vrací zpátky do okolí Bezdězu
Publikováno: 16.2.2016
Bělá pod Bezdězem – Chráněná krajinná oblast Kokořínsko Máchův kraj se znovu stává domovem pro vlky
Téměř po dvou stech letech zažíváme návrat jedné z dominantních šelem naší fauny, vlka obecného, do středočeské krajiny. Tento fakt dokládá hodnotu regionu jako kvalitního a velmi rozmanitého přírodního prostředí.
V této chvíli uplynuly necelé dva roky od historického milníku dokladovaného rozmnožování vlka obecného v našem kraji. Necelé dva roky jsou velmi krátkým obdobím na exaktní závěry, zhodnocení všech dopadů a predikci vývoje vlčí populace v našem regionu. Shodou okolností si vlci ke svému návratu vybrali vhodné území chráněné krajinné oblasti Kokořínsko Máchův kraj, respektive krajinu pod Bezdězem.
Tato krajina je historicky poměrně řídce osídlena, k čemuž v minulosti přispěla zejména existence bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko. Jedná se o území, které splnilo základní požadavky vlků na jejich životní prostředí, tedy především klid a dostatečnou potravní nabídku. Tyto faktory jsou klíčovým předpokladem pro jinak poměrně přizpůsobivou psovitou šelmu. S ohledem na potravní nároky a průměrnou velikost smeček tvořenou vlky v našich podmínkách (obvykle do pěti jedinců) považují zoologové za velmi pravděpodobné jeho další šíření. Nicméně s přihlédnutím k počátečnímu stádiu rozšíření na našem území je příliš brzy určovat její další směr. Návrat je potřeba vnímat pozitivně .
Skutečnost návratu vlků je potřeba vnímat v celém kontextu jako veskrze pozitivní jev. Není důvod podléhat historickým mýtům, ve kterých vlk vystupuje jako ztělesnění zla. V uplynulých sto letech novodobé evropské historie není dokladován žádný útok vlka na člověka. Konkrétním příkladem tohoto stavu může být sousední Slovensko, kde nebyli vlci nikdy zcela vyhubeni.
Jedním z pozitivních faktorů návratu vlků pro naši přírodu může být například redukce přemnožené černé zvěře, kdy se vlci jako potravní oportunisté zaměřují na adekvátní kořist, která v daném teritoriu převládá. Vedlejším dopadem je tak i zvýšení genetické kvality populace kořisti vlivem selektivního tlaku. Vlk ve svém prostředí působí zejména v roli takzvané „zdravotní policie“ a zaměřuje se především na různě handicapované kusy, což do značné míry může zmírnit střety s myslivostí. Je dokladováno, že hospodářská zvířata se stávají kořistí ve výjimečných případech, především v době nedostatku jiné potravy. Vlk je kriticky ohrožený
Jak již bylo v úvodu zmíněno, je zřejmé, že z podstaty druhu, respektive s postupným nárůstem jeho početnosti, může a bude docházet ke konfliktům s hospodářskými zájmy člověka. Jedná se zejména o oblast pastevectví. Tento problém je nicméně dostatečně reflektován v platné první úpravě, kdy vlk jako kriticky ohrožený a zároveň evropsky prioritní druh požívá ochranu dle zákona o ochraně přírody a krajiny a zároveň i podle zákona o myslivosti. Ruku v ruce se zákonnou ochranou jde i právní nástroj k sanaci případných újem, kdy jsou propláceny náhrady škod působených tímto druhem podle zákona o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.
Zdrojová oblast případného šíření vlčí populace je situována do míst s ideálním prostředím i odborným zajištěním (správa chráněné krajinné oblasti). Odborníci zaměstnaní na správě chráněné krajinné oblasti Kokořínsko Máchův kraj mají nezbytnou erudici i kapacity pro zajištění kontinuálního monitoringu a zejména počáteční osvěty mezi různými uživateli a hospodáři vlky osídlovaného prostoru, což je nejlepším východiskem pro jejich úspěšné etablování v naší přírodě.
Marek Semerád
Závěrem tedy nezbývá než vyslovit přání, aby se z návratu tohoto charismatického druhu mohli radovat i naši potomci.“
Velké obavy vyvolala u farmářů v Jeseníkách zpráva o pohybu vlka. Bojí se o svá stáda
Publikováno: 14.2.2016
V Jeseníkách po letech spatřili vlka. U ochránců přírody vyvolala zpráva nadšení, u farmářů strach. Vlk představuje pro většinu z nich velkou hrozbu. A taky riziko podnikání.
Miroslav Skřivánek chová v Ostružné ovce. Informace o pohybu vlka v Jeseníkách v něm vyvolala řadu otazníků. Před vánočními svátky totiž našel ve stádě šest mrtvých ovcí. Čtyři byly stržené, dvě udušené.Už tehdy měl podezření, že zvířata napadl právě vlk: „V té době už tady ten vlk mohl být, mohl migrovat nebo mohl jenom přecházet a hledat svá teritoria. To nikdo nevylučuje. Těžko se teď zpětně něco hledá, když nebyla zachycena žádná stopa.“
Teď už ale mají ochránci přírody přímý důkaz o výskytu vlka. Na začátku ledna ho zachytila soukromá fotopast. A u chovatelů sílí obavy: „Vůbec si nedovedu představit situaci, že bychom měli 24 hodin denně hlídat stáda. Nejsou jen přímé škody způsobené vlkem. I to, že se ovce honí, bojí se, mohou jít ohledně produkce dolů.“ Jiří Beneš z Hnutí Duha Olomouc připouští, že ovce jsou pro vlka velmi snadnou kořistí: „Nechráněné stádo ovcí je v podstatě otevřená lednice. Nejlepší prevencí před útokem vlka na ovce je zabezpečení stáda elektrickým ohradníkem, případně pořízením nějakého pasteveckého psa. V Hnutí Duha Olomouc máme zřízenou i poradnu pro chovatele ovcí.
Do Jeseníků se po 10 letech vrátil vlk. Zachytila ho soukromá fotopast. Zaznamenaný vlk pohořím ale s největší pravděpodobností jen procházel. Vlk podle Jiřího Beneše do Jeseníků historicky patří. A jako vrcholový predátor má v přírodě nenahraditelnou roli: „Pokud by se povedlo a vlci by se v brzké budoucnosti usadili nastálo, tak budou mít velmi dobrý vliv na stav lesa. Dovedou účinně regulovat v dnešní době přemnožené kopytníky, divoká prasata, jeleny a podobně. Ti v dnešní době v tom množství způsobují velké škody, ať už zemědělcům nebo lesníkům,“ říká Beneš. K jeho názoru se přiklání i Miroslav Skřivánek. To když uvažuje jako člověk, který v Jeseníkách léta žije a zdejší přírodu miluje: „Vítězí u mě ten pocit, že toho vlka tady nechci. Ale je tady „ale“. Buďme rádi, že nám tady z té přírody ještě něco zůstává, že se sem i něco vrací. Je to důkaz, že je příroda v pořádku.“
Po Šumavě se toulají vlci, snad se tu usídlí
Publikováno: 10.2.2016
Šelmy, které zachytily fotopasti národního parku, tu během pár let najdou domov
Šumava – Vlky na Šumavě nenajdete jen v zoocentru nedaleko Srní, ale pohybují se tam i ve volné přírodě. Potvrdily to záběry z fotopastí, které vlka zachytily na Železnorudsku i na Lipensku nebo v Novohradských horách. Několik fotografií skrývaly též přístroje umístěné v centrální části Šumavy.
„V současnosti využíváme v terénu více fotopastí, než tomu bylo, dejme tomu, před deseti lety, a díky tomu máme více hmatatelných dokladů o výskytu vlka. Zatím rozhodně nelze hovořit o smečce či dokonce nějaké stabilní populaci, ani rozmnožování nebylo potvrzeno, nicméně zdá se, že jejich přítomnost je stále častější,“ vysvětlil zoolog Správy Národního parku Šumava Luděk Bufka. „Vlci dokáží za den ujít desítky kilometrů. Je tedy možné, že stejný jedinec prošel za dva nebo tři dny kolem několika fotopastí vzdálených od sebe více než 100 kilometrů. Spolehlivě tak můžeme tvrdit, že se na Šumavě pohybuje maximálně několik jedinců vlka,“ dodal Bufka. S největší pravděpodobností jde o zvířata původem z tzv. evropské nížinné populace, která se z Pobaltí a východní Evropy již v minulosti rozšířila do Polska, severního a východního Německa; odtud dál migrují vlci na jih a západ.
Dosud největší počet pozorování vlků za dobu, co šumavský národní park využívá fotopasti, potěšil jeho ředitele Pavla Hubeného. „Já mám z toho trendu velkou radost. Jen potvrzuje to, že Šumava jde správným směrem a ochrana přírody má smysl. Této šelmy se opravdu nemusíme bát. Pohádka o Červené Karkulce je jen pohádka, která má za úkol pobavit i postrašit děti. Vlk je natolik chytrý, aby se člověku vyhnul. Málokdo ví, že se tu vlci pohybují už od 80. let a nikomuneublížili,“ řekl Hubený.
„Je dobře, že se vlci na Šumavě vyskytují i ve volné přírodě, jen to ukazuje, jak je tento kout naší země krásný. Doufám, že to zase někdo nevyužije k tomu, aby zavíral Šumavu před turisty,“ okomentoval zprávy o vlcích na Šumavě její milovník Petr Novotný z Klatovska, který z těchto šelem nemá žádný strach. Obavy z vlků nemusejí mít podle vedení parku chovatelé zvířat ani zemědělci. „Šumava nabízí dostatečnou potravní nabídku pro tyto šelmyv podobě jelení zvěře, a tak by nemělo docházet k nějakému častému napadání hospodářských zvířat,“ uvedl mluvčí parku Jan Dvořák.
„Jsem přesvědčený, že se v nejbližších letech vlčí smečka na Šumavě usídlí,“ uzavřel Hubený.
Zdroj: http://klatovsky.denik.cz/zpravy_region/po-sumave-se-toulaji-vlci-20160210.html
V Jeseníkách pobývá vlk. Na začátku roku jej zachytila fotopast
Publikováno: 4.2.2016
Videozáznam pochází z fotopasti místního obyvatele. Ten poslal záběry zvířete nápadně připomínající vlka hned po jejich pořízení k identifikaci odborníkům.
Zdroj: monitoring.selmy.cz
Na začátku roku získali přírodovědci záběry zachycující vlka v Jesníkách. Po deseti letech tak mají přímý důkaz o pohybu této šelmy v těchto horách.
Videozáznam pochází z fotopasti místního obyvatele. Ten poslal záběry zvířete nápadně připomínající vlka hned po jejich pořízení k identifikaci odborníkům, kteří v Jesníkách právě provádějí monitoring velkých šelem.
„Informace o záznamu vlka se k nám dostala během několika hodin od jeho průchodu před fotopastí. Pochopitelně jsme toho využili a podařilo se nám přímo v terénu zkontrolovat charakteristickou stopní dráhu, změřit délku kroku i velikost samotné stopy. Všechny zaznamenané parametry odpovídaly vlkovi a podtrhly tak věrohodnost krátkého videozáznamu,“ popisuje Petr Šaj, zoolog z CHKO Jeseníky.
Z jediného pozorování se zatím nedá určit, zda se jedná o osamoceně migrujícího vlka nebo se usídlil v místě trvale. Pro lesníky je to podle Tomáše Pospíšila, ředitele Krajského ředitelství Lesů ČR každopádně dobrou zprávou. „Jak ukazují vědecké poznatky, mají velké šelmy pozitivní vliv na rovnováhu v celém přírodním prostředí. Zvěř v lesích změní chování, zlepší se její zdravotní stav a kondice, sníží se škody na lesních porostech a zvýší se i podíl jiných náročnějších dřevin,“ vysvětluje. Podle ochránců přírody přítomnost vlka v zásadě nebrání ani rozumnému mysliveckému hospodaření.
Monitoring šelem v Jeseníkách probíhá celou zimu. Ochránci přírody oceňují také pomoc veřejnosti, od které získávají hlášení o pobytových znacích, které by mohly patřit vlkovi či rysovi. „I nadále budeme rádi za zaslání neobvyklé stopy s měřítkem či jiného pobytového znaku na email stopy@selmy.cz,“ dodává koordinátor monitoringu šelem v Jeseníkách Jiří Beneš z Hnutí DUHA Olomouc.
Vlk byl v Jeseníkách vyhuben v roce 1908. Ojediněle se psovitá šelma vyskytovala na území Jeseníků i po druhé světové válce. Posledním doloženým důkazem o výskytu vlka v Jeseníkách je zastřelený jedinec z roku 2005 nedaleko Břidličné na Bruntálsku.
Nově zjištěný výskyt vlka v Jeseníkách povrzuje postupný návrat velkých šelem do české krajiny. V loňském roce ochránci přírody prokázali už druhé rozmnožování smečky na Dokesku, vlci byli pozorováni také na Broumovsku nebo v Javorníkách.
Obdivuhodné putování rysa Ľuba mezi Kysucemi a Javorníky
Publikováno: 8.2.2016
Pro rysího kocoura Ľuba má pojem domov poměrně široký význam. Není jím jedna horská dolina, ba ani celé pohoří. Od loňského října byl fotopastmi zachycen ve třech geomorfologických celcích na pomezí Česka, Slovenska a Polska. Konkrétně v Javorníkách, v Kysucké vrchovině a v Kysuckých Beskydech na ploše větší než 300 km2 (30 tisíc hektarů). Unikátní data se podařilo získat díky společnému projektu mapování velkých šelem, na kterém spolupracuje Hnutí DUHA Olomouc se Správou CHKO Kysuce a množstvím dobrovolníků z Česka a Slovenska.
Rys Ľubo byl během 80 dnů od konce října do poloviny ledna zachycen celkem jedenáctkrát na sedmi různých fotopastech. Zoologové z Hnutí DUHA Olomouc rysa identifikovali díky jedinečnému skvrnění na jeho těle, které tvoří typické rozety.
„Je obdivuhodné, že Ľubo musel nejméně třikrát překonat frekventovanou silnici E75 mezi Čadcou a Žilinou, po které projede denně více než 15.000 aut, dvojkolejnou železnici, řeku Kysuca, silnici první třídy E442 mezi Makovem a Kolárovicemi a řadu dalších silnic nižší třídy“ komentoval zjištění Martin Duľa, který se mapování rysů v Chráněné krajinné oblasti Kysuce věnuje v rámci své diplomové práce na Masarykově univerzitě v Brně.
Při náročném putování sledovaný rys navštívil zhruba 20 slovenských honiteb a pravděpodobně využil i tři migrační koridory (u Poviny, Klubiny a Kolárovic), vytipované v rámci nedávné studie Mendelovy univerzity v Brně, na které se podíleli čeští a slovenští zoologové.
„Krajina na západním okraji Karpat je silně pozměněná lidskou činností. Je dobrou zprávou, že pro rysy a další šelmy je navzdory velkému zatížení dopravou stále průchodná. Zbývající migrační koridory na českém i slovenském území musíme v naší krajině zachovat. Pro životaschopnou populaci rysů v Beskydech a Javorníkách je funkční propojení s jádrem karpatské populace na Slovensku nezbytné“, dodává Michal Bojda, z Hnutí DUHA Olomouc, který mapování koridorů na česko-slovenském pomezí koordinoval.
„Ačkoliv se některým rysům daří překážky překonávat, pro jiné může skončit pohyb v okolí silnice tragicky: jen loni byli v Beskydech a Javorníkách na silnici nalezeni sražení dva mladí rysi,“ doplnil Miroslav Kutal, koordinátor Hnutí DUHA Olomouc.
Lepší ochranu ekologických sítí v rámci celého pohoří Karpaty by měl řešit projekt ConnectGREEN, který Hnutí DUHA Olomouc právě připravuje spolu s partnery s dalších karpatských zemí.
„Průchodnost krajiny pro velké šelmy v územní působnosti Správy CHKO Kysuce je do značné míry limitovaná existující i plánovanou urbanizací. Správa CHKO Kysuce spolu s OZ Karpatská divočina se v posledních letech zaměřuje nejen na monitoring pobytových znaků šelem v jejich přirozeném prostředí, ale i v těch částech potenciálních biokoridorů, kde jejich trasování probíhá v sousedství urbanizovaných častí obcí. I na základě těchto údajů je možné v územích plánech obcí navrhnout funkční biokoridory a zachovat tak konektivitu habitatů velkých šelem“, dodává za Správu CHKO Kysuce a OZ Karpatská divočina Peter Drengubiak.
„Již dříve byl přesun mezi zmíněnými lesními celky zaznamenán pomocí GPS telemetrie. V období rysí říje obdobnou cestu podnikl rys Ludvík (Král). Jeho přesun z oblasti Javorníků do oblasti Kysuckých Beskyd a Kysucké vrchoviny a zpět trval zhruba jeden týden. Rys Ľubo potvrdil, že tato migrace nebyla ojedinělá a že tato migrační trasa je pro rysy i po třech letech stále průchozí a zabezpečuje kontakt se zbytkem karpatské populace“ doplnila Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
Doposud zaznamenané přesuny rysa Ľuba:
- 26. 10. 2015 – Kysucká vrchovina
- 11.–28. 11. 2015 – Javorníky
- 6.– 31. 12. 2015 – Kysucká vrchovina
- 4. 1. 2016 – Kysucké Beskydy
- 9. 1. 2016 – Kysucká vrchovina
- Od 19.1.2016 – Javorníky
Zdroj: http://www.selmy.cz/tiskove-zpravy/obdivuhodne-putovani-rysa-luba-mezi-kysucemi-a-javorniky/
Ohroženým rysům se v Krkonoších daří – vyvedli mláďata
Publikováno: 1.2.2016
Rys ostrovid má v Krkonoších příznivé podmínky pro život. Podle ochránců přírody tam může žít až šest těchto kočkovitých šelem. Důlazem toho, že se jim v tomto prostředí opvadu daří je to, že už dokonce vyvedli mladé.
Rysi vyvedli v Krkonoších minimálně dvě koťata. „Jedno viděl lesník na české straně hor, fotopast zachytila i odrostlejší mládě na polské straně,“ říká Radek Drahný, jeden ze správců KRNAP. V Krkonoších zachytila fotopast rysa před sedmi lety, od té doby ho viděla řada lidí i na vlastní oči. Podle Radka Drahného ze Správy Krkonošského národního parku ale zahlédnout rysa není jednoduché: „Lidé se rysa bát nemusejí, je to velmi plaché zvíře.“
Největší evropská kočkovitá šelma nevyhledává kontakt s člověkem a hájí si své teritorium. „Už odmala, když se narodí mláďata, tak na vás budou prskat a nedovolí vám se přiblížit,“ říká zooložka Petra Bolechová.
Leden 2016
Fotopasti zřejmě zachytily v okolí Rumburku dva vlky. Teď se pátrá po dalších důkazech
Publikováno 27.1.2016
V okolí Rumburku na Děčínsku jsou možná vlci. Před pár dny tam fotopast zachytila dvě psovité šelmy, které se jim nápadně podobají. Na území České republiky žili vlci před téměř dvěma staletími, lidé je vyhubili, protože škodili hospodářským zvířatům.
Vlci, zachycení fotopastí v NP České Švýcarsko Foto: Národní park České Švýcarsko
Snímek z fotopasti ukázal mluvčí správy Národního Parku České Švýcarsko Tomáš Salov: „Je to fotka z fotopasti. Spekuluje se, jestli fotopast zachytila vlky anebo ne. Je to v oblasti Rumburku. Je to černobílá fotka v infračerveném spektru, takže nejsou vidět žádné barvy, žádné charakteristické rysy, vidíme na ní dvě psovité šelmy. Jsou docela veliké, je potřeba říct, že v německém Hochwaldu na pomezí Česka a Německa bychom v okruhu 15 kilometrů vlčí smečku našli.“
O tom, že jsou na fotografii skutečně vlci, je zatím nutné pochybovat
Ošetřovatel šelem v děčínské zoologické zahradě Petr Haberlant se dívá na fotku. Jaký je jeho názor na ní?
„Fotka je samozřejmě z nočního vidění, takže to není úplně průkazné, ale já bych se přikláněl k tomu, že to vlci jsou. Na to, že by to byli zdivočelý psi nebo něco takového, tak mi to přijde poměrně zavalitý a hodně chlupatý…“
„Je důvod pochybovat o tom, že by to vlci byli – jeden z nich má oháňku, která by snad mohla budit dojem, že s ní mává, že jí má nahoru… Je potřeba říct, že to u psovitých šelem je v podstatě znak domestikace,“ mírná nadšení z objevu vlka Tomáš Salov.
Že tomu tak být nemusí, to potvrzuje Petr Haberlant: „Oháňka nahoru nemusí být znakem domestikace, je to spíš o tom, které zvíře je dominantní. To, co nosí ocas nejvýš, tak je v té skupině postavené co nejvýše a to, které nosí ocas zase mezi nohama stažený, tak to je to poslední zvíře ve skupině.“
Jestli jde opravdu o vlky, o tom rozhodne až analýza DNA. Zatím k ní chybí vhodné vzorky
„Určitě bych to nebral jako potvrzení, že jde o vlky, zrovna tak to mohli být dva psi. Abychom potvrdili vlka, je ideální, když se podaří třeba najít chlupy nebo trus, když se tady ty nálezy podrobí DNA analýze, tak víme poměrně přesně, jestli se o vlka jednalo anebo nikoliv,“ vysvětluje Tomáš Salov z NP České Švýcarsko.
Zatím se jiné stopy než fotografii z fotopasti nalézt nepodařilo. Vlci se u nás v minulosti hodně vyskytovali, poslední údaje o zástřelu tohoto zvířete pochází z roku 1842.
Z velkých šelem se v Českém Švýcarsku může vyskytovat rys ostrovid, jak potvrzuje Tomáš Salov: „Máme poslední důkaz vlastně rysa v Českém Švýcarsku z roku 2011, kdy jsme ho náhodou zachytili do fotopasti, byl to pravděpodobně migrující jedinec. Nezdá se, že bychom tu měli trvale pobývající rysí rodinku.“
Autor: Daniela Pilařová
Zdroj: http://www.rozhlas.cz/sever/informacezeseveru/_zprava/1578107
Fotopasti potvrdily výskyt rysa ostrovida v Jizerských horách
Publikováno: 20.1.2016
Snímek rysa je první fotodokumentací této šelmy na české straně Jizerských hor, loni byl zachycen v Polsku
Zdroj | Hnutí DUHA a AOPK
Fotopasti v Jizerských horách potvrdily výskyt rysa ostrovida. Vzácná kočkovitá šelma byla na severu Čech vyhubena v 18. století, zda se teď do oblasti vrací z Šumavy, Karpat či jiných evropských populací, zatím není jasné. Mohla by to odhalit genetická analýza vzorků trusu nebo srsti, zatím však nebyly nalezeny. Právě na jejich vyhledávání se nyní soustředí pozornost jizerských zoologů a ochranářů, sdělil Jan Piňos z Hnutí DUHA.
„Pro jizerskohorské ochranáře a lesníky jsou snímky z fotopasti potvrzením toho, co vědí už několik let, tedy že se rysi v našich horách postupně zabydlují a stávají se sice vzácnou, ale snad trvalou součástí přírody chráněné krajinné oblasti,“ uvedl ředitel regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny v Liberci Jiří Hušek. Plachá šelma našla v Jizerských horách prostor k životu navzdory tisícům turistů. Podle Huška jí může být domovem třeba obtížně přístupná skalnatá divočina Jizerskohorských bučin. Rezervace o rozloze téměř 30 čtverečních kilometrů poskytuje dostatek potravy i klidu k životu a rozmnožování nejen rysům, ale i dalším vzácným živočichům.
Potvrzení další velké šelmy na českém území se podařilo díky spolupráci Hnutí DUHA Olomouc a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory v rámci společného monitoringu evropsky významných druhů šelem. Snímek rysa je první fotodokumentací této šelmy na české straně Jizerských hor, loni byl zachycen v Polsku. Vzhledem k velikosti domovských okrsků velkých šelem může jít o stejné zvíře, které v minulých letech zaznamenali v Krkonoších. Tuto zimu se tam však zatím rysa vyfotografovat nepodařilo.
„Rysi a vlci se postupně vracejí do našich pohraničních hor. Je to výborná zpráva pro milovníky naší přírody i pro lesy a lesníky. Rys se živí především srnci, občas i kolouchy nebo laněmi. V přírodě tak plní důležitou funkci: reguluje přemnožené kopytníky a pomáhá tím udržovat přírodní rovnováhu,“ řekl expert na ochranu velkých šelem Hnutí DUHA Olomouc Miroslav Kutal. Návrat šelem je podle něj pomalý, a lidé tak mají čas si na jejich přítomnost zvyknout.
„Zatím nevíme, zda se jedná o migrujícího jedince, nebo o zvíře, které se v Jizerských horách a Krkonoších usadilo trvale. Doufáme, že nám další informace přinesou snímky z fotopastí a výsledky genetických analýz – pokud se podaří najít vzorky trusu,“ dodal Kutal. Zoologové doufají, že portrétů predátora bude přibývat a jedinečné skvrny na srsti umožní spolehlivou identifikaci zvířat. To by pomohlo upřesnit odhady o početnosti šelem na severu. Podle nejnovější publikace, která shrnuje dosavadní poznatky o výskytu velkých šelem v širší oblasti Jizerských hor, Krkonoš, Górach Stołowych a na Broumovsku, se v letech 2012-13 vyskytovali na tomto území minimálně dva až tři rysi.
Na Olomoucku viděli šakala. Zřejmě se u nás usadí, míní odborníci
Publikováno: 19.1.2016
Olomouc – „Šakal!“ napadlo pana Jaroslava z Luké, když ve čtvrtek pozdě večer uslyšel venku divný štěkot a když se podíval z okna, zahlédl zvíře postavou připomínající lišku.
Autor: Jan Ševčík, www.nppodyji.cz
Na Šternbersku byl vloni zpozorován pár šakala obecného. Těchto šelem po Moravě pohybuje několik. Stálá populace se však na území České republiky nevysktytuje. Podle odborníků je její založení jen otázkou času.
Podle všeho to taky liška byla. Klidně to ale mohl být šakal.
Tyto psovité šelmy totiž byly pozorovány i na Olomoucku. Zatím jen migrující kusy.
Podle odborníků však nepotrvá dlouho a na území České republiky bude stálá populace.
„Zmátl mě ten hlas, protože liška štěká a tohle bylo štěkání s vytím dohromady. Myslivec, kterého jsem se ptal, říkal, že lišky zrovna mají dobu páření a proto vydávají takový zvuk,“ popisoval čtenář, který o zážitku a možném výskytu šakala obecného na Olomoucku napsal Olomouckému deníku.
Nebyl by však prvním, kdo viděl tuto psovitou šelmu na území Olomoucka.
Vloni v srpnu přeběhl šakalí pár přes cestu Miroslavu Klukovi, když jel po silnici nedaleko Těšíkova.
„Viděl jsem je na vzdálenost 50 metrů. Pod Těšíkovem. Přecházeli cestu vedoucí od Lipiny. Bylo to k večeru, ale tehdy byla výborná viditelnost. Rozhodně to byli šakali. Jsou rozpoznatelní od lišek, našlapují trochu jinak. Bohužel jsem je nevyfotil,“ popisoval pracovník odboru životního prostředí šternberského městského úřadu, který má na starosti lesy a myslivost.
Byl zřejmě jediný, kdo vloni na Šternbersku spatřil a poznal tyto šelmy, které žijí poměrně skrytě a aktivní jsou zejména po setmění.
„Zřejmě jen přecházeli přes Olomoucko. Další zprávy o nich vloni nebyly,“ potvrdil Miroslav Kluka.
Ani stopy. Na konci léta však bylo takové sucho, že půda praskala, takže najít specifické otisky psích tlap bylo nemožné.
V zimě ve sněhu by lidé mohli narazit na stopu šakala. Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou srostlá bříška dvou středních prstů na končetinách – u lišky (vpravo) jsou oddělena. Foto: VM Považská Bystrica
Migrace se zřejmě změní v trvalou populaci
Podle Jiřího Zbořila, předsedy ekologické komise Českomoravské myslivecké jednoty, je výskyt šakala na území České republiky stále častější.
„Na Olomoucku zatím výskyt evidován nemáme, ale dá se to očekávat,“ sdělil Zbořil, který je také jednatelem olomouckého mysliveckého spolku.
Zatím se podle něj nedá hovořit o stálé populaci na území Česka.
„Migrace probíhá, tu a tam se jedinci vyskytnou. V nebližších letech však můžeme očekávat trvalou populaci. Rozšiřují svůj areál a tady mají velmi dobré podmínky,“ sdělil Jiří Zbořil.
Jí hlodavce a mívá až 8 mláďat
Hlavním zdrojem potravy šakalů jsou drobní hlodavci. Nebezpečí jim hrozí pouze od člověka.
„Přirozeného nepřítele tady nemají. Orel skalní je tu zřídka, ulovit jej může výr velký, naše největší sova, ale jen mládě,“ zamyslel se nad predátory, kteří by mohli ohrožovat tuzemskou populaci této psovité šelmy.
Jde o šelmu s noční aktivitou, která žije v páru a samice rodí velký počet mláďat – až osm.
„Je poměrně skrytý a plachý, takže spatřit šakala lze velmi těžko,“ uvedl myslivec-ekolog.
„Jedině pomocí fotopastí. Populace je však zatím tak malá, že šance jej zahlédnout, je skutečně nízká,“ dodal s tím, že zvíře do Česka migruje z jihovýchodu Evropy.
Podle Jiřího Šafáře z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR byl šakal omylem uloven v roce 2014 na Novojičínsku. Střelec si šelmu spletl s jiným zvířetem.
„Z Olomoucka máme hodnověrné pozorování dvou zvířat z loňského roku na Šternbersku,“ potvrdil výskyt šakala na Těšíkovsku.
„Šakaly není snadné vidět, je to o náhodě. Pokud by jej někdo viděl, nebo jeho stopu, byli bychom rádi, pokud by nám údaje poskytl,“ sdělil Jiří Šafář z olomoucké pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Výskyt šakala obecného v České republice
Rok Lokalita
1998 pozorování v okolí Kropáčovy Vrutice (okres Mladá Boleslav)
2004 opakovaná pozorování lesníků a myslivců na Tvrdonicku (okres Břeclav) a pozorování samice s mláďaty u Bulhar (okres Břeclav)
2005 opakovaná pozorování lesníků a myslivců na Valticku (okres Břeclav)
2007 Horní Ureš (okres Český Krumlov)
2009 jedinec ve dne u silnice poblíž Zbirohu (okres Rokycany)
2010 opakovaná pozorování lesníků a myslivců na Valticku (okres Břeclav), pozorování lesníků a myslivců v oblasti lokality „Lednické louky“ (okres Břeclav); pozorování dvou jedinců u dálnice D1 – sjezd na Kojetín (okres Přerov),
2006 nález uhynulého samce poblíž Podolí (okres Uherské Hradiště); je prvním dokladovaným výskytem šakala obecného v České republice
2010 nález uhynulého samce mezi katastry obcí Klobouky u Brna a Morkůvky (okres Břeclav)
Zdroj: www.myslivost.cz
Rozlišovací znaky mezi šakalem a liškou
Šakal připomíná spíše vlka než lišku. Postava je zřetelně kratší, končetiny naopak v porovnání s liškou delší. Stejně tak tvarem hlavy zepředu připomíná vlka, ne lišku. Zásadním rozlišovacím znakem je délka oháňky, která je u šakala výrazně kratší vzhledem k tělu než u lišky. Odlišné je zbarvení hřbetu, na němž je tmavý pruh. Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou srostlá bříška dvou středních prstů na končetinách – u lišky jsou odděleny.
Autor: Daniela Tauberová
Do české přírody se vracejí šelmy, usadila se vlčí smečka
Publikováno: 17.1.2016
Do české přírody se vracejí šelmy, které lidé dříve vyhubili či vytlačili. Zatím se v Česku usadila vlčí smečka, žije zde rys a očekává se návrat kočky divoké. Medvědi se na území Česka zatoulají spíše výjimečně ze Slovenska, protože jsou nejnáročnější na klid a velikost teritoria, řekl na veletrzích cestovního ruchu v Brně Jiří Beneš z Hnutí Duha.
Hnutí začalo před lety sledovat pohyb šelem v Beskydech a postupně i dalších oblastech. Šelmy potřebují nejlépe místa bez zásahu člověka, případně taková místa, kde se člověk objevuje co nejméně. „Ukazuje se, že v české přírodě je prostor, v němž se velké šelmy mohou usadit. Vlčí smečka se u nás usadila po více než 100 letech,“ řekl Beneš. Počet vlků se navíc zvyšuje.
Z velkých šelem žije v Česku nejvíc rysů. „Je to 70 až 80 kusů, zhruba 60 jich je na Šumavě,“ řekl Beneš. Vlci jsou také zatím na Šumavě, ale očekává se, že brzy osídlí hory na severu republiky. Pomalu se totiž rozrůstá populace, která žije na pomezí v Polsku a Německu.
Kočka divoká patří mezi malé šelmy a přírodovědci napjatě čekají, kdy se ocitne na české straně v Národním parku Podyjí. Na rakouské straně už totiž žije. „Má u nás připravené podmínky. Zatím jsme ji občas zaznamenali v Bílých Karpatech, na Šumavě či v Českém lese,“ poznamenal Beneš. Z jihu se také šíří populace šakala, kterého nejčastěji zaznamenali na jižní Moravě na jih od Brna.
Aby lidé šelmu ve volné přírodě potkali, musejí mít velké štěstí. Jedná se o plachá zvířata, která přes den nejsou příliš aktivní. Větší šanci zahlédnout vlky je na Šumavě, kde žijí v uzavřené velké oboře. „Nic podobného se v Česku patrně nechystá. Mají však šanci pozorovat zvěř v Bavorském lese, kde funguje lesní zoo,“ přiblížil Beneš.
Zdroj: http://ekolist.cz/cz/kultura/zpravy-kultura/do-ceske-prirody-se-vraceji-selmy-usadila-se-vlci-smecka
Cesta rysa Luďka: Z Prachaticka do Linze a pak do Novohradských hor
Publikováno: 13.1.2016
Celá česko-bavorsko-rakouská populace rysa ostrovida čítá pouze 60-80 jedinců.
Na obrázku rys Luděk Zdroj: Alka Wildlife
Rys Luděk z Prachaticka má zcela jistě dobrodužnou povahu. Loni v srpnu doputoval do lesního komplexu Kürnberg Wald u Linze. A nyní se objevil zpátky v Česku. Opět přešel Dunaj a přes rakouský Mühlviertel a Waldviertel doputoval až do Novohradských hor, uvádí ALKA Wildlife.
Poté, co loni v létě překonal náročných sedmdesát kilometrů plných překážek z domovského Prachaticka k Linzi, vrátil se sledovaný rys znovu na sever. Lesní komplex Kürnberger Wald u Linze totiž nebyl podle ochránců přírody pro šelmu příznivý. Jeho rozloha je pouze 12 km2, což je pro dospělého jedince málo. Rysi obývají domovský okrsek o rozloze 150-400km2. Navíc okolí Linze je plné pro zvířata neprůchozích migračních bariér (nákupní centra, letiště, výrobní haly apod.), popisuje ochranářská společnost ALKA Wildlife.
„Konkrétní trasu rysa Luďka neznáme, přesto je zřejmé, že musel projít dlouhou a nebezpečnou cestu. Jednou z překážek, kterou musel překonat, je i nová rakouská rychlostní silnice S10. Jeho příběh tak podtrhuje nutnost zachovat průchodnost naší krajiny nejen pro lidi, ale i pro divoká zvířata,“ říká expertka na ochranu velkých šelem Tereza Mináriková.
Celá česko-bavorsko-rakouská populace rysa ostrovida čítá pouze 60-80 jedinců. „Pro dlouhodobé přežití populace je 60-80 rysů málo. Nezbytná je proto ochrana nejen jádrového území Šumavy, ale i navazujících okrajových oblastí tak, aby zde zůstaly zachovány velké lesní komplexy, kde bude mít rys dostatečný prostor a klid vyvedení mláďat,“ pokračuje Tereza Mináriková.
V Krkonoších se zabydleli rysi, dokonce už vyvedli mladé, říká ředitel KRNAP
Publikováno 12.1.2016
V Krkonoších strávil celý život a nyní se jim věnuje i profesně. Jan Hřebačka je totiž ředitelem Krkonošského národního parku, nejstaršího svého druhu v České republice. Vedle bohaté historie ale má na svém kontě i aktuální úspěchy.
Do Krkonoš se vrátila řada ohrožených zvířecích druhů, například vydra říční, vlk nebo rys ostrovid. Ten se v Krkonoších usadil natrvalo v počtu až šesti jedinců. A tento počet se zřejmě bude dál rozrůstat. Na svět totiž vyvedli i první mladé, z čehož mají správci parku velikou radost.
Čas od času se v našich nejvyšších horách objeví vlci, ti zde ale nemají dost prostoru na to, aby se usídlili trvale. V Krkonoších je také jedna z posledních životaschopných populací tetřívka v České republice, která čítá asi 120 jedinců. Její stavy ale v posledních letech povážlivě klesají.
„Zaznamenali jsme asi 15procentní propad, což je při takto malé populaci významné. Pokud se potvrdí, budeme muset znovu nastavit pravidla turistického ruchu, tedy přístupnost cest a lyžování.“
Zákazy nejsou samoúčelné
Správa KRNAP se snaží vysvětlovat, proč jsou konkrétní zákazy nutné a musí se dodržovat. V některých případech už ale vysvětlování nestačí. „Když přistihnete někoho na čtyřkolce v I. zóně národního parku, kde jedno vyrušení zimujícího tetřívka znamená obrovský problém, tak tam už se to vysvětluje velmi těžko,“ říká dlouholetý ředitel parku.
„Přál bych si, aby nám lidé věřili, že když říkáme ne, tak to děláme ze smysluplných důvodů. Že chceme Krkonoše zachovat i pro další pokolení,“ dušuje se.
V Krkonoších přibude listnáčů
Tvář Krkonoš se ale do budoucna přeci jen trochu promění, výrazně totiž přibude listnatých stromů.
„Hospodáři se bohužel v minulosti řídili hlavně ekonomickými hledisky a smrk je dřevina, kterou lze velmi snadno zpracovat a prodat,“ vysvětluje.
„Zapomínali ale, že celý systém musí být odolný vůči větru a přinášet živiny. A to se nám v minulosti vymstilo,“ dodává. „Vzhled horních partií se určitě nijak dramaticky nezmění, vyšší polohy zůstanou jehličnaté. V těch spodních částech ale rozhodně bude až 40 procent nesmrkových porostů,“ plánuje.
Bylo mrtvé zvíře na Českolipsku skutečně vlk? Otázkou nadále zůstává, jak zvíře vlastně zemřelo
Publikováno: 8.1.2016
Jedna velká záhada. (Ostatky šelmy nalezené u Brenné) • Foto: archiv AOPK • Zdroj: Respekt
Začátkem loňského října se Pavel Jankech rozhodl využít slunného rána a vyrazil ten rok naposledy na houby. Na Českolipsku žije celý život, šel tedy najisto a borovicový les nedaleko vísky Brenná ho nezklamal. V momentě, kdy do košíku ukládal další dokonalý hřib, jej ale do nosu praštil mimořádně silný zápach. Následoval stopu až na nedaleký kopeček – a na jeho vršku košík vzrušením málem upustil. V jehličí tam mezi stromy ležela mohutná šedobílá mršina.
Chundelatá srst zvířete byla zplihlá a na břiše, kde zřejmě krvácelo, ji už zhusta ovládali červi, přesto pan Jankech coby dlouholetý myslivec nepochyboval. „Vypadalo to jako vlk,“ vypráví smutně šedesátník. Vlci jsou v Česku přísně chránění, jak ale Respekt popsal v textu Komu vadí vlk, nebylo dlouho vůbec jasné, zda nešlo třeba o toulavého psa – ani jak zvíře zemřelo. Dnes už je většina laboratorních testů uzavřena a vydávají první odpovědi.
Vlčice-samotářka
Než zvíře Pavel Jankech našel, leželo v lese nejméně týden, rozklad tedy pokročil natolik, že už pitva nepřipadala v úvahu. Tým okolo zoologa Pavla Hulvy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nicméně zkusil analýzu mikrosatelitů, metodu známou z populační genetiky či kriminalistiky, kdy se zkoumají ty oblasti genomu, které se mění u každého jedince. Výsledky ukazují, že nalezená mršina patřila vlkovi, resp. vlčici. „Na přesné určení věku již rozklad tkání příliš pokročil, stav chrupu ale naznačuje, že se jednalo o mladé zvíře,“ říká Hulva.
Vlk je v Česku stále velmi málo rozšířeným druhem. Jejich celkový počet se tu odhaduje asi na deset kusů, přičemž jediná smečka, která se rozmnožuje, žije právě na Českolipsku. Ostatní se podle ekologů v honbě za vhodným partnerem i teritoriem toulají krajinou (za den ujdou i šedesát kilometrů) a kromě Beskyd se letos objevili třeba na Šumavě nebo v Podyjí. Českolipští ochranáři proto napjatě čekali, až laboratorní testy potvrdí, zda šlo o některého z kokořínských vlčích rodičů, či jejich potomků – zdejší smečka je pro budoucnost těchto šelem v Česku největší nadějí.
Hulva s kolegy měli k dispozici obsáhlou sbírku genetického materiálu vlků z Česka i okolních států, s nímž ostatky srovnávali (vzorky se sbírají například z trusu zvířat). A nakonec ekology potěšili. „Zdá se, že tento vlk nepatřil k českolipské smečce, šlo spíš o dospívajícího jedince, který k nám možná vyrazil z polsko-německé Lužice hledat partnera,“ dodává zoolog.
Lužická populace, k níž českolipská smečka patří, je nicméně navzájem hodně prokřížená, badatelé proto ještě sbírají další srovnávací genetický materiál a spolupracují s německými a polskými kolegy, aby mohli výsledky s jistotou potvrdit.
Brouci patologové
Otázkou nadále zůstává, jak zvíře vlastně zemřelo. Kvůli velkému množství krve nalezené v místě nálezu i na těle zvířete je podle zoologů nepravděpodobné, že zvíře zemřelo bez vnější příčiny. Stále se pracuje s variantou střetu s autem, napadení jinými zvířaty (vlky, ale třeba i psy) či upytlačení. Vlk je v Česku přísně chráněný druh a za jeho úmyslné zabití by mohl případný pachatel vyfasovat až tři roky vězení a dvoumilionovou pokutu. Šance, že se dozvíme, jak samice zemřela, jsou ale mizivé.
Na místo totiž v říjnu dorazila policie, ale nikoliv kriminalisté – a místo nebylo například prohledáno detektorem kovu. Případná kulka, která by mohla vést k střelci, se tak zatím nenašla. A potvrzení dalších dvou hypotéz komplikuje opět rozklad těla zvířete.
Ostatky převzal od CHKO Jaroslav Červený, zástupce vedoucího Katedry myslivosti a lesnické zoologie na České zemědělské univerzitě, který se od podzimu s kolegy snaží analyzovat alespoň kosti zvířete. První volba – rentgen – ale nevyšla. „Statisíce larev much v těle zvířete způsobily, že nám ho do rentgenu nechtěl nikdo vzít,“ přiznává Červený. Vědci dnes vkládají poslední naději do mrchožravých brouků, kteří postupně očišťují mršinu na kost. Brouci již obnažili kosti v zadní části těla a páteři, poškození či zlomeninu ale neodhalili. Nyní se ještě čeká na obnažení kostí hrudníku.
„Celý proces probíhá pomalu – kvůli přítomným larvám se musí ostatky macerovat a promývat, aby se larvy nevylíhly,“ vysvětluje Červený. Odhalení pachatele je dnes již značně nepravděpodobné. „„Bylo by ideální, kdyby se v podobných případech podařilo spolupracovat s kriminální policii od samého počátku. Ohledání místa profesionály s využitím moderních forenzních metod by výrazně zvýšilo šanci na vysvětlení takové události.,“ říká zoolog Hulva. Specializované jednotky na dohledávání pytláků fungují například v Itálii.
Autor: Lucie Kavanová
Zdroj: http://www.respekt.cz/spolecnost/bylo-mrtve-zvire-na-ceskolipsku-skutecne-vlk
Vlčí smečka na Dokesku se i loni rozrostla. Už je sedmičlenná
Publikováno: 6.1.2016
Poprvé vyvedla mláďata vlčí smečka na Dokesku v roce 2014. Tehdy se narodila nejspíše tři vlčata
Zdroj | CHKO Kokořínsko
Smečka vlků v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj se v uplynulém roce rozrostla minimálně o dvě vlčata. To, že se v oblasti aktuálně vyskytuje minimálně sedmičlenná smečka, odhalila nedávno fotopast Hnutí DUHA. Na dvou záběrech, následujících těsně za sebou, projdou nejprve tři vlci, celkově je jich je na záběru vidět šest, na dalším snímku proběhnou ještě čtyři zvířata.
„Záběry z fotopasti potvrdily naši domněnku, že se smečka v loňském roce rozrostla. Jen v průběhu října zaznamenaly naše fotopasti vlka více než dvěstěkrát, ale nepodařilo se zachytit celou smečku pohromadě. Zdá se, že se zde vlkům daří a snad se stanou trvalou součástí zdejší přírody,“ říká Luboš Beran, zoolog Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Poprvé vyvedla vlčí smečka mláďata na Dokesku v roce 2014. Tehdy se narodila nejspíše tři vlčata. Úspěšné rozmnožování potvrdila nahrávka vytí a záznamy z fotopastí Správy CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.
V současné smečce se mohou podle odborníků vyskytovat mláďata z předloňského i loňského vrhu, která již v tuto dobu dosahují velikosti dospělých vlků a na fotopastech nemusí být jednoznačně odlišitelná. Smečku mohla některá z vlčat narozených v roce 2014 již opustit, počet vlků narozených v roce 2015 tak může být i vyšší než dva.
Začátkem října byl u Brenné na Dokesku nalezen mrtvý vlk. Zda měl příbuzenský vztah ke kokořínské smečce ukážou až detailnější genetické analýzy.
V oblasti výskytu dokeské vlčí smečky je podle Hnutí DUHA dostatek kořisti – divoká prasata, daňci, jeleni i srnci. Právě regulace těchto v české krajině přemnožených zvířat je jedním z největších přínosů přítomnosti vlka u nás. „Vlk je na vrcholu potravního řetězce, má tak v přírodě své nezastupitelné místo. V dnešní kulturní krajně zároveň zůstává dost prostoru i pro rozumné myslivecké hospodaření s divokými kopytníky,“ doplnil Miroslav Kutal, expert na ochranu velkých šelem z Hnutí DUHA Olomouc.
O postupném návratu velkých šelem do ČR pojednává také nový dokument Jana Svatoše Causa Carnivora, který bude mít v pondělí 18. ledna severočeskou premiéru v Doksech.
Olomoucká fotografka nafotila rysa a získala cenu Czech Press Photo
Publikováno 2.1.2016
Olomouc /ROZHOVOR/ – Rozšířit ve společnosti zájem o ochranu divokých šelem na území České republiky. To bylo cílem olomoucké fotografky Terezy Ondruškové, když se pouštěla do focení projektu Setkání s rysem.
S týmem projektu a rysem Blonďákem projezdila díky sérii přednášek Jeseníky a Šumavu a za své fotografie následně získala v prestižní fotografické soutěži Czech Press Photo čestné uznání v kategorii Příroda a životní prostředí.
Nejen o své ceně a o setkání s rysem se rozpovídala pro Olomoucký deník.
Jak se vůbec člověk stane fotografem?
To je asi u každého různé. Já jsem se k fotografování dostala na gymnáziu díky rodičům, kteří oba fotí. Ze zábavy se stalo studium a poté i práce. Věnuji se hlavně módní a produktové reklamní fotografii, ráda ovšem fotím i věci dokumentárního charakteru. Často si pro sebe pořizuji „deníkové“ série z akcí a výletů.
Získat ocenění na Czech Press Photo bere mnoho fotografů za prestižní událost, potěšilo vás to?
Nikdy dřív jsem žádné takové ocenění nevyhrála, takže když jsem se dozvěděla, že jsem byla oceněna čestným uznáním, byla jsem samozřejmě šťastná. A jsem ráda, že jsem vyhrála právě s tímto souborem, protože si myslím, že je to úspěch i pro celý projekt Setkání s rysem.
Při focení série Setkání s rysem jste se dostala do rysovy těsné blízkosti, neměla jste strach?
Blonďák je zvyklý na lidi, jeho biologická matka se o něj nemohla starat, a tak si jej adoptoval můj kamarád Jirka. Rys je na něj odmalička fixovaný jako na svou matku, proto mu i ostatní lidé připadají jako kamarádi. Nebála jsem se já a nemuseli se bát ani účastníci přednášek, mezi nimiž se volně pohyboval. Byla to navíc jedinečná příležitost dostat se do tak těsné blízkosti vzácné šelmy a jsem moc vděčná, že jsem mohla být součástí celého projektu.
Jak vlastně vznikl nápad rysa předvádět?
Organizátoři přednášek si uvědomují, že setkání s živým rysem tváří v tvář a možnost si ho pohladit a vyfotit, je pro návštěvníky velké lákadlo. Toho využili k šíření informací o divoce žijících rysech. Výtěžek z dobrovolného vstupného a prodeje suvenýrů s Blonďákem putuje na podporu návratu divokých šelem do naší přírody.
Proč se přednášky konaly právě na Šumavě a v Jeseníkách?
Přednášky probíhaly v oblastech, kde je návrat rysů aktuální a je potřeba, aby se zde co nejvíce lidí dozvědělo o tom, jak je důležité a přínosné rysa jako predátora v přírodě mít a zbořit mýty o rysech jako o škodné zvěři, kterou je nutno eliminovat. Část přednášek organizátoři zaměřili na děti ze základních škol, pro které bylo setkání s rysem velkým zážitkem. Organizátoři tímto chtěli předat poslání mladší generaci a vzbudit v nich zájem o ochranu životního prostředí ve kterém žijí. Já věřím, že díky ocenění mého souboru v Czech Press Photo se poselství projektu rozšíří ještě více.
Tereza Ondrušková Šestadvacetiletá olomoucká fotografka Tereza Ondrušková se do fotografování zamilovala díky rodičům.
Tvořit začala už na gymnáziu, následně navštěvovala fotografický kurz Svatopluka Klesnila Česká fotoškola a poté vystudovala obor Multimédia a design: Ateliér reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Fotografovat se učila také na Mima Sinan Fine Arts University v Istanbulu, kde byla na stáži.
Věnuje se produktovému a módnímu focení, ráda také fotí dokumentárně.
Díky sérii Setkání s rysem získala čestné uznání na soutěži Czech Press Photo.
Autor: Kateřina Černohorská
Prosinec 2015
V našich horách jsou opět rysové, medvědi a vlci
Publikováno: 28.12.2015
Do našich hor se vrací divoké šelmy. V Beskydech například ochránci přírody sledují rodinu rysa ostrovida. Přítomnost šelem sledují nyní ochránci také pomocí šesti desítek fotopastí, které jsou rozmístěné na různých místech Jeseníků a Rychlebských hor a jsou součástí rozsáhlého projektu monitorování šelem. Ten potrvá do dubna příštího roku a zapojily se do něj i desítky dobrovolníků, kteří hledají stopy zvířat přímo v terénu.
Odborníci umístili fotopasti na vybraná místa, která jsou svým charakterem přitažlivá pro hledaná zvířata. „Fotopasti budeme kontrolovat zhruba co tři týdny, pokud by se na nich podařilo zachytit velkou šelmu, jako je rys nebo vlk, budeme o tom hned informovat,“ řekl Jiří Beneš z olomouckého Hnutí Duha, které se na projektu podílí spolu s lesníky nebo s Agenturou ochrany přírody.
Podle ochránců také nestačí chránit už jen pouze šelmy jako takové, ale je potřeba se zaměřit přímo na jejich koridory, tedy nezastavěné lesnaté úseky, díky kterým zvířata mohou migrovat z jednoho místa na druhé. „Chceme prosadit ochranu koridorů v územních plánech obcí a měst. A také se snažíme udělat něco pro omezení rychlosti na silnicích,“ říká zooložka CHKO Beskydy Dana Bartošová.
Zdroj: CHKO Kokořínsko
Ochránci přírody hlásí i výskyt medvěda hnědého a vlka obecného
Podle odborníků jsou Jeseníky a jejich předhůří typickým prostředím trvalého výskytu velkých šelem a kočky divoké, a to zejména díky souvisle zalesněnému území a množství skalnatých hřebenů. Důkazy o jejich přítomnosti se však získávají těžce. „Chybí věcné důkazy, například fotografie pozorovaného zvířete nebo jeho stopy,“ uvedl Petr Šaj ze Správy CHKO Jeseníky.
„Tyto šelmy byly v minulosti nezbytnou součástí ekosystému i potravní pyramidy. Pokud se prokáže, že se do Jeseníků vrátily, zaměříme se i v lesích na jejich ochranu,“ uvedl ředitel krajského ředitelství Lesů ČR v Šumperku Tomáš Pospíšil.
Projekt monitoringu šelem v širší oblasti Jeseníků je podpořen grantem z Lichtenštejnska, Islandu a Norska. Podobné aktivity se dějí například i v Krkonoších, Beskydech nebo na Broumovsku.
Zdroj: http://www.agris.cz/clanek/190690
Hledaného vlka z Broumovska zachytila fotopast
Publikováno: 11.12.2015
Během podzimu bylo na Broumovsku opakovaně pozorováno zvíře nápadně podobné vlku. Odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK) proto začali začátkem listopadu prověřovat, zda na území Chráněné krajinné oblasti Broumovsko tato šelma skutečně žije. Fotopast AOPK nedlouho poté vlka opravdu zachytila.
Foto | P. Kafka / AOPK
„Naše fotopasti kontroluji přibližně jednou za měsíc, tentokrát nás mezi obvyklými záběry jelenů, divokých prasat a srnek čekalo překvapení v podobě vlka. Objevil se na lesní pěšině severně od Teplic nad Metují,“ řekl Petr Kafka ze správy CHKO Broumovsko. „Současná pozorování vlků a rysů na Broumovsku jsou unikátní a patří k hmatatelným výsledkům evropské ochrany přírody. Dokazují také rostoucí toleranci nás všech k divoké přírodě,“ pokračuje.
Už některá z předchozích hlášení z terénu s velkou pravděpodobností ukazovala na vlka. Pozorovatelé hlásili vyšší, štíhlejší postavu, lehčí krok, širší a špičatější hlavu s trojúhelníkovitýma ušima a huňatý, spíše dolů svěšený ocas. Fotografie podle odborníků potvrzuje výskyt vlka téměř na sto procent.
Pozorovatele ale často překvapovala menší plachost zvířete a tak vznikla domněnka, že vlk mohl utéct některému chovateli. Tuto variantu nelze ani nyní zcela vyloučit. „Avšak i volně žijící vlk může přicházet k lidským obydlím, hledat zde potravu a přicházet do kontaktu s domácími psy,“ upozorňuje AOPK.
Nejbližší divoké populace těchto šelem se nacházejí v německé Lužici a na moravsko-slovenském pomezí v Beskydech. Překonat i stovky kilometrů v krátké době není pro vlky žádný problém. V poslední době byli vlci podle AOPK opakovaně zaznamenáni také na Šumavě a v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj, kde dokonce vyvedli mláďata. Počet divokých vlků na území ČR se odhaduje na 10 kusů, setkání s nimi je proto stále vzácné, zpravidla se jedná jen o migrující jedince.
Nárůst počtu divokých vlků v Německu naznačuje, že by se mohli stát trvalou součástí i naší přírody. „Dokázali se tam přizpůsobit a přežívají i v poměrně hustě osídlené krajině. Loví zejména staré a nemocné kusy zvěře a tím přispívají k ozdravení jejich populací. Mohou pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata a také jeleny a srnce, kteří nadměrným okusem poškozují lesní porosty. Na případné škody způsobené chovatelům hospodářských zvířat myslí u nás zákony a hradí je stát,“ říká Petr Kafka.
Velké šelmy se v krajině potýkají s mnoha nástrahami. Přestože se jedná o chráněné druhy, ohrožuje je pytláctví, zmenšování jejich životního prostoru a střety s automobily. „Pro zachování zdravých populací všech velkých zvířat je velmi důležité udržení nebo zlepšení migrační propustnosti krajiny. Na tu je třeba myslet nejen při projektování nových dopravních staveb, ale také v širších souvislostech při plánování územního rozvoje sídel i celých regionů,“ dodává AOPK.
Zdroj: http://ekolist.cz/cz/kultura/zpravy-kultura/hledaneho-vlka-z-broumovska-zachytila-fotopast
Listopad 2015
Vlci se vrátili do Varšavského národního parku
Publikováno: 26.11.2015
Vlci se natrvalo vrátili do Kampinoského národního parku v blízkosti Varšavy, odkud zmizeli před půl stoletím. Oznámili to zaměstnanci parku, kteří výskyt vlků považují za důkaz zlepšení stavu okolní přírody.
„Jsme velice šťastní. Návrat vlka do našeho parku, odkud zcela vymizel v 60. letech, znamená, že příroda se dává do pořádku,“ řekla agentuře AFP mluvčí parku Magdalena Kamińská.
V parku o rozloze 385 čtverečních kilometrů byl vlk naposledy spatřen v roce 1964, tedy v dobách, kdy úřady vypisovaly za hubení vlků odměny.
V posledních letech se vlčí populace v Polsku začala opět rozrůstat, zejména v Karpatech na jihovýchodě země. Postupně začali osamělí vlci i malé smečky pronikat i na dávno ztracená území.
Díky fotopasti se přítomnost vlka v parku podařilo poprvé zaznamenat před dvěma lety, avšak předpokládalo se, že jde o tuláka. „Časem se však ukázalo, že představitelé tohoto druhu se u nás usadili nastálo,“ uvedl park na své internetové stránce.
Současně ujistil veřejnost, že se není čeho bát, protože vlci raději žijí daleko od lidských sídel a člověku se vyhýbají, a tak nepředstavují žádné nebezpečí. V parku mají doplnit dosud chybějící článek v potravinovém řetězci a postarat se o přirozenou selekci a redukci jelení a kančí zvěře.
Zdroj:http://www.tyden.cz/rubriky/relax/zvirata/vlci-se-vratili-do-varsavskeho-narodniho-parku_363630.html
Zastřelená vlčice přišla z Lužice, česká smečka od Doks zůstává kompletní
Publikováno: 24. 11.2015
Nové informace o mrtvém vlkovi nalezeném 6. října v lesích Ralska na Českolipsku zveřejnili ochránci přírody. Zvíře nemá žádný příbuzenský vztah s pětičlennou vlčí smečkou zdržující se v okolí Doks. Prokázala to analýza DNA. Ta rovněž potvrdila, že šlo o samici.
„Pro nás je to dobrá zpráva. Do českolipské vlčí smečky vkládáme nemalé neděje, že zde založí stabilní vlčí populaci. Smrt alfa samice by tyto plány znemožnila. Zjištění, že vlčice nepocházela odsud, naše obavy rozptýlilo,“ komentoval Ladislav Pořízek, ředitel regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny.
Jak se vůbec u tak plachých zvířat, jako jsou vlci, příbuzenství zjišťuje? Snadno. Existují totiž vzorky chlupů a trusu nalezené v lesích. Odborníci z České zemědělské univerzity je ve spolupráci s odborníky z Karlovy univerzity porovnali s vzorky mrtvého vlka.
Neprokázala se žádná shoda. Mrtvý vlk podle všeho přišel z Lužice, rozsáhlé oblasti rozkládající se převážně v Německu, částečně v Polsku.
„Lužičtí vlci mají poměrně stabilní populaci. Zároveň mají přirozený pud osídlovat nová teritoria, proto se řada z nich vydává západně k Berlínu a část asi i jižně k Česku. Překvapivé není ani to, že šlo o samotného jedince, tuláctví je jim přirozené,“ míní Pořízek. Z Lužice tak patrně pocházeli i vlci, kteří byli před lety spatřeni nedaleko Liberce nebo Frýdlantu.
Původem zabité vlčice jsou si ochránci přírody jisti ještě z jednoho důvodu. Lesní fotopasti zachytily na některých záběrech až pět vlků. Z počtu zvířat se dá usuzovat, že ve smečce v letošním roce nedošlo k žádným změnám.
Přírodovědci jsou dokonce lehce optimističtí – jeden ze snímků totiž zachytil možné mládě vlka. To by nasvědčovalo tomu, že smečka se v mezičase opět rozrostla.
„Nemůžeme to říct s jistotou. Snímek není dostatečně průkazný, aby definitivně potvrdil, že je to letošní mládě. Já se spíš přikláním, že jde o jednoho z loňských a již odrostlých vlků,“ mírní nadšení Luboš Beran, zoolog CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.
Přírodovědci teď čekají na další snímky z fotopastí, které by existenci mláděte potvrdily.
„Přijde mi divné, že by vlci měli jen jedno mládě a že toto by se pohybovalo samo mimo smečku. Nicméně nechci se klonit ani k jedné teorii, než budeme mít víc informací,“ dodává Ladislav Pořízek.
Nejasno ale dál zůstává ve věci hledání příčiny smrti vlčice nalezené v říjnu. Přetrvává podezření, že zvíře skolil myslivec, mělo totiž zakrvácené nohy a břicho. Nenašla se však kulka, po níž se pomocí detektoru kovů pátrá. Mohla projít měkkou tkání ven a vůbec v těle nemusela zůstat.
„Vlčice byla střelena do břicha, tím jsem si na devadesát procent jistý. Z polohy těla je zjevné, že zvíře trpělo, crčela z něj krev a před smrtí se ještě stočilo do klubíčka,“ popsal nedávno poslední chvíle vlčice Ladislav Pořízek.
Pomoci k dopadení pachatele má i odměna 150 tisíc korun, kterou vypsalo Hnutí Duha a Český svaz ochránců přírody. Pachateli hrozí až tři roky vězení podle paragrafu 299 na ochranu zvířat.
Na Šumavě mají vlky! Podívejte se na rodinku se čtyřmi mláďaty
Publikováno: 21.11.2015
Jedinečnou podívanou na smečku vlků nabízí lidem v Srní na Šumavě. Lidé tam mohou sledovat rodinku vlků včetně čtyř mláďat. Podle odborníků je pouze otázkou času, kdy je uvidíme i ve volné přírodě.
Posledního vlka zastřelili na Šumavě roku 1874. Teď mohou lidé celou smečku zahlédnout ze speciální pozorovatelny. V Evropě je to unikát. „Na vlka potřebujeme připravit veřejnost, to je zvíře, které tady do České kotliny bude migrovat a častěji se s ním budeme setkávat,“ myslí si vedoucí centra Jiří Kec.
„Má představit vlka v té podobě, aby vyvrátil mýty o Červené Karkulce, o tom, že vlk je vlastně zlé a tupé zvíře, kterého je potřeba se zbavovat, protože je nebezpečné,“ vysvětlil poslání unikátního centra mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák.
Ve tříhektarovém výběhu žije pár se čtyřmi vlčaty. Lidé si je mohou prohlédnout z několika metrů, aniž by je vyrušili. A pokud návštěvníci přece jen nemají štěstí a vlky se jim nepodaří vidět na živo, mohou je vidět na obrazovce, na které nepřetržitě běží záznam ze tří kamer přímo z výběhu.
Video:http://tn.nova.cz/clanek/na-sumave-maji-vlky-podivejte-se-na-rodinku-se-ctyrmi-mladaty.html
Zdroj:http://tn.nova.cz/clanek/na-sumave-maji-vlky-podivejte-se-na-rodinku-se-ctyrmi-mladaty.html
Do Česka se vrací velké šelmy. V lesích kvůli nim přibudou drony a kamery
Publikováno: 18.11.2015
Do české krajiny se vrací vlci i další velké šelmy.
- Ochránci přírody plánují sledovat jejich výskyt pomocí nejnovějších technologií.
- Získané údaje pomohou při budování dopravních tahů, tak aby vzácná zvířata neohrozily.
Divoké zvíře, nápadně podobné vlku, se v posledních týdnech pohybuje v chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Do české krajiny se vrací i další velké šelmy − ochránci přírody potvrzují výskyt medvědů nebo rysů. I proto se chystá státní Agentura ochrany přírody a krajiny nakoupit a začít používat moderní vybavení, které by pomohlo pohyb a výskyt zvířat lépe vysledovat. „Do Beskyd a Bílých Karpat chceme příští rok umístit asi 50 fotopastí ke sledování velkých šelem,“ říká šéf agentury František Pelc.
Pořízení moderní techniky přijde na půl milionu korun, které agentura plánuje čerpat z evropských peněz.
Pomocí sítě kamer citlivých na pohyb chtějí ochranáři nafotit rysy, vlky, medvědy nebo divoké kočky, zmapovat jejich migrační stezky a vypozorovat, zda se někde nekříží se silnicemi nebo se železnicí. Zjišťovat také budou, jak zvířata využívají uměle budované mosty přes velké silniční tahy.
„Dopravní síť výrazně ovlivňuje, jestli budou v Česku velké šelmy žít. Budování silnic na území, kde se zvířata pohybují, je vážně ohrožuje,“ vysvětluje mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny Karolína Šůlová.
Ochranáři se proto budou snažit, aby se na stezkách, kudy se pohybují zvířata, nebudovaly nové silnice. Podobně budou velké savce sledovat odborníci v dalších šesti zemích takzvané Karpatské úmluvy, kterou se vlády zavazují k ochraně přírody a kultury Karpat.
Padesát nových fotopastí má v Beskydech doplnit ty stávající − samotná agentura jich tam má společně s Akademií věd umístěných kolem třiceti. Odborníci pomocí nich zjišťují počty volně žijících zvířat.
„Mysleli jsme, že tam žije padesát rysů, fotopasti ale naznačují, že jich je méně než deset, a ještě běhají na Slovensko. O to větší je překvapení, že se na české území začali šířit i ze severu a dostávají se do takových míst, jako je Máchův kraj na Kokořínsku,“ hodnotí stav Pelc. Právě na Kokořínsku jeho lidé díky dalším fotopastem v loňském roce zjistili, že vlci poprvé po více než sto letech vyvedli v Česku mláďata.
Na území dnešního Česka byli vlci vyhubeni koncem 19. století, uvádí se, že poslední byl zastřelen v roce 1874 na Šumavě. V posledních dvaceti letech se ale objevují znovu, přichází přes hranice z Polska, Německa i Slovenska. Právě na Šumavě se fotopasti v současné době hojně využívají.
Kromě kamer se agentura chystá v příštím roce z evropských peněz nakoupit i drony. „Do nové chráněné krajinné oblasti v Brdech chceme pořídit dron pro sledování stavu lesa. Umožnilo by to například s časovým odstupem snímat stejné místo a vyhodnotit, jak se na něm mění rostliny,“ přibližuje Pelc, který už kvůli tomu začal spolupracovat s Českou zemědělskou univerzitou.
Autor: A. Skoupá
V Beskydech byl autem sražen další rys
Publikováno: 16.11.2015
Mladá rysice zahynula na silnici nedaleko Rožnova pod Radhoštěm. V posledních týdnech je to už druhý případ.
Mrtvou rysici našli lesní dělníci. Když přijížděli k místu nehody, viděli dalšího rysa, sedícího vedle mrtvého zvířete. Pracovníci Lesní správy v Rožnově p.R. kadáver vyzvedli a předali Správě CHKO Beskydy. Mladá rysice vážila 9 kg a rys, který ji doprovázel, byl buď sourozenec, anebo matka.
Podle zjištění Hnutí DUHA Olomouc, které se dlouhodobě zabývá fotomonitoringem velkých šelem, je tento rys jedním ze tří letošních mláďat rysice, telemetricky sledované v rámci nedávno ukončeného projektu „Monitoring velkých šelem v evropsky významné lokalitě Beskydy“
„V údolí Rožnovské Bečvy byla v poslední době v důsledku stále intenzivnější a rychlejší dopravy usmrcena celá řada vzácných a chráněných živočichů – několik vyder, bobr, užovka stromová a další hadi, ještěrky, obojživelníci, jezevci atd. Je zřejmé, že provoz na silnicích je vůči živé přírodě stále nepřátelštější a že je nezbytné přistoupit k ochranným opatřením,“ konstatuje František Jaskula, AOPK ČR, ředitel regionálního pracoviště Správa CHKO Beskydy.
„CHKO Beskydy je jednou z našich klíčových jádrových oblastí s výskytem velkých savců. Právě proto jsme připravili projekt Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR. Ten vymezí tzv. vrstvu biotopů zvláště chráněných druhů velkých savců a určí kritické oblasti, kam bude možné cílit ochranná opatření,“ dodává Martin Strnad, zoolog AOPK ČR.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, www.ochranaprirody.cz
Zabitá vlčice na Kokořínsku byla „cizí“, ukazují rozbory DNA
Publikováno: 12.11.2015
Vlčice, jejíž tělo po násilné smrti našel před měsícem houbař v lese v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj, patrně nepatřila k tamní smečce, kterou ochránci přírody dlouhodobě sledují. Ukázaly to dosavadní rozbory DNA.
Policie stále pátrá po osobě, která na Kokořínsku zabila mimořádně vzácnou a přísně chráněnou vlčí samici. Experti z České zemědělské univerzity a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy už ale vědí, že vlčice nejspíš nepatřila ke smečce pěti zvířat, která se v této oblasti dlouhodobě pohybuje. Zjistili to porovnáním vzorků DNA z mrtvého těla a z trusu jiných vlků.
„Bude ale potřeba zpracovat další vzorky získané před úhynem vlčice, aby bylo možné příslušnost ke smečce potvrdit nebo vyloučit se statistickou jistotou,“ sdělila Správa Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko – Máchův kraj. Fotopasti umístěné v křivoklátských lesích navíc jen v říjnu zachytily tamní vlky více než 200krát.
„Na většině snímků jsou sice jen jednotlivá zvířata, nicméně na několika videozáznamech je vlků zachyceno dokonce až pět. Z počtu zvířat zachycených fotopastí by se tak dalo usuzovat, že ve smečce v letošním roce nedošlo k žádným změnám. Zda je to pravda, či zda nám některé důležité aspekty ze života smečky unikají, zatím není úplně jisté. Jednou z nejasností je i snímek mladého vlka z konce září, který by mohl odpovídat letošnímu mláděti,“ uvedla správa chráněné oblasti.
Další vlk na Broumovsku
Další vlk se nejspíš objevil i v jiné části republiky – v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. „V posledních týdnech přibývají pozorování zvířete, které nápadně připomíná dospělého vlka,“ řekla mluvčí státní Agentury ochrany přírody a krajiny Karolína Šůlová. Profesionální ochránci přírody se teď pokusí prověřit, zda jde skutečně o vlka.
„Pozorování máme hlášeno z několika míst, naše fotopasti, které máme v terénu, však doposud žádné zvíře podobné vlku nezachytily. Podařilo se však získat snímek, na kterém je vyfocena v mlze psovitá šelma, podle oslovených expertů by to vlk být mohl. Jakmile napadne sníh, pokusíme se nalézt stopy nebo zbytky trusu a chlupů pro genetickou analýzu. Ta by pak jednoznačně prokázala, zda o vlka jde, či nikoli,“ vysvětlila Hana Heinzelová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Broumovsko.
Profesionálům pomůže i ekologické Hnutí Duha, a to v rámci projektu „Monitoring evropsky významných druhů šelem ve vybraných lokalitách soustavy Natura 2000“, který podporuje grant z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. „Na Broumovsku nám s monitoringem pomáhá deset fotopastí a několik místních spolupracovníků. Určitě uvítáme určitě i další hlášení zajímavých pozorování od veřejnosti,“ uvedl Miroslav Kutal, koordinátor monitoringu velkých šelem z olomoucké pobočky organizace.
Mýtus Červené karkulky
Výskyt vlků na Broumovsku byl prokázán již na jaře roku 2013, kdy se podařilo nalézt jejich stopy a trus. Od té doby však žádné další znaky ochranáři nenašli.
Do této oblasti se zřejmě vlci šíří z německo-polského pomezí, z oblasti Lužice. Odhaduje se, že tam žije v několika smečkách více než sto zvířat. Z tamější populace vlci již před dvěma lety doputovali do chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj, kde vloni dokonce vyvedli mláďata. Bylo to první doložené rozmnožování vlků po více než 100 letech.
„Vlci jsou pro krajinu důležití. Jsou výborní lovci a mohou tak pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata, jeleny a srnce, kteří nadměrným okusem ničí v lesích mladé stromky. Za případné škody, které by vlci způsobili na domácím zvířectvu, mají hospodáři podle zákona nárok na finanční kompenzaci,“ konstatoval František Pelc, ředitel státní Agentury ochrany přírody a krajiny.
Vlci byli v České republice vystříleni koncem 19. století. V posledních letech se začínají stejně jako do dalších států postupně vracet. Česká republika má dva základní zdroje pro obnovu výskytu: slovenskou a německo-polskou populaci. Do chráněné krajinné oblasti Beskydy přicházejí vlci ze Slovenska, ale v posledních několika letech spíš výjimečně, zejména kvůli pytlákům a migračním bariérám, třeba širokým silnicím. Do severovýchodních Čech by mohli vlci přicházet právě z oblasti Lužice.
„Vztah člověka a vlka je opředen mnohými pověstmi a ta o Červené karkulce je opravdu jen pohádka. Za posledních zhruba dvě stě let vůbec nebylo věrohodně v Evropě zaznamenáno zabití člověka vlkem. Vlci jsou totiž velmi plaší,“ dodal Pelc.
Odborníci budou zkoumat, zda se na Broumovsku skutečně pohybuje vlk
Publikováno: 11.11.2015
V posledních týdnech přibývají v chráněné krajinné oblasti Broumovsko pozorování zvířete, které nápadně připomíná dospělého vlka. Odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR se proto v následujících měsících zaměří na vyhodnocování dostupných informací, aby prověřili, zda se skutečně o vlka jedná.
„Pozorování máme hlášeno z několika míst, naše fotopasti, které máme v terénu, však doposud žádné zvíře podobné vlku nezachytily. Podařilo se však získat snímek, na kterém je vyfocena v mlze psovitá šelma, podle oslovených expertů by to vlk být mohl. Jakmile napadne sníh, pokusíme se nalézt stopy nebo zbytky trusu a chlupů pro genetickou analýzu. Ta by pak jednoznačně prokázala, zda se jedná o vlka či nikoli,“ vysvětluje Hana Heinzelová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Broumovsko.
Pomáhat při sledování a analýzách vzorků bude i Hnutí DUHA Olomouc, které na Broumovsku provádí sledování v rámci projektu „Monitoring evropsky významných druhů šelem ve vybraných lokalitách soustavy Natura 2000“ podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. „Mapování, které na Broumovsku probíhá, je součástí rozsáhlého projektu. Ten zahrnuje také severní Čechy, Krkonoše nebo Jeseníky. Kromě vlka se zaměřuje také na rysa ostrovida a kočku divokou. Na Broumovsku nám s monitoringem pomáhá 10 fotopastí a několik místních spolupracovníků. Určitě uvítáme určitě i další hlášení zajímavých pozorování od veřejnosti“, říká Miroslav Kutal, koordinátor monitoringu velkých šelem z Hnutí DUHA Olomouc.
Výskyt vlků na Broumovsku byl prokázán již na jaře roku 2013, kdy se podařilo nalézt stopní dráhu a trus. Od té doby však žádné další pobytové znaky objeveny nebyly. Do této oblasti se vlci šíří pravděpodobně z německo-polského pomezí, z oblasti Lužice. Odhaduje se, že tam žije v několika smečkách více než 100 jedinců. Z tamější populace vlci již před dvěma lety doputovali do chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj, kde vloni dokonce vyvedli mláďata. Bylo to první doložené rozmnožování vlků po více než 100 letech.
„Vlci jsou pro krajinu důležití. Jsou výborní lovci a mohou tak pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata, jeleny a srnce, kteří nadměrným okusem ničí v lesích mladé stromky. Za případné škody, které by vlci způsobili na domácím zvířectvu, mají hospodáři podle zákona nárok na finanční kompenzaci,“ vysvětluje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Vlci byli v České republice vystříleni koncem 19. století. V posledních letech se začínají stejně jako do dalších států postupně vracet. Česká republika má dva základní zdroje pro obnovu výskytu: slovenskou a německo-polskou populaci. Do chráněné krajinné oblasti Beskydy přicházejí vlci ze Slovenska – v posledních několika letech ale spíš výjimečně, zejména kvůli pytlákům a migračním bariérám, jako jsou velké silnice. Do severovýchodních Čech by mohli vlci přicházet právě z oblasti Lužice.
„Vztah člověka a vlka je opředen mnohými pověstmi a ta o červené Karkulce je opravdu jen pohádka. Za posledních zhruba dvě stě let nebylo věrohodně v Evropě zaznamenáno zabití člověka vlkem. Vlci jsou totiž velmi plaší,“ dodává František Pelc.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, www.ochranaprirody.cz
Na Broumovsko se zřejmě vrátil vlk. Vidělo ho několik lidí
Publikováno: 11. 11.2015
Na Broumovsku se pohybuje zvíře připomínající dospělého vlka. V posledních týdnech přibylo lidí, kteří ho zpozorovali. Odborníci to budou v příštích měsících zkoumat. V zimě by zvíře mohlo zanechat stopy na sněhu.
Před dvěma lety doputoval na Broumovsko rys ostrovid a podobné to může být s vlky. Ti by se do severovýchodních Čech mohli dostat z německo-polské populace v Lužici. Zvíře už vidělo víc lidí.
„Také jsem ho viděl, je nás asi pět šest. Bylo to v druhé půlce září při odpolední čekané na volném prostranství někdy kolem 17. nebo 18. hodiny. Byl jsem od něj asi 300 metrů a zprvu jsem si myslel, že je to vlčák nebo pes z plemene, které má osmdesát procent z vlka, což tu někteří chovají. Zdál se mi ale jiný než pes,“ popisuje myslivec Petr Žoček z Martínkovic.
„Pes a vlk jsou sice příbuzní, ale vlk má větší hlavu, rovné tělo, vyšší běhy a má rovnou oháňku i odlišnou chůzi. Když jsem si to uvědomil a snažil se přijet blíž, zmizel mi za horizontem a už jsem ho nenašel. Kolega ho však viděl dalekohledem na 80 metrů,“ říká myslivec.
Zvíře podle něj viděli v tu dobu lidé v Křinicích, pak šlo dál pod Broumovskými stěnami na Martínkovice a Otovice. Tam ho zahlédli za dva dny. „Překvapilo mě, že byl vidět ještě za dne. Nikdo jsme se s tím nechlubili, protože to mohlo vypadat nevěrohodně. Řekli jsme si to, až když jsme se sešli s dalšími lidmi,“ dodává Petr Žoček.
Zvíře vyfotil host penzionu
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky už má hlášení o údajném vlkovi z několika míst Broumovska.
Vlci v Česku
Vlci byli vystříleni koncem 19. století. V posledních letech se začínají stejně jako do dalších států postupně vracet. Česká republika má dva základní zdroje pro obnovu výskytu: slovenskou a německo-polskou populaci. Do chráněné krajinné oblasti Beskydy přicházejí vlci ze Slovenska, ale v posledních několika letech je to spíš výjimečné kvůli pytlákům nebo překážkám, jako jsou velké silnice. Do severovýchodních Čech se vlci šíří pravděpodobně z německo-polského pomezí, z oblasti Lužice. Odhaduje se, že tam žije v několika smečkách více než 100 jedinců. Z tamější populace vlci již před dvěma lety doputovali do chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj, kde loni dokonce vyvedli mláďata, což bylo první doložené rozmnožování vlků po více než 100 letech
„Je to velmi různé. Některá pozorování jsou od myslivců, další pocházejí od lidí ze samot nebo polosamot. Podařilo se také získat snímek, na kterém je vyfocena v mlze psovitá šelma. Podle oslovených expertů by to mohl být vlk, zrovna tuto fotografii pořídil na vzdálenost několika desítek metrů pravidelný host jednoho penzionu,“ popsala vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Broumovsko Hana Heinzelová.
Fotopasti zatím vlka nezachytily. Pracovníci agentury, pod kterou CHKO patří, se teď chtějí zaměřit na zimní období.
„Na Broumovsku je prokázaný výskyt vlka už na jaře 2013, kdy jsme zaznamenali jeho stopní dráhu a trus. Tehdy zvíře nebylo vidět. Teď naopak je vidět, ale čekáme na sníh a stopy, abychom ho mohli pokud možno identifikovat. Pokud se nám podaří získat jeho trus nebo chlupy, analýzou DNA by se ověřilo, že se skutečně jedná o vlka,“ řekla Hana Heinzelová.
Na Broumovsku bude pomáhat při sledování a analýzách vzorků Hnutí Duha Olomouc, které tam provádí sledování evropsky významných druhů šelem, což je projekt ve vybraných lokalitách soustavy Natura 2000 z grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.
„Mapování, které na Broumovsku probíhá, je součástí rozsáhlého projektu. Ten zahrnuje také severní Čechy, Krkonoše nebo Jeseníky. Kromě vlka se zaměřuje také na rysa ostrovida a kočku divokou. Na Broumovsku nám s monitoringem pomáhá deset fotopastí a několik místních spolupracovníků. Určitě uvítáme určitě i další hlášení zajímavých pozorování od veřejnosti,“ říká koordinátor monitoringu velkých šelem z Hnutí Duha Miroslav Kutal.
Vlk je zvláště chráněným živočichem. „Vlci jsou pro krajinu důležití. Jsou výborní lovci a mohou tak pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata, jeleny a srnce, kteří nadměrným okusem ničí v lesích mladé stromky. Za případné škody, které by vlci způsobili na domácím zvířectvu, mají hospodáři podle zákona nárok na finanční kompenzaci,“ vysvětluje ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc. Připomíná, že jde o plachá zvířata.
Autor: Štěpánka Tůmová
Smečka vlků se stále pohybuje na Dokesku
Publikováno: 9.11.2015
Smečka 5 vlků se stále pohybuje na Dokesku, uhynulý vlk ke smečce možná nepatřil.
Měsíc starý nález uhynulého vlka u Brenné v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj vyvolal otázky, jak to bude s místní vlčí smečkou dále. Aktuální informace jsou však příznivé. Fotopasti jen v průběhu října zachytily vlky více než 200krát a to opět v oblasti národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala. V letošním roce se záznamy vlků ve fotopastech objevovaly zhruba do května, záznamů postupně ubývalo až na ojedinělé záznamy a vždy byl na snímku či videozáznamu jen jeden jedinec. I jiné pobytové stopy byly nalézány vzácně. Možnou příčinou mohla být i těžba dřeva a s tím související rušení zvířat přímo v národní přírodní rezervaci. S přesunem těžby na jiná místa se vrátili i vlci, na většině snímků jsou sice jen jednotlivá zvířata, nicméně na několika videozáznamech je vlků zachyceno dokonce až pět. Z počtu zvířat zachycených fotopastí by se tak dalo usuzovat, že ve smečce v letošním roce nedošlo k žádným změnám. Zda je to pravda, či zda nám některé důležité aspekty ze života smečky unikají, zatím není úplně jisté. Jednou z nejasností je i snímek mladého vlka z konce září, který by mohl odpovídat letošnímu mláděti.
Fotopasti i v místech s výskytem vlků zaznamenávají stále velké množství zvěře a to především černé (divoká prasata), ale také jelení, srnčí a daňčí.
Překvapivé jsou i výsledky genetických analýz uhynulé vlčice provedené odborníky z České zemědělské univerzity a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Podle dosavadních výsledků se genotyp uhynulého zvířete nalezeného začátkem října u Brenné zatím neshoduje s žádným profilem DNA získaným z trusu sebraného v oblasti domovského okrsku smečky. Bude ale potřeba zpracovat další vzorky získané před úhynem vlčice, aby bylo možné příslušnost ke smečce potvrdit nebo vyloučit se statistickou jistotou.
Autor: AOPK ČR, RP Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
Komu vadí vlk
Publikováno: 3. 11. 2015
Zabitá šelma u Máchova jezera ukazuje, jak se Češi sžívají s predátory
Předminulé úterý se Pavel Jankech rozhodl využít slunného říjnového rána a vyrazil – letos možná naposledy – na houby. Na Českolipsku žije celý život, šel tedy najisto a borovicový les nedaleko vísky Brenná ho nezklamal. V momentě, kdy do košíku ukládal další dokonalý hřib, jej do nosu praštil mimořádně silný zápach. Následoval stopu až na nedaleký kopeček – a na jeho vršku košík vzrušením málem upustil. V jehličí tam mezi stromy ležela mohutná šedobílá mršina. Chundelatá srst zvířete byla zplihlá a na břiše, kde zřejmě krvácelo, ji už zhusta ovládali červi, přesto pan Jankech coby dlouholetý myslivec nepochyboval. „Vypadalo to jako vlk,“ vypráví smutně šedesátník. Záměnu se psem vyloučil kvůli hrubší srsti a široké lebce, navíc dobře věděl, že se vlci v oblasti nedávno po letech zase objevili – a také že jsou přísně chránění. Na místo tedy přivolal ochránce přírody a spustil tak vůbec první pátrání tohoto druhu, jaké kdy Česko zažilo.
První v zemi
Pavel Jankech do té doby viděl vlka pouze v zoologické zahradě. Právě ve svém rodišti, konkrétně v okolí městečka Doksy, k tomu měl nicméně v poslední době teoreticky příležitost i ve volné přírodě. Stejně jako v celém Česku tu sice byli vlci koncem 19. století vybiti, právě v Máchově kraji se ale vloni pomocí fotopastí poprvé podařilo prokázat, že potomci někdejších predátorů ke zdejší krajině pocítili dostatečnou důvěru na to, aby se tu opět zkusili usadit. Lesnaté území bývalého vojenského újezdu si podle ekologů v roce 2014 vybrala jako svůj nový domov dvojice vlků, kteří se sem zatoulali z německé Lužice. „Nížinatým charakterem i lány borovic ta krajina Lužici připomíná, navíc je tu čeká bohatě prostřený stůl v podobě jelenů, daňků, muflonů či divokých prasat,“ vysvětluje situaci Miroslav Kutal, expert na velké šelmy z Hnutí Duha.
Vloni zachytily fotopasti u páru z Kokořínska i tři nově narozená mláďata a několik potomků podle všeho přibylo i letos na jaře. Jde o docela zásadní zprávu – v celém Česku se celkový počet vlků aktuálně odhaduje asi na deset kusů. V první vlně se do Česka začali vracet v půlce devadesátých let, kdy přicházeli ze Slovenska. Do pár let však všichni zmizeli – buď šli dál, nebo je zdejší střelci vybili. Znovu si sem troufli až právě před třemi lety z Lužice. Vlci, kteří dnes křižují české lesy a nepatří ke zmiňované smečce, se tu zatím zřejmě nerozmnožují. Podle ekologů se v honbě za vhodným partnerem i teritoriem toulají krajinou (za den ujdou i šedesát kilometrů), kromě Beskyd se letos objevili třeba na Šumavě nebo v Podyjí. Smečka z Českolipska je však pro budoucnost těchto šelem v Česku největší nadějí, a právě proto zdejší ochranáři napjatě čekají, zda laboratorní testy, jež mají být hotové do konce měsíce, potvrdí, zda šlo v případě nalezené šelmy skutečně o vlka. Rovněž napoví, jak vlk zemřel a jestli šlo o některého z kokořínských vlčích rodičů, či jejich potomků. Pokud se potvrdí, že vlka zabil člověk, nebude to první takový případ v novodobé historii Česka – ve zmiňovaných Beskydech v devadesátých letech zmizelo asi dvacet vlků. „Nikdy se sice žádné tělo nenašlo, o řadě z nich se ale domníváme, že byli zabiti,“ vzpomíná Kutal. K ochranářům se tehdy přes kontakty mezi místními dostalo i několik fotografií zastřelených kusů. „Indicie vedly k několika myslivcům,“ říká Kutal. Mršina na Českolipsku by tedy byla vůbec prvním tělem zabitého vlka, které ochranáři – i policie – v novodobé české historii získali.
Pátrání po střele
I přes přítomnost těla však bude hledání vysvětlení, jak zvíře skonalo – a kdo na tom má případný podíl –, docela oříšek. Mezi jeho smrtí a 6. říjnem, kdy ho pan Jankech v lese objevil, uběhl podle předběžných odhadů asi týden a příroda už si tělo začala brát zpět. Přesto bylo zřetelné, že šelma měla ránu v podbřišku a krev odtud stekla na nohy. Definitivní příčinu úmrtí musí potvrdit pitva, znalci přivolaní na místo však momentálně pracují se dvěma teoriemi – buď byl zastřelen, nebo jej srazilo auto. „Kdyby mu kůži roztrhlo auto, musela by to být taková rána, že by už neutekl, na místě by ho to zabilo,“ myslí si Ladislav Pořízek, ředitel Správy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, kde bylo zvíře nalezeno. V době, kdy šelma zemřela, už navíc začala jelení říje a byl úplněk – což v překladu znamená „ideální podmínky pro hon“.
Na místě ani ve tkáni zvířete se zatím nenašla žádná kulka, což dohledání případného pachatele dále komplikuje. Zvíře se našlo na pozemku Vojenských lesů a statků ČR (VLS) – a právě jeho zaměstnanci jsou jediní, kdo zde má právo k honitbě. Že by měl prst na spoušti někdo z jejich řad, však VLS odmítají. „To je vyloučeno,“ říká mluvčí Jan Sotona a dodává, že „v novodobé historii neevidujeme jediný případ nelegálního zastřelení kriticky ohroženého živočišného druhu zaměstnancem podniku.“ Právě VLS navíc v Ralsku iniciovaly národní program návratu zubra do volné přírody, a kdyby vyšlo najevo, že někdo z firmy vlka přece jen zastřelil, přišel by dotyčný podle Sotony okamžitě o místo. Na VLS nesází ani ochranář Pořízek. „Zatímco v jiných honitbách někdy bývají porušována pravidla lovu, jako že střelci míří rovnou z aut, zvěř osvětlují a konzumují alkohol, u VLS se nám to ještě nikdy nestalo,“ říká ekolog.
Je tu ale ještě jedna podivnost: poloha i místo, kde zvíře leželo. Asi deset metrů od něj se našly stopy krve, zvíře však mělo vůči rudé čáře nohy do protisměru – těsně před smrtí by se tedy muselo z jakéhosi důvodu úplně otočit. Nohy mělo položené vedle těla. „Skoro to vypadá, jako by tu v klidu usnul nějaký pejsek. Takhle si ale umírající šelma nelehá,“ kroutí hlavou Pořízkův kolega ze správy CHKO, zoolog Petr Lumpe. „Po zranění bývá spíš stočená do klubíčka.“ Navíc si trpící zvíře spíš zaleze do houští a nezůstává v otevřeném remízku na kopci. Možné tedy je i to, že vlk zemřel někde úplně jinde a vystresovaný pachatel ho u Brenné jen vyklopil (houbař ho ostatně našel kousek od sjízdné lesní cesty). Případný střelec by měl dobrý důvod k hledání úkrytu – vlk je v Česku přísně chráněný druh a za jeho úmyslné zabití by mohl vyfasovat až tři roky vězení a dvoumilionovou pokutu.
Bok po boku
Ať už vyšetřování dopadne jakkoli, nalezení mrtvé šelmy už teď ukázalo podstatný posun v tom, jak Češi vlky vnímají. Lidé v okolí Máchova jezera s nimi žijí už třetí rok, najít tu však někoho, kdo by z nich měl strach nebo kdo by se ze smrti jednoho z členů smečky veřejně radoval, je skoro nemožné. Když jejich přítomnost v okolí před třemi roky fotopasti potvrdily, starosta Zákup, pod které Brenná spadá, sice nijak nejásal, nebil ale ani na poplach. „Několik občanů nám sem volalo, zda je nyní bezpečné do lesa chodit,“ vzpomíná starosta Radek Lípa. Všechny prý ale uklidňoval, že vlk je mimořádně plaché zvíře, a proto prakticky nemají šanci na něj narazit. On sám coby absolvent lesnické fakulty chodí do zdejších houštin se psem den co den a ještě nikdy vlka nespatřil. „Vlci tu byli vždycky, teď sice sto let ne, ale to nevadí – musíme se naučit s nimi zase žít,“ říká mladý muž v khaki triku a kalhotách. A že by se tu přemnožil, prý také nevěří. „Bývalý újezd křižují cyklostezky, je tu plno chatařů, houbařů a sběračů borůvek. Jeho chuť tady zůstat bude přirozeně regulovat turistický ruch,“ dodává Lípa.
Zjistit, jak hodnotí tříleté soužití s vlky přímo v Brenné, komplikuje hustý déšť i načasování. Osmdesátihlavá vesnice slouží hlavně chatařům a v pracovní den není venku ani noha. Po několika pokusech dozvonit se u těch pár domků, kde se kouří z komína, konečně na konci vsi otevírá přátelská penzistka. „Bydlím tu sedmdesát let a do lesa chodím odmala,“ pokyvuje Jana Chládková. Že se tu vlci pohybují, slyšela v televizi, vášnivá sběratelka borůvek a hub je však sama nikdy neviděla. „Chodí hlavně v noci a jsou plaší, na člověka jen tak nezaútočí.“ A byť jí na dvoře běhá několik slepic a u sousedů mají stádo ovcí, neslyšela prý zatím ani o žádné škodě na domácích zvířatech. O nedávno zastřeleném zvířeti se doslechla také ve zprávách. „Chudák, bylo mi ho líto. Musel bejt krásnej,“ krčí rameny paní Chládková.
Pakliže tady u někoho vlci vyvolali vlnu nevole, byli to myslivci. „Nadávají, že je to škodná, že zvěř bude opatrnější a bude se hůř lovit,“ pokyvuje hlavou předseda okresního mysliveckého spolku v České Lípě Petr Lípa. „Žádný slušný myslivec by ale vlka nikdy nestřelil,“ myslí si Lípa. „Do přírody patří, bere si hlavně slabší kusy, je to v podstatě taková zdravotnická policie. Vlk za měsíc sežere maximálně devadesát kil masa. To nás nezabije.“
Podle znalce zdejší vlčí scény Miroslava Kutala reakce v okolí Brenné dobře ilustrují obrat, jejž česká společnost ve vztahu k vlkům opsala. „Samozřejmě existují stále lidé – často právě myslivci –, kteří si myslí, že mají na zvěř výsadní právo, a vlky, ale třeba i rysy, dál pytlačí,“ říká Kutal. Podle jeho zkušeností nicméně přibývá těch, kdo rozumí tomu, že vlci jsou v české krajině doma a jsou tu coby regulátor přemnožené zvěře (a tím například coby ochránce stromů) potřeba. „Když se v devadesátých letech v Beskydech objevili vlci, rušily se některé dětské tábory,“ vzpomíná ekolog. „Dnes se čím dál víc lidí hlásí na jejich sledování s ‚vlčími hlídkami‘, s větším pochopením referují i média,“ říká Kutal. Že je k vlkům teď společnost vstřícnější, navíc prokazují i zákony na jejich obranu – v devadesátých letech se zpřísnila jejich legislativní ochrana a od roku 2000 platí, že pokud někomu zabijí hospodářské zvíře, dostane dotyčný od státu odškodné.
O to, zda se vlci se v Česku budou dál rozšiřovat, se hraje i v laboratořích České zemědělské univerzity, kde zkoumají ostatky nalezené mršiny. A minimálně Kutal s kolegy doufá, že vyvrátí hlavně úhyn člena zatím jediného páru, který se v Česku rozhodl zabydlet. „Vlci vracejí do české přírody divoký element,“ vysvětluje svoji fascinaci Kutal. „Připomínají, že se kolem nás dějí i věci, které se nedají předvídat. Vracejí nám pokoru.“ Návrat vlků po více než sto letech ale především naznačuje sílu, se kterou je zdejší příroda schopna se sama obnovovat.
Máchův kraj je zatím jediné místo v Česku, kde se vlk prokazatelně odvážil rozmnožit.
Autor: KAVANOVÁ
Zdroj: http://www.duhovyraj.estranky.cz/clanky/napsano-o-vlcich/komu-vadi-vlk.html
Myslivci by chtěli lovit rysy
Publikováno: 3. 11. 2015
Vědci vydali unikátní studii o změnách v postojích myslivců vůči šelmám
Aktuální Respekt přináší článek Komu vadí vlk, jenž mapuje proměnu vztahu Čechů k zdejším predátorům. „Když se v devadesátých letech v Beskydech objevili vlci, rušily se některé dětské tábory. Dnes se čím dál víc lidí hlásí na sledování vlků s hlídkami, s větším pochopením o nich referují i média,“ říká v něm expert na velké šelmy Hnutí Duha Miroslav Kutal.
Že se zlepšuje vztah společnosti k vlkům i dalším šelmám, které se do českých lesů vracejí, ukazují i zákony přijaté na jejich ochranu. Přesto se začátkem října na Českolipsku zřejmě našel zastřelený vlk. A právě nedávno zveřejněná studie České zemědělské univerzity (ČZU) umožňuje porozumět tomu, kdo a proč tu šelmy zabíjí navzdory názoru, který dnes ve společnosti převládá.
Podle ekologů mačkají prst na spoušti nejčastěji myslivci nebo zemědělci, kterým vlk či rys zabil hospodářská zvířata – byť stát v takových případech garantuje odškodné. Proto se právě na mysliveckou veřejnost zaměřil tým profesora Jaroslava Červeného z Katedry myslivosti a lesnické zoologie ČZU. Po názoru na návrat šelem pátrali už v roce 2001, a protože je tu nejrozšířenější šelmou rys ostrovid, tázala se anketa právě na něho. Anonymní anketou tehdy zpovídali myslivce, studenty středních lesnických škol a univerzitní studenty, kteří již absolvovali předmět Myslivost. A v letošním roce ji zopakovali.
Z ankety především vyplynulo, že tolerance myslivců stoupá s úrovní vzdělání. Univerzitní studenti označili rysa za přirozenou součást naší přírody zhruba o třetinu častěji než myslivci; středoškoláci se pohybovali mezi nimi.
Mezi vysokoškolskými studenty byl zároveň i nejvyšší podíl těch, kdo si myslí, že by rys neměli být v Česku legálně loven. Pro celoroční ochranu rysů se vyjádřilo 23 % z nich, tedy o 7 % víc než v roce 2001. Naopak pro zákonem posvěcený odlov je drtivá většina myslivců. Zároveň od roku 2001 stoupl počet myslivců, kteří se anonymně přiznali, že už někdy nějakého rysa ulovili.
Dotyční se tím vystavují – stejně jako kdokoliv další, kdo by rysa zastřelil – riziku tříletého vězení a až dvoumilionové pokuty (200 tisíc korun zaplatí za zabití v chráněném území fyzická osoba, až dva miliony právnická osoba). Touha je ale evidentně silnější. Příčiny ilegálního odlovu se totiž oproti roku 2001 výrazně změnily. Pakliže v roce 2001 byly podle výzkumu hlavním důvodem škody na zvěři a úbytek stavů, nyní se rysi loví hlavně pro trofej a kvůli loveckému zážitku.
U myslivců zaznamenal průzkum pokles prvního důvodu ze 76 na 38 procent – a naopak nárůst druhého důvodu z 28 na 48 procent. K dalším, méně častým motivacím patří škody na hospodářském zvířectvu, komerční lov, nedostatek osvěty či informací, že rys je loveckým konkurentem myslivce.
Průzkumu se v roce 2001 se účastnilo 171 myslivců zejména z jihozápadních Čech, 133 studentů středních lesnických škol v Písku a Vimperku a 78 univerzitních studentů ČZU v Praze. Letos je ve výsledcích zahrnuto 184 myslivců ze stejné lokality, 147 studentů střední lesnické školy v Písku (ve Vimperku byla zrušena) a 136 studentů ČZU v Praze.
Hnutí Duha, které rysy a další šelmy pomocí terénních hlídek a fotopastí monitoruje, odhaduje počet rysů na českém území pod sto kusů, vyskytují se hlavně na Šumavě a v Beskydech. Přesné číslo zabitých rysů není známo, podle ochranářů jde ale od listopadové revoluce o několik set kusů.
Zdroj: http://www.duhovyraj.estranky.cz/clanky/napsano-o-vlcich/myslivci-by-chteli-lovit-rysy.html
Evoluce v přímém přenosu. Vlci se kříží s kojoty a psy, vzniká nový druh
Publikováno: 1. listopadu 2015
Vzácnou příležitost sledovat vznik nového druhu v přírodě mají vědci na východě Spojených států a Kanady. Kvůli změně životního prostředí se tenčící vlčí populace už sto let kříží s kojoty a psy. A novému druhu se navzdory všem očekáváním daří.
Mezidruhové křížení zvířat vede zpravidla ke vzniku méně odolných jedinců, kteří nedokáží v přírodě přežít či se dále úspěšně rozmnožit. To však, zdá se, neplatí pro relativně nový druh psovité šelmy, která vznikla křížením vlka lesního, kojota prérijního a psa domácího na východě Spojených států a Kanady. O pozoruhodných tvorech píše list The Economist.
V oblasti obývané původně pouze vlky se v posledních dvou stech letech dramaticky změnilo životní prostředí v důsledku lidské činnosti. Odlesňování krajiny vedlo k úbytku vlků a rozšíření teritoria kojotů. S lidmi navíc přišli i psi, a tak nastaly příznivé podmínky pro vznik nové evoluční větve.
Tenčící se populace dohnala vlky k hledání partnerů mezi nově příchozími druhy psovitých šelem a z genového koktejlu vzešel zcela nový hybrid, vykazující neobvyklou schopnost adaptace.
Vědci pozorovali křížení vlků s kojoty a psy už od třicátých let dvacátého století. Genetická podoba nového druhu se mezitím ustálila a podle odhadů dosahuje populace „kojota východního“ – jak zní prozatímní označení zvířete – až několika milionů kusů.
Z každého to nejlepší
Podle Javiera Monzóna, který studoval na univerzitě v New Yorku 437 exemplářů tvořícího se druhu, se na původu zvířete podílí především kojotí DNA. Vlčí genetické informace tvoří asi pětadvacet procent a psí jen deset procent genomu. Co se psů týká, na křížení se zřejmě podíleli především plemena dobrmanů a vlčáků.
Vlčí a psí geny však přinášejí novému zvířeti řadu předností. Oproti čistokrevným kojotům mají ti východní až dvojnásobnou váhu, mohutnější čelisti a rychlejší nohy. Samostatně dokáží ulovit malého jelena, ve skupině zvládnou zabít i losa.
Nový druh, nebo ne?
Zda se v případě takzvaného kojota východního jedná o nový druh či jen variantu druhu stávajícího se vědci přou. Zatímco zastánci prvního tábora poukazují na značnou morfologickou i genetickou odlišnost mezi zvířaty, druzí jim oponují s tím, že podle obecně přijímané definice se zástupci jednoho druhu nekříží s „cizinci“. Přičemž kojot východní se nadále páří s vlky i psy. Vzhledem k jeho původu by se takto ovšem dala zpochybnit i druhová samostatnost vlků a kojotů.
Zatímco kojoti z prérií preferují lov v otevřené krajině, vlci se uzpůsobili lovu v lese. Hybridní druh je prý zdatným lovcem v obou typech prostředí, říká odborník Roland Kays z univerzity v Severní Karolíně.
A kromě lesů a stepí se kříženci dokázali zjevně adaptovat i ve městech. Na východním pobřeží Spojených států se usadily populace východního kojota v okolí měst Boston, Washington nebo New York. Někteří vědci spekulují, že se díky psím předkům zvířata nebojí člověka a snadno se tak usadí i v zabydlených oblastech.
Ve městech se kříženci živí často odpadky, ale naučili se lovit také veverky a kočky. Aby nepřišli do konfliktu s lidmi, jsou aktivní především v noci. Dokonce se adaptovali i na rušný provoz na silnicích a před komunikacemi se rozhlížejí, zda nejede auto, obdivuje se přizpůsobivosti šelem doktor Kays.
Říjen 2015
Analýza potvrdila, že mrtvé zvíře nalezené na Českolipsku byl vlk
Publikováno: 23.10.2015
Doksy (Českolipsko) – Genetická analýza potvrdila, že mrtvé zvíře nalezené houbařem v lese u obce Brenná na Českolipsku, byl skutečně vlk. Nezahynul přirozenou smrtí, byl silně zakrvácený a kolem byly další krvavé stopy. Příčina se ale stále zjišťuje. Výsledky by měly být k dispozici do konce měsíce. ČTK to dnes sdělila mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Karolína Šulová. Protože jde o kriticky ohroženého živočicha, jeho smrt prošetřuje policie. Zatím k žádnému závěru nedospěla.
Mrtvé zvíře objevil houbař v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj před 14 dny. Genetickou analýzu provedli odborníci z České zemědělské univerzity a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. „Testy jednoznačně potvrdily, že se jedná o samici vlka. Vědci se nyní pokoušejí zjistit, jaké jsou její příbuzenské vztahy ke smečce, která se v loňském roce v Máchově kraji objevila,“ uvedl vedoucí Správy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj Ladislav Pořízek. Zkoumání podle něj není jednoduché, protože vzorky, například svalovina, byly již poškozené postupujícím rozkladem.
Pořízek už dříve uvedl, že v úvahu přicházejí tři příčiny smrti – zastřelení, srážka s autem či konflikt s jiným zvířetem. Aktivisté z Hnutí Duha vypsali stotisícovou odměnu za informace, které povedou k dopadení pachatele, protože se obávají, že jde o pytláctví. Český svaz ochránců přírody nabízí 50.000 korun za poskytnutí informace, která povede k dopadení a potrestání každého, kdo by úmyslně zavinil usmrcení vlka kdekoliv na území republiky.
Výskyt vlků na Českolipsku potvrdily fotopasti poprvé loni na jaře. Páru šelem, které přišly z oblasti Lužice, se zde narodila mláďata. Je to první doložené rozmnožování vlků v Čechách po více než 100 letech. Vlci byli v českých zemích vyhubeni koncem 19. století, znovu se začali vracet až v posledních letech ze sousedního Slovenska, Polska a Německa. Vlci jsou pro krajinu důležití. Jsou výborní lovci, a mohou tak pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata, jeleny a srnce. Za případné škody, které vlci způsobí na domácím zvířectvu, mohou hospodáři žádat o finanční kompenzaci. Letos Liberecký kraj zaplatil 6000 korun jako odškodné za ovci, kterou loni u Doks na Českolipsku vlci roztrhali.
Autor: ČTK www.ctk.cz
V okolí Šternberka se objevili šakali. V ČR ale prý nejde o vzácné zvíře
Publikováno: 14.10.2015
Psovitá šelma, lehce zaměnitelná s liškou, se objevila v okolí Šternberka. Pár šakalů viděl Miroslav Kluka ze šternberského odboru životního prostředí jednou v podvečer, jak přecházejí silnici v těšíkovském lese. Kvůli suchu se je však později vystopovat nepodařilo.
Šakaly už dřív údajně zaznamenali i v Babicích a Mladějovicích, kde také měli napáchat nějaké škody. Šakali si totiž, stejně jako lišky, rádi občas pochutnají například na slepici.
S liškou se dá šakal velmi snadno zaměnit i podle vzhledu a nezřídka mají problém na dálku tyto dvě šelmy rozlišit i myslivci. Šakal je lišce hodně podobný, jen není rezavý, ale spíš vlkošedý, nemá bílou náprsenku a špičku ocasu, ani tmavé ponožky jako liška. Je také o něco vyšší a má volnější chůzi.
Šakali se u nás objevují, jen se o nich moc neví
Jak pro Český rozhlas uvedl zoolog Jiří Šafář, šakali u nás nejsou zas až tak vzácní, jen se o nich málo ví. Je to právě i díky časté záměně s liškou.
Šakali se k nám pravděpodobně dostali z Balkánu. Jedná se o stepní zvíře, které nežije v lesích jako liška. I v české krajině se pohybuje spíše na otevřených prostranstvích a do lesa se chodí jen schovat.
Český svaz ochránců přírody vypisuje odměnu 50 000 Kč za dopadení lovce vlků
Publikováno: 8.10.2015
V souvislosti s včerejším oznámením Agentury ochrany přírody a krajiny (www.nature.cz) o nálezu zabitého vlka na Českolipsku vypisuje Český svaz ochránců přírody odměnu za poskytnutí informace vedoucí k dopadení a potrestání každého, kdo by úmyslně zavinil usmrcení vlka kdekoliv na území České republiky. Výše odměny je stanovena na 50 000 Kč.
Kdokoliv by věděl informace vedoucí k odhalení pachatele zástřelu, ubití, otrávení či jiného způsobu úmyslného zabití vlka v České republice nechť se obrátí na Policii ČR případně informace poskytne i Českému svazu ochránců přírody (info@csop.cz, 222516115).
Autor: Český svaz ochránců přírody (ČSOP)
Zdroj: http://www.csop.cz/index.php?m_id_old=1000&m_id_akt=9350
Mládě rysa bylo usmrceno autem v Lidečku na Vsetínsku
 |  |
Publikováno: 8.10.2015
V neděli 4.10.2015 večer srazilo auto mladého rysa ostrovida na frekventované silnici I/57 mezi obcemi Lidečko a Lužná. Mrtvé rysí kotě nalezl místní živnostník, který je předtím k večeru pozoroval pobíhat samotné v okolí silnice. Viděl dokonce, jak si hrálo s jeho kočkou. K události došlo v nezastavěném území, které ochrana přírody dlouhodobě eviduje a chrání jako významný migrační koridor velkých savců mezi Javorníky a Vizovickými vrchy.
Nález mrtvého rysa je dalším z dokladů o významu tohoto koridoru pro vzácné šelmy. Dřívější pozorování potvrzují, že tudy procházejí také medvědi a vlci. Na druhé straně však přítomnost osamělého mláděte vzbuzuje obavu o osud jeho matky – není jasné, zda se rysice nestala oběti jiné dopravní nehody nebo pytláctví.
Pracovníci AOPK ČR, regionálního pracoviště Správa CHKO Beskydy, a Hnutí DUHA převzali v pondělí 5.10.2015 mrtvého rysa a provedli šetření na místě samém. Tělo rysátka bude využito k získání odborných poznatků o tomto jedinci (genetika, přítomnost parazitů aj.) a bude z něho zhotoven preparát.
Hnutí DUHA a Správa CHKO Beskydy navrhují omezení rychlosti v kritických úsecích křížení migračních koridorů, aby silnice byly bezpečnější pro šelmy i pro řidiče. Tento požadavek vyplývá i ze závěrů nedávno realizovaného projektu „Monitoring velkých šelem v evropsky významné lokalitě Beskydy“. Doporučuje se v nich úseky silnic, kde je prokázaná migrace zvířat, osadit dopravním značením „Pozor zvěř“ s dodatkovou tabulkou s omezením rychlosti na 50 km/hod v nočních hodinách (od setmění do rozednění). Zbytečná smrt mladé šelmy by měla být pobídkou k rychlému prosazení tohoto opatření v praxi.
Zdroj: http://beskydy.ochranaprirody.cz/aktuality/mlade-rysa-bylo-usmrceno-autem-v-lidecku/
Jeden z vlků Máchova kraje byl nalezen mrtvý
Publikováno: 7.10.2015
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, www.ochranaprirody.cz
Mrtvé zvíře bylo díky všímavosti houbaře nalezeno včera v lese nedaleko obce Brenná na Českolipsku, v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Zvíře nezahynulo přirozenou smrtí, bylo silně zakrváceno a kolem jsou další krvavé stopy. Pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, regionálního pracoviště Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, nyní konzultují nález s dalšími odborníky, aby se potvrdilo, zda se skutečně jedná o vlka. Zároveň budou zjišťovat příčinu smrti. Případ také předali Policii ČR. Vlk totiž patří mezi kriticky ohrožené živočichy.
„Mrtvé zvíře opravdu jako vlk vypadalo, ale musíme počkat na výsledky testů pro vyloučení záměny s křížencem či podobným plemenem psů. Komplikací jsou probíhající rozkladné procesy. Podle našeho názoru jsou tři varianty možné příčiny jeho smrti: zastřelení, zranění autem či konflikt s jiným zvířetem. Pokud se ukáže, že byl zastřelen, bude to každopádně hodně smutná zpráva. K případnému zástřelu zřejmě nedošlo na místě nálezu, nechceme proto v žádném případě obviňovat místní myslivce. Věřili jsme, že vlci mohou v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj bez problémů žít. Je tu totiž dost místa pro tyto krásné šelmy i lidi,“ vysvětluje Ladislav Pořízek, ředitel regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„K nálezu uhynulého vlka, u kterého ještě nebyla zjištěna přesná příčina úhynu, bych rád konstatoval, že pokud vlk neuhynul přirozenou smrtí, vždy bohužel padá podezření na myslivce. Zde bych se chtěl důrazně zastat myslivců, členů ČMMJ, kteří ctí a dodržují zákony. Nevěřím tomu, že by došlo k nějaké formě usmrcení vlka z jejich strany. Moc dobře vědí, že vlk je kriticky ohrožený živočišný druh, a je zde novým predátorem se kterým se snaží žít vedle sebe a vzájemně se respektovat,“ konstatuje Petr Lípa, předseda OMS Česká Lípa.
Zdejší vlky poprvé zachytily fotopasti v národní přírodní rezervaci Břehyně-Pecopala v loňském roce. Páru šelem, které přišly z oblasti Lužice, se zde narodila mláďata. Je to první doložené rozmnožování vlků v Čechách po více než 100 letech.
„Vlci jsou pro krajinu důležití. Jsou výborní lovci a mohou tak pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata, jeleny a srnce, kteří nadměrným okusem ničí v lesích mladé stromky. Za případné škody, které by vlci způsobili na domácím zvířectvu, mají hospodáři podle zákona nárok na finanční kompenzaci,“ dodává František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Vlci byli v České republice vystříleni koncem 19. století. V posledních letech se začínají stejně jako do dalších států postupně vracet. Česká republika má dva základní zdroje pro obnovu výskytu: slovenskou a německo-polskou populaci. Do chráněné krajinné oblasti Beskydy přicházejí vlci ze Slovenska – v posledních několika letech ale spíš výjimečně, zejména kvůli pytlákům a migračním bariérám, jako jsou velké silnice. Na sever Čech vlci přicházejí právě z oblasti Lužice.
Září 2015
Na Šumavě zahynulo pod koly automobilu mládě rysa
Publikováno: 30. září 2015
Autor: Petra Petříková
Šumavský národní park přišel o jedno letošní mládě ohroženého a chráněného rysa ostrovida. Šelmu totiž v úterý na silnici poblíž Javorné srazil automobil. Podobná událost se na Šumavě stala už v létě.
Rys ostrovid. | foto: Dan Materna, MAFRA
Rysí mládě podle odhadu vážilo asi šest kilogramů, byla to samička. Našli ji lidé, kteří v úterý kolem osmé hodiny ráno projížděli po silnici mezi Železnou Rudou a Klatovy. Ti se pak spojili se správou národního parku.
„Rysí mládě jsme převezli k nám na správu, abychom mohli odebrat vzorky tkáně, srsti a tak dále. Případně abychom zjistili nějakou příbuznost s některými rysy, od nichž jsme už DNA odebrali. Také si porovnáme fotografie tohoto mláděte s některými fotografiemi z fotopastí, jestli ho někde nezachytily, abychom případně zjistili jeho pohyb,“ řekl mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák.
Podle jeho slov je to bohužel letos už druhý případ, kdy rys na Šumavě zahynul pod koly automobilu. Podobná událost se už totiž stala v létě na hlavní silnici mezi Železnou Rudou a Hartmanicemi. Loni ale správci parku žádný takový případ neregistrovali.
Podle posledního sčítání žije na Šumavě, v příhraničí Bavorska a Rakouska asi padesát rysů ostrovidů. Je to nejmasivnější výskyt této šelmy v zemi.
Až do 90. let 19. století se rys na Šumavě běžně vyskytoval, pak vyhynul a do přírody se vrátil díky umělému vysazování. Právě tito jedinci dnes tvoří základ šumavské populace, která se ale dále nijak výrazně nerozšiřuje a zůstává v posledních letech na stejných počtech.
VIDEO: Rysům se v Beskydech daří, letos přibyla nejméně čtyři koťata
Publikováno: 15. září 2015
Autor: Viktor Chrást
Minimálně čtyři rysí koťata se letos narodila v Beskydech. Přes léto to odhalily snímky a videa z fotopastí ekologů. Jde přitom o stejné číslo jako loni, což dokládá, že se rysům v Beskydech daří úspěšně rozmnožovat.
„Bereme to jako velmi pozitivní zprávu. Předpokládáme, že se rysi začnou rozšiřovat i do míst, kde se dosud nepohybovali,“ přiblížil Petr Konupka z Českého svazu ochránců přírody Salamandr v Rožnově pod Radhoštěm.
Mláďata zachytily fotopasti v centrální části pohoří, tedy v oblasti mezi Lysou horou, Smrkem a Kněhyní.
Zatímco rysí samice Ivonka letos vyvedla tři koťata, samice Drahomíra má prokazatelně minimálně jedno.
„Máme indicie, že mláďata porodila i další rysice, na sto procent to ale zatím potvrzeno není,“ sdělil koordinátor olomouckého Hnutí Duha Miroslav Kutal.
Koťata přišla na svět pravděpodobně v květnu nebo červnu. Jejich pohlaví ekologové prozatím neznají.
„Před nedávnem opustila úkryt a nyní se po Beskydech pohybují se svými matkami. Osamostatňovat se začnou asi za půl roku,“ nastínil Konupka.
Loni měli rysi v Beskydech nejméně čtyři přírůstky
Velké riziko pro život mladých rysů představují možné střety s autem, pytláci, nemoci a také případné úrazy.
Nezkušená kočka například může na skále snadno uklouznout a zabít se při pádu.
Právě zmíněná samice Ivonka je přitom matkou už poněkolikáté. Loni vyvedla dvě mláďata, předloni také dvě, v roce 2012 pak jedno.
Celkem za minulý rok ekologové vědí v Beskydech o čtyřech přírůstcích.
„Už několik měsíců však o těchto rysech nemáme žádné zprávy. Zřejmě hledají nová teritoria, někteří mohli i uhynout,“ přiznal Kutal.
Kromě čtyř letošních koťat se nyní po Beskydech podle odhadů ekologů pohybuje další zhruba desítka rysů.
Další žijí také v Javornících, kam zřejmě přebíhají ze Slovenska.
Podívejte se na záběry mláďat rysa narozených v Beskydech loni (více zde):
Sbírejte při procházkách medvědí lejna, vyzývají norští vědci turisty
Publikováno: 22. září 2015
Autor: Sabina Netrvalová
Norský Institut pro výzkum přírody přišel se zvláštní prosbou. Žádá totiž turisty, aby v tamních lesích sbírali medvědí trus a odevzdávali ho vědcům. Ti z něj pak pomocí analýzy vzorků DNA zjistí více informací o norské populaci medvědů.
Norským vědcům se v roce 2010 podařilo najít tříkilový medvědí exkrement. Ilustrační snímek. | foto: Profimedia.cz
Institutu pro výzkum přírody se loni podařilo zaznamenat 136 medvědů hnědých. Nyní věří, že když se do sbírání trusu zapojí co nejvíce lidí po celé zemi, bude možné získat přesnější výsledky.
„Vyzýváme každého, kdo bude letos na podzim venku, aby sbíral medvědí trus a chlupy a odevzdal je v našem institutu. Odebrané vzorky DNA analyzujeme a zjistíme, kolik medvědů v Norsku žije,“ uvedl ředitel institutu Jonas Kindberg. Analýza trusu může podle serveru Altaposten prozradit například pohlaví medvědů a zmapovat jejich trasy.
Při sbírání exkrementů je ovšem nutné dodržet doporučený postup, aby vzorky nebyly kontaminovány lidskou DNA. „Trusu se nedotýkejte – uchopte ho igelitovým sáčkem,“ poradil Kindberg s tím, že medvědí exkrementy je do odevzdání nejlepší udržovat v mrazu.
Institut pro výzkum přírody také vydal brožurku, ve které pomocí fotografií vysvětluje, na co by se ochotní turisté měli u každé hromádky zaměřit (brožurku v norštině najdete zde).
Norskou populaci medvědů hnědých značně zmenšil jejich nekontrolovaný lov na začátku 20. století, píše BBC. Většina z nich nyní žije na východě země na hranicích se Švédskem, Finskem a Ruskem. Sběr medvědího trusu norští badatelé provádějí už několik let, často i za pomoci lovců. V roce 2010 se jim podařilo najít dokonce tříkilový exkrement.
Šakali jsou tady. A nechali se nachytat v Polabí
Publikováno: 21.9.2015
Autor: Eva Bobůrková
Živého šakala v Čechách dosud nikdo nespatřil. Přestože na naše území prokazatelně proniká již několik let. Až nyní Klára Pyšková, studentka Přírodovědecké fakulty University Karlovy, získala tento vzácný úlovek díky fotopasti.
Kde všude už se šakal do této chvíle ukázal?
Důkaz o přítomnosti živého zvířete dosud neexistoval. Všichni zatím nalezení jedinci byli zastřelení nebo přejetí, první doložený exemplář v roce 2006 na jižní Moravě, zprávy o výskytu šakala v Česku se však začaly objevovat i dříve, šlo však jen o nedoložená pozorování. Jednoho přejetého šakala našli také v roce 2011 na Benešovsku.
Tušíte, proč si teď vybral právě Polabí a zda je tu nastálo?
Velké šelmy se poměrně obtížně monitorují, takže nevíme, kde všude se u nás šakal doopravdy vyskytuje. V Polabí však najdeme prostředí, které šakalovi vyhovuje, navíc je to jedna z našich nejteplejších oblastí. Naše pozorování svědčí o tom, že tudy jen neprochází, že se tu nejspíš usadil.
Odkud se vlastně vzal?
Šakal obecný pochází a přirozeně se vyskytuje na území severní Afriky, Balkánu, od blízkého Východu až po Indočínu. Do Evropy přišel dle paleontologických nálezů začátkem holocénu. Nejstarší záznamy o jeho přítomnosti pocházejí z Chorvatska, Řecka a Bulharska, do Panonské oblasti se šakali rozšířili v 19. století, západním a severním směrem se vydali ve 20. století, první vlna přišla v padesátých, druhá v osmdesátých letech. Od té doby migrace pokračuje a šakali utvářejí stabilní populace v rostoucím počtu zemí; dá se očekávat, že k tomu dříve či později dojde i u nás.
Souvisí nynější šakalí migrace jednoznačně se změnami klimatu?
Ta pravděpodobně hraje největší roli, podobně jako u dalších organismů. Kromě toho určitě hraje roli také proměna krajiny, mohou vznikat nové koridory šíření, které pomáhají zvířatům překonat dříve neprůchodné oblasti.
Kdy jste se rozhodli šakala lovit pomocí fotopastí?
My jsme se pro to nerozhodli, zachycení šakala byla vlastně náhoda. Můj projekt je zaměřen na výzkum všech druhů šelem v Polabí – tedy především lišek, jezevců, kun a podobně. Ačkoliv výskyt šakala v této oblasti není tak velkým překvapením, neměli jsme podezření, že tam žije, proto jsme po něm nijak nepátrali. Se školitelem profesorem Horáčkem z katedry zoologie jsme naopak spíše očekávali výskyt psíka mývalovitého, kterého se nám zatím „ulovit“ nepoštěstilo. Jednoho dne jsem ale procházela fotky a narazila na zvíře, které vypadalo tak nějak jinak a napadlo mě, že by to mohl být právě šakal.
Kdy jste získali nezvratné důkazy (a jaké), že je to zrovna tento druh?
První snímky jsou noční; fotopast používá infračervené blesky, které zvířata nijak neruší, fotografie jsou však černobílé. Poslala jsem je školiteli, ten je konzultoval s dalšími zoology. Názory byly rozporuplné; rozlišit šakala od lišky nebo psa nemusí být snadné, zejména na černobílých fotografiích; naše zvíře bylo navíc vyfoceno zezadu a za chůze. Vzhledem připomíná spíše menšího vlka, má kratší ocas, menší uši a delší nohy. Naštěstí se šakal vyfotil na fotopast zanedlouho znovu, ve dne. Díky dosti vysoké kvalitě fotografií už jsme neměli pochybnosti.
Noční snímek z fotopasti. Autorka: Klára Pyšková
Kdy se šakal nechal nachytat poprvé a jaká rodinka tedy dnes v Polabí podle vašich zjištění žije? Kde se zabydlela?
První fotky pocházejí z července. Zatím nevíme, zda jde o jedno zvíře či několik jedinců, dál to však sledujeme a snad se nám povede zjistit víc.
Śakal obecný, zachycený fotopastí v srpnu 2015. Foto: Klára Pyšková.
Šakal dnes nemá v české přírodě přirozeného nepřítele, kromě člověka. Pokud by se vrátil do české přírody vlk, znamenalo by to šakalův konec?
Těžko říct, obě šelmy mají trochu jiné ekologické nároky, takže i když se obecně šakalovi daří lépe v oblastech, kde vlci nežijí, nelze vyloučit, že by spolu mohli koexistovat.
Zatím každopádně vlka nemáme, takže se zřejmě předpokládá další šíření šakala?
Můžeme očekávat jako to, že se budou utvářet stabilní populace, případně že se budou zvětšovat. Zatím se šakal ze svého původního areálu šíří severozápadním směrem, v tom nejspíš bude pokračovat.
Zdroj: http://vesmir.cz/2015/09/21/sakali-nechali-se-nachytat-polabi/
V Bavorsku někdo zastřelil dva rysy, na pachatele je vypsaná odměna
Publikováno: 4. září 2015
Autor: Petra Petříková
Na německé straně Šumavy u obce Lam se našly přední nohy dvou zastřelených rysů. Pachatel či pachatelé je tam pohodili v polovině května. Pytláky se ale policistům nedaří vypátrat. Nyní proto žádají o pomoc i svědky z řad českých občanů. Na dopadení pachatelů je vypsaná odměna 10 tisíc eur.
Ilustrační snímek | foto: Václav Hřebek
Policisté z Bad Kötztingu provedli rozsáhlé vyšetřování ve spolupráci se státním zastupitelstvím v Regensburgu, dosud se ale nepodařilo případ objasnit.
Nyní proto žádají o pomoc i případné svědky z České republiky, kteří by mohli při vyšetřování pomoci. Veškeré informace přijmou němečtí policisté policejní inspekce Bad Kötzting na telefonním čísle 0049-9941/9431-0, nebo jejich čeští kolegové z Oddělení mezinárodních vztahů Schwandorf na čísle 974 814 307.
„Bavorské státní ministerstvo pro životní prostředí a ochranu spotřebitelů vypsalo za poznatky, které povedou k vypátrání pachatele nebo pachatelů, odměnu ve výši 10 tisíc eur,“ sdělila mluvčí domažlické policie Dagmar Brožová.
Doplnila, že odměnu nelze soudně vymáhat ani jiným způsobem nárokovat. Je určena soukromým osobám, nikoliv veřejným činitelům, kteří mají profesní povinnost potírat trestnou činnost.
Jaký trest pachateli či pachatelům hrozí, zatím německá policie neupřesnila.